Exkluzivní rozhovor Haló novin s Vasilijem Markovičem, velvyslancem Běloruska v České republice

My v Bělorusku vždy držíme slovo

Jak dlouho už působíte v České republice?

V České republice působím již sedm let, i když mi někdy přijde, že je to pořád, jako bych přijel teprve včera. Ale je to již sedm let... Samozřejmě jsem se za tu dobu již stihl seznámit s vaší zemí, kulturou, tradicemi, lidmi, poznal jsem váš národ. Musím konstatovat, že ČR je velmi příjemná země, jsou tu nádherní lidé a zaujala mě i velmi dobře fungující ekonomika, což skýtá netušené možnosti spolupráce v dané oblasti, možnosti, které se nám naštěstí daří dlouhodobě naplňovat. Ten trend je nezvratný - vzájemný obchodní obrat rok od roku úspěšně roste. Aktuálně je to 608 milionů USD.

Což je ale do značné míry vaše zásluha, není-liž pravda?

Tak bych se to neodvážil formulovat, nejsme obchodní společnost (úsměv). Ale snažíme se coby velvyslanectví pomáhat našim firmám a závodům, tak jako ostatně i česká diplomacie v zahraničí. To je skutečně nedílná součást naší práce.

Kde začala vaše diplomatická práce? Můžete už srovnávat?

Svou diplomatickou praxi jsem začal v Německu, potom jsem pracoval v Lotyšsku jako generální konzul, Česká republika je pro mě čtvrtá služební zastávka. Takže ano, srovnávat již mohu. Pokud bych měl říci, kde se (spolu)pracuje lépe, tak určitě tady, ve slovanské zemi. V Německu nejsou tak vstřícní lidé. Jsou pragmatičtí, profesionální, ale...

Jde jim hlavně o byznys!

Dalo by se to tak zjednodušit (úsměv). Za deset let jsem tam získal mnoho kontaktů, ale méně toho lidského tepla, jak jsme zvyklí říkat, toho opravdového přátelství. Tady je situace skutečně jiná a Bělorusové si té slovanské sounáležitosti váží, umí ji vracet!

Představte nám Bělorusko roku 2014...

Vy jste říkal, že jste byl v Bělorusku někdy pře dvanácti lety...? Kdybyste ale přijel nyní, viděl byste ten neuvěřitelný rozmach. Velmi byste se podivoval nad všudypřítomnými změnami, ke kterým za tu dobu u nás došlo. Například Minsk se neustále rozrůstá a ve výstavbě dochází ke změnám. Naše metropole kvete do krásy, je daleko barevnější. Nestaví se již takové chladné betonové domy cementového vzhledu, vše je daleko pestřejší, živější. A podobné je to v regionech.

Zkrátka za dvaadvacet let nezávislosti jsme se neskutečně změnili, a to nutno podotknout i za pomoci českých partnerů. Protože všechny projekty, na kterých spolupracujeme, jsou postaveny na principu vzájemné výhodnosti. A do budoucna bychom byli proto velmi rádi, aby se ony vzájemné svazky víc a víc prohlubovaly nejen v oblasti ekonomiky - exportu a importu, ale i vědy, vzdělání a kultury. Právě nyní se zaměřujeme na rozvoj spolupráce mezi vzdělávacími institucemi. Na začátku roku byla podepsána dohoda o spolupráci mezi Běloruskou státní univerzitou a Univerzitou Karlovou. Je to mj. platforma pro výměny studentů i pedagogů...

Bohužel tu panuje mediální blokáda. Tak jako v případě Ruska, tak i u Běloruska není vhodné psát o úspěších těchto zemí a spíš je v kurzu vyzdvihovat problémy za každou cenu, i kdyby si je novináři měli vymyslet. Jak se vám v tomto smyslu daří odolávat už dvacet let podobným tlakům Západu?

Je pravda, že spolupráce s médii není snadná. Jediné masmédium není ochotno zveřejnit naše informace, oficiální materiály o Bělorusku atp. Jak pak ale máme prohlubovat vzájemné vztahy mezi našimi národy, když tady dochází k informačnímu vakuu (a nikoli naší vinou), to skutečně nevím.

Uvedu příklad. Před třemi lety jsme si připomínali výročí zničení Minského ghetta. Pozabíjeno bylo na 140 000 zejména občanů židovské národnosti! My jsme připravili reprezentativní odborný materiál, přeložili ho do češtiny, poslali všem médiím a... nikdo ho nezveřejnil. To je potom těžké připomínat mladým lidem bolestivé momenty moderních dějin, jejichž přesah do současnosti je stále živý. My v Minsku máme památník věnovaný této tragédii, u něhož se mladí lidé mohou poklonit obětem zvůle a bezpráví. Ale to, co se stalo, není čistě záležitost našich dějin - povědomí o ní by měli mít i studenti z dalších zemí minimálně evropského kontinentu.

A jak odoláváme? Jednotou a právě progresem země. Rozvoj našeho státu je třeba zase vnímat v dějinných souvislostech. Z nich poznáte, že náš národ je velmi tolerantní, vstřícný k lidem, okolí atp. Nikdy v dějinách jsme nikomu nevyhrožovali, s nikým nebojovali... Ale nejsou to jen dějiny. I současný prezident, vláda, politika státu směřují k tomu, abychom naplnili naše heslo Stát je tu pro lidi! Aby všichni mohli žít důstojně. Proto se zaměřujeme na pomoc důchodcům, nemocným a vůbec všem potřebným. A to se Západu samozřejmě nelíbí. Pragmatismus jeho ekonomů a politiků naopak razí směřování k omezování životní úrovně širších vrstev obyvatelstva. Usilují o snižování důchodů, podpory dětem, omezování zdravotního pojištění, zaměřují se jen na (své) vyšší příjmy z ekonomiky.

Západ bohužel ovládají neoliberálové, od toho se to odvíjí...

Jezdí k nám konzultanti, specialisté z obchodní sféry, ekonomové a říkají: Máte mnoho sociálních programů, ty je třeba škrtat. A diví se, proč máme tak velké podniky a státní závody, doporučují nám je privatizovat, rozdrobit na bezpočet malých firem. My odpovídáme: Ale to je naše »brandy« - to jsou naše pevné kořeny, na kterých stojí běloruská ekonomika, tak proč bychom je měli likvidovat?!

Jasně jim jde o naši surovinovou základnu, o ropu, o to, aby sami udělali výhodný obchod - za jakoukoli cenu! A my jsme řekli: Takhle ne! Prezident to odmítl, protože mu jde o naše lidi, o jejich blaho, vybrali jsme si svoji cestu a tou půjdeme nadále. Přitom jsme ochotni rozvíjet přátelské vztahy s každým, kdo to bude respektovat. My také nikomu neradíme, jak se má rozvíjet a zdokonalovat. Ani České republice.

Váš prezident Lukašenko řídí zemi už 20 let. Jak se mu daří neztrácet - navzdory západní propagandě - tak dlouho pevnou míru popularity?

Proč si lidé váží svého prezidenta? Protože vidí, že ekonomika funguje, společnosti nejsou v rozvratu, naopak prosperují, modernizují se, daří se exportu, prosperuje zemědělství, strojní výroba, většina odvětví funguje tak, jak má. A problémy se řeší, nezametají pod stůl! Stejné je to i v oblasti mezinárodní spolupráce. Funguje Euroasijský svaz, který se nijak nevymezuje proti Evropské unii, naopak nabízí spolupráci.

A to všechno je pro někoho problém... Proto byly i u nás pokusy atakovat režim, fungovala podpora opozičním silám zvenčí, včetně té finanční atp. Ale vláda to ustála, našla v sobě dost síly, zvládla protiúder a ve volbách opakovaně potvrdila, že za ní lidi stojí. Oproti tomu opozice nedokázala uspět. Tak okamžitě začaly spekulace o volebních machinacích. Promiňte, čistě teoreticky, i kdybychom připustili, že se dá připsat pět, deset procent, ale 40 procent? To prostě není realizovatelné! Jak jste sám řekl, uběhlo dvacet let, za tu dobu se změnila i voličská základna, vyrostla dvě pokolení mladých lidí, která už pořádně netuší, co to byl Sovětský svaz, nebo kdo to byl Lenin. To je pro ně ve většině případů jen vzdálená historie.

Naopak nejžhavější současností je blížící se 78. světový šampionát v ledním hokeji, který bude hostit Minsk od 9. do 25. května. Ještě vloni se objevovaly výkřiky tzv. demokratů, aby vám byl šampionát odebrán, protože údajně nejste demokratická země a porušujete lidská práva; lze proto předpokládat, že i nyní budou následovat štvavé kampaně ne nepodobné těm, které se odehrávaly před zimní olympiádou v Soči proti Ruské federaci. Jste na to připraveni?

Jsme samozřejmě připraveni na takové podpásové údery a nebojíme se jich. Soustředíme se čistě na úspěšné zvládnutí šampionátu, na to, aby se zahraničním návštěvníkům u nás v květnu (a vlastně nejen v květnu, úsměv) líbilo. Postavili jsme ledové arény, hotely, vylepšili infrastrukturu, zkrátka chceme představit divákům, kteří přijedou, Bělorusko jako moderní prosperující zemi. Proč to nepřiznat...? Chceme ukázat to, že co se o nás píše v zahraničních masmédiích, jsou výmysly a lži. Proto říkáme, že nejlepší je přesvědčit se na vlastní oči. Přijet, potkat se s obyčejnými lidmi, zajít do divadla, do muzeí, zkrátka udělat si vlastní obrázek, vlastní představu.

Často se našich kritiků ptám: A byli jste u nás? - NE! Četli jste tu a tu knihu? - NE, ale jsme proti, odpovídají... Co k tomu říct? I v době internetu a sociálních sítí, kde se zdánlivě vše dá vyčíst z obrazovky, je osobní zkušenost nedocenitelná. Jen tak zjistíte, jak si skutečně kdo stojí, v jaké etapě rozvoje se nachází atd. Takže srdečně zvu české fanoušky hokeje, aby přijeli, užili si tak významný sportovní svátek spolu s námi a zaznamenali i náš progres v hokejové oblasti. V Minsk-Areně hraje KHL Dynamo Minsk, hrají u nás i vaši hokejisté, trénoval u nás pan Sýkora... Kontakty mezi našimi sportovci jsou ale velmi dobré i v jiných odvětvích. To ostatně bylo možné vidět i na ZOH, např. v biatlonu, kdy třeba Gábina Soukalová a Darja Domračevová jsou velké přítelkyně!

Co byste našim turistům doporučil vidět v Bělorusku kromě Minsku?

Bělorusko je zemí řek, jezer, národních parků, ale bohužel války u nás zanechaly spoustu dodnes patrných stop. Zejména v oblasti tradic a kultury. Naše země kdysi byla označována za zemi zámků. V každém druhém městečku byl zámek. Bohužel téměř všechny byly zničeny, poklady z nich (obrazy, sochy atd.) byly odvezeny na Západ - do Francie, Německa... Ale i v této oblasti už jsme se pohnuli a probíhá restaurace kdysi nejprestižnějších zámků a pamětihodností, včetně Brestské pevnosti, obnovují se divadla a další stánky. Bude možné se o tom přesvědčit. Bělorusko určitě nenabízí jen hokej (úsměv).

Ano, na vašem území se každoročně koná po Eurovizi hned druhý nejvýznamnější evropský hudební festival Slavjanskij bazaar, který sledují u televizních obrazovek desítky milionů lidí bývalého SSSR, v době jeho konání se ve Vitebsku doslova zastaví všední život... Jak se to povedlo?

