Právo na práci

Prosazování práva na práci je spíše výhledový požadavek, související se změnami společenských poměrů. V současné době lze v tomto směru prosazovat takové změny v zákoníku práce, které by neumožňovaly snadné a lehkomyslné propouštění zaměstnanců.

Spravedlivější odměňování za práci lze prosazovat zvýšením rozdílů mezi minimální mzdou a nejnižší přípustnou mzdou v členění podle míry složitosti a náročnosti práce, zakotvenou v Nařízení vlády o minimální mzdě. V tomto je nutno jednat se sociálními partnery.

Především však prosazovat důslednou kontrolu této právní normy příslušnými kontrolními orgány, tuto oblast dnes v podstatě nikdo nekontroluje.

Dále podporovat kolektivní vyjednávání na úrovni odvětví (svazů), kde lze do určité míry vyjednat spravedlivější mzdový systém. V tomto spolupracovat s ostatními levicovými stranami, snažit se o podporu a spolupráci s odborovými svazy.

Nepřiměřené rozdíly v odměňování jsou jednak v oblasti nejvyšších manažerských platů a jednak rozdíly mezi odvětvími. Manažerské platy lze řešit centrálním legislativním opatřením, to je však spíše morální problém, na ekonomiku to nemá výraznější vliv.

Rozdíly v odměňování mezi odvětvími jsou dány ekonomickým postavením odvětví ve světové ekonomice. Přetavení části zisků nadnárodních společností do mezd zaměstnanců by měl být dlouhodobý cíl strany, ale naráží na ochotu našich občanů pracovat za jakýchkoliv podmínek, nejen mzdových. To se projevuje především v menších městech.

Proto je třeba se spíše zaměřit na odstranění situace, kdy je v řadě odvětví vyplácena část odměny mimo výplatní pásku a tím je deformována celá mzdová a příjmová politika.

Pavel JANEČEK

27. 12. 2013  Pavel JANEČEK