Nikdo jim nevěřil

Byla doba předvánoční. Pár let po velkých napoleonských válkách. Země v Evropě se ještě nestačily vzpamatovat.

Přesto v solnohradském Obernsdorfu lidé se už zbavili pocitu nebezpečí, které každoročně mohlo přijít i sem. Byl klid a mír. Doba víry, jež patřila k tomuto koutu Rakouska a příprav ke každoročnímu »narození Krista«. Její vyvrcholení mělo být v kostele sv. Mikuláše, jenž vévodil obci.

Plné ruce práce měl nejen místní farář, ale především kaplan Joseph Franz Mohr, na jehož bedra se snesla i povinnost zajistit hudbu. Bez hudby nemohla být ani štědrovečerní mše. On sám hrával na varhany, ale v době mší místo na kůru přenechával místnímu kantorovi -  Franzu Xaveru Gruberovi. Jen několik dnů chybělo do Štědrého dne a zrodil se problém. Zdálo se, že není řešitelný. Varhany zmlkly.

* * *

Bylo nutné zavolat k opravě. Jenže tak rychle, i když se kaplan o to snažil sebevíc a sliboval kdeco, nemohl nikoho sehnat. »Po Štědrém dnu,« slíbili mu až