Rozhovor Haló novin s Milanem Štěchem, předsedou Senátu Parlamentu ČR

Problémy nelze odsouvat, ale třeba řešit v zájmu českých občanů

Dovolte mi, abych vám jménem čtenářů Haló novin i jejich redakce poblahopřál ke zvolení do funkce předsedy Senátu Parlamentu ČR.

Jste senátorem, jestli se nemýlím, již třetí funkční období. Poslední dva roky od voleb v roce 2008 jste byl místopředsedou Senátu za ČSSD. Co se pro vás změnilo zvolením do této druhé nejvyšší ústavní funkce v České republice?

Především děkuji za blahopřání. K vaší otázce bych rád řekl, že jsem si celou tu řadu let, co zastávám funkci senátora ČR, nedělal nikdy ambice, že bych mohl vůbec na tento velice významný post v rámci ústavního pořádku České republiky pomyslet. Byl jsem rád, že jsem dostal důvěru občanů v mém senátním obvodě, a to opakovaně, a že je mohu zastupovat.

Jak sám dobře víte, od počátku 90. let jsem se výrazně angažoval v odborech. Posledních osm let až do dubna letošního roku jsem zastával funkci předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Po příchodu do Senátu mě těšilo, že jsem mohl tlumočit názory odborů na zaměstnavatelsko-zaměstnanecké vztahy i na připravované »reformy«, které měly vyloženě antisociální charakter s tíživými dopady na občany. V této souvislosti musím podotknout, že jsem leckdy musel vyposlechnout i uštěpačné invektivy na mé působení v odborech, a to z řad některých senátorů pravicového zaměření. Proto, vzhledem k dobrému výsledku ve volbách do Senátu, a rovněž i vzhledem k mým životním zkušenostem, když mi klub ČSSD, za velmi výrazné podpory většiny členů klubu, nabídl, abych zastával funkci předsedy Senátu, bral jsem to jako ocenění mé práce ze strany mých kolegů v klubu, ale zároveň i jako určité zadostiučinění ve vztahu k mé předchozí odborářské činnosti.

V čem spočívá vaše role ve funkci předsedy horní komory parlamentu?

Bezprostředním úkolem je organizovat práci aparátu předsedy Senátu k zajištění jeho chodu a jeho hlavní činnosti, to je přípravy k projednání zákonů v Senátu. Zároveň zastupuji Senát navenek, což zahrnuje i plnění diplomatických povinností. Vzhledem k mým předchozím zkušenostem mi to nečiní žádný problém.

Podle médií jste měl údajně prohlásit, že chcete přispívat k hledání konsenzsu různorodých politických sil u nás...

Neřekl jsem přímo, že chci být mužem konsenzu, řekl jsem, že nabízím možnost hledání kompromisů ve společnosti a při obrušování hran, které máme možnost sledovat mezi politickou reprezentací, což je zjevné zejména v Poslanecké sněmovně. V zájmu českých občanů chci napomoci, aby se neodsouvaly, ale řešily problémy, které se jich dotýkají. Aby byla přijímána řešení, která budou efektivní a platná pro delší časové období. Týká se to především systémových změn, které připravuje a bez konsenzuálního souhlasu většiny občanů prosazuje vláda Petra Nečase. Tyto změny se přitom dotknou životní úrovně naprosté většiny občanů na dlouhé desítky let.

Musím zdůraznit, že z mé strany se jedná o nabídku, nikoli závazek. Tuto nabídku jsem učinil s ohledem na to, jak je vnitropolitická situace v Česku napjatá. Konsenzus ovšem nelze hledat za každou cenu. Dění v posledních týdnech, kdy se v souvislosti s kauzou Státního fondu životního prostředí a Lesů ČR opět ukázalo, jak silné je u nás prokorupční prostředí, potvrdilo, že s některými lidmi kompromisy uzavírat nelze.

V systému parlamentní demokracie by ale měl být každý politik, který se ujímá nějaké významnější funkce, připraven komunikovat napříč politickým, společenským i občanským spektrem. Jsem známý tím, že beru vážně existenci občanské společnosti. Z ní jsem ostatně také vyšel. Byl bych rád, kdyby i politická reprezentace občanskou společnost vnímala jako rovnocenného partnera.

Právě vzhledem k mým zkušenostem ze středolevého politického spektra a s ohledem na znalost prostředí občanských sdružení jsem považoval za slušné učinit tuto nabídku. Nebude-li o ni zájem, pro mě osobně se nic neděje.

Postavení Senátu k Poslanecké sněmovně je dáno Ústavou ČR a jednacím řádem obou komor parlamentu. Ale vždy je ovlivněno i jejich složením. Jak to vidíte v současné době?

Pravice, reprezentovaná současnou vládní koalicí, má jednoznačnou převahu v Poslanecké sněmovně. Tuto většinu ale ztratila při říjnových volbách do Senátu, při nichž výrazného úspěchu dosáhla ČSSD. Současné složení Senátu je dnes garancí toho, že některá nejdůležitější ustanovení Ústavy ČR, a především Listiny práv a svobod, nebudou prolomena. Je zřejmé, že k prosazení některých záměrů politiků vládní koalice, příkladem může být prosazení přímých plateb v oblasti veřejných služeb, je potřeba ústavní většiny nejen ve sněmovně, ale i v Senátu. V případě běžných zákonů může Poslanecká sněmovna Senát sice přehlasovat, ale ústavní zákony prolomeny být nemohou.

Poslední průzkum veřejného mínění ukázal, že kdyby se teď konaly volby do sněmovny, tak pravice by je prohrála...

Průzkumy veřejného mínění často ukazují, že kdyby se konaly volby, tak by pravice podle těchto výsledků ve volbách prohrála. Problém je však v tom, že před skutečnými volbami se spustí obrovská mediální kampaň. Lidé jsou »masírováni« tím, že nám hrozí nebezpečí krachu veřejných financí jako v Řecku, Maďarsku či jinde. Pak jsou zase strašeni návratem před listopad 1989 apod. To vše ve snaze, aby lidé dali svůj hlas stranám, které nabízejí jednoduchá pravicová řešení. Pocit nejistoty, který je takto u občanů vyvolán, nakonec přivede voliče k tomu, že se rozhodnou pro něco, co není v jejich vlastním zájmu. Anebo prostě nejdou k volbám. A to je špatně.

28. 12. 2010  Miroslav SVOBODA