Slavjanskij bazaar vyrostl z konkurzu polské písně ve Vitebsku. Postupně se rozvinul až ve svátek slovanských kultur. A hned tři země - Bělorusko, Rusko a Ukrajina - se na něm dnes organizačně podílejí. A jsme velmi rádi, že každý rok můžeme na tomto festivalu vítat i hosty z ČR, jak v porotě, tak poslední čtyři roky i mezi soutěžícími. Je dobře, že se Slavjanskij bazaar neustále rozšiřuje. Ten důvod je prostý - je to slovanský svátek, kde si všichni mezi sebou dobře rozumí. A obyčejní mladí lidé, jak známo, si navzájem rozumí víc než politici, dejme tomu (úsměv). Ten jednotný kořen, ze kterého jsme vyšli, prostě nelze smazat. Vím, o čem mluvím. Před čtyřmi lety jsem měl možnost zúčastnit se festivalu osobně. Byl to pro mě vskutku nezapomenutelný zážitek! Člověk si tam uvědomí, kolik talentů je v našich zemích a jak jejich nová přátelství mohou nadělat v příštích desetiletích spoustu dobra. Proto se domnívám, že festival bude i nadále prosperovat.

Rád bych ale upozornil, že u nás se takto daří nejen Slavjanskému bazaaru. Podobně prestižní místo zaujímá i další festival, a to kinofestival Listopad (v Minsku). I na něm se podílí čeští filmaři, režiséři, a to také mj. coby členové poroty. A v rámci tohoto festivalu probíhá dětský festival Listopádek. Asi si pamatujete, jak úspěšný byl v dobách SSSR dětský film. Zásadní roli v tomto procesu hrál Belorusfilm, naše běloruské dětské snímky.

Jsem moc rád, že když jsem navštívil barrandovská studia, tak si tam zasvěcení odborníci vybavili tuto historii a ocenili, kolik máme překrásných běloruských filmů. Začal jsem se proto rád hlouběji angažovat v posílení spolupráce mezi našimi i ruskými filmaři a Barrandovem. Zařídil jsem kontakty mezi Barrandovem a Belorusfilmem, aby spojili své síly a vzájemně své snímky využívali. Belorusfilm také čeká další napojení na ruská filmová studia, kde je vše levnější, navíc disponují výbornými dekoracemi, herci atp.

Leč nejen filmem živ je člověk. Stejně tak bychom proto rádi prohloubili kontakty mezi naším Národním muzeem a vaší Národní galerií, ale jak víte, není to lehké v situaci, kdy se u vás v Národní galerii neustále mění vedení... Uvidíme, co se do budoucna podaří.

Když už jsme se takhle volně přesunuli z Vitebsku až k nám, která místa v České republice vlastně přirostla nejvíc vašemu srdci?

Musím říct, že České republika se mi velmi líbí. Vaše zámky, hrady, města plná muzeí, vůbec historie vaší země, atmosféra Prahy, Českých Budějovic, Českého Krumlova, kde se té šance procházet se úzkými historickými uličkami nikdy nemohu dost nabažit... Ale v kterémkoli koutu vaší země lze najít něco zajímavého, pozoruhodného - celá nádherná Morava, to je kapitola sama pro sebe. A není to jen můj pocit. Organizujeme zde autobusové výlety pro Bělorusy a všichni jsou třeba krásami Prahy nadšeni. Počínaje Trojským zámkem a zoologickou zahradou tady v sousedství (běloruské velvyslanectví sídlí v Praze-Troji - pozn. autora), a konče největšími pamětihodnostmi centra vaší metropole. Všichni, jakmile nasají ten »vzduch« starobylé Prahy, tak se touží vrátit - a to ne jen jednou!

Prozraďme závěrem obecné priority vašeho velvyslanectví na nejbližší období...

Rádi bychom dál vedle úspěšného ekonomického rozvoje prohloubili i přátelské vztahy v politické oblasti, ale k tomu musí existovat dobrá vůle zejména na české straně. ČR musí chtít pochopit, že Bělorusko je normální demokratická země. Nicméně je fakt, že rostoucí obrat v ekonomické sféře napomáhá i vylepšování vzájemných politických vztahů. To jde často ruku v ruce. Určitě si slibujeme zlepšení těchto vztahů i od nového prezidenta a nové vlády ČR a podnikli jsme v této souvislosti první vstřícné kroky, kdy představujeme Bělorusko jako dobrého souseda a dobrého partnera na všech úrovních. Je na nás spolehnutí v bankovní sféře, v průmyslové oblasti obecně, všude jinde. A co je základ - my vždy držíme slovo!

Roman JANOUCH
FOTO - archiv 

6. 3. 2014  Roman JANOUCH