Archiv článků
»Mezi dvěma tisíci účastníky mítinku možná nebyl, ale možná byl i někdo informovaný o skupině studentů, odhodlaných vyslovit svůj nesouhlas s posrpnovým vývojem způsobem u nás v Evropě neobvyklým: sebevraždou upálením. Široká veřejnost byla konsternována, když nazítří 16. ledna se takto obětoval student Filozofické fakulty Jan Palach. Stalo se to u sochy sv. Václava odpoledne. V zanechaném dopise Palach sdělil, že sebeupálením vyjadřuje protest proti beznaději národa a chce probudit lid této země. Žádá zrušit cenzuru a zakázat šíření tiskoviny Zprávy. Nestane-li se tak do pěti dnů či nedojde-li k časově neomezené stávce, vzplanou další pochodně…
Rok 2018 byl z pohledu škod způsobených přírodními živly výrazně klidnější než předchozí roky, protože Česká republika se nepotýkala s žádnou plošnou ničivou kalamitou. Vyplývá to z ankety mezi největšími pojišťovnami. Nejvíce škod podle nich loni způsobila vichřice, kvůli suchému počasí výrazně ubylo povodní a záplav.
Pomalu se rozbíhá rok, ve kterém budeme v květnu spolurozhodovat o složení Evropského parlamentu. Kandidáti KSČM budou především hájit zájmy našich občanů i České republiky. Každý z nich má šanci uspět v této politické soutěži, ať už je na prvním či x-tém místě.
Kritika na adresu britské premiérky Theresy Mayové a její dohody o brexitu, volání po vypsání nového referenda i po nalezení parlamentního kompromisu. Takové ohlasy zaznívají od zástupců různých britských politických stran po odmítnutí brexitové dohody v dolní komoře parlamentu.
Třicet let posloucháme, že do škol politika nepatří, a třicet let jsme svědky permanentních politických útoků na objektivnost a nestrannost výuky. Literatura, dějepis, respektive společenské vědy vůbec jsou lákavým terčem, na který se zaměřují soudobí političtí kazatelé morálky a jediní pravověrní vykladači historie. ÚSTR, ministerstvo školství, vnitra a další resorty, pražský magistrát, Konfederace politických vězňů, společnost Člověk v tísni a různé neziskovky placené bůhví kým vymýšlejí všemožné projekty na zadání za miliony korun, jen aby zahladily pravdu. Pravdu o tom, jak se tady za socialismu žilo, o tom, co všechno zde bylo vybudováno, jak se společnost dokázala postarat o člověka.
Je neděle 15. ledna roku 1989. Na Václavském náměstí mají být položeny květiny u sochy svatého Václava. Jedná se o pietní akt k připomínce upálení Jana Palacha před 20 lety. Bezpečnostní složky jsou v plné pohotovosti, protože je jasné, že toto výročí zneužije a využije tehdejší disent ke svolání protestů proti vládnoucí KSČ. Zatímco v neděli se jednalo o přetahovanou s bezpečnostními složkami, tak dny následující zasévají sémě velkých problémů. Bylo evidentní, že tehdejší systém zažívá svůj kolaps. Veřejnost byla nespokojena s cestou přestavby a demokratizace. To vše vyústilo v tzv. Palachův týden, který odstartovala právě ona osudná neděle před 30 lety. Nemá význam dnes říkat, co by kdyby. Je nutné na ony události nahlížet střízlivýma očima.
Čeští politici nejsou úterním odmítnutím dohody o odchodu Británie z EU překvapeni, ale ztracené příležitosti litují. Šance na odchod s dohodou se podle řady z nich snížily a hrozba tzv. tvrdého brexitu je reálnější. Politici i řada institucí už se na tuto variantu intenzivně připravují.
KSČM nikdy nepočítala s tím, že by 3. pilíř důchodového systému byl pro zaměstnance povinný. Odpovídat proto v situaci, kdy nejsou na stole konkrétní parametry, je jen mediální hra. Paní ministryně práce totiž tvrdí, že dá tento námět k posouzení nové důchodové komisi, ale že s tímto řešením ona sama nesouhlasí. A od pana premiéra jsme již zvyklí na to, že napřed něco vystřelí, a pak, dle následných reakcí, své představy upřesňuje. Co tedy s tímto návrhem?
K životu na venkově dlouhá léta patřily tři věci - obchůdek, hospoda a místní fotbalový klub. Fotbalové hřiště s aktivním klubem poskytuje prostor pro rozvoj dětí a mládeže, setkávání nad pivem a budování zdravého lokálního patriotismu. To zní jako něco, co by bylo vhodné zachovat, že?
Byly Vánoce, Silvestr, Nový rok, obchody řadu dnů před nimi praskaly ve švech. Přezásobenost i potravinářským zbožím s omezenou dobou trvanlivosti byla zjevná, pulty se prohýbaly. Ne všechno se prodalo. Pokud jde o oděvy, boty, ledničky a hračky, snad se ještě prodají, byť třeba ve výprodejích. Nezkazí se totiž. Pokud jde o potraviny, je to jiné. V době, kdy leckde na světě lidé ještě umírají hladem. Také v nedělním televizním zpravodajství, v první neděli po »Třech králích«, jsme mohli vidět děti, které umírají hlady na jiném kontinentu, než je Evropa. Převézt »zbytky« potravin tam, třeba do Afriky, ale i jinam, se nevyplatí, nelze ani při těchto příležitostech omezit nadvýrobu, protože kapitál by nevydělal, není možné ani snížit ceny zboží, neboť přece jde o dividendy a nakonec i o platy »dělníků«, protože kdyby se oni v zemích, kde vládne »demokracie«, vzbouřili, mohlo by to znamenat i konec dividend. A snížení cen by navíc znamenalo méně výnosů. Stačí si vzpomenout na ruský Říjen, proto takové zděšení i z francouzských »žlutých vest«.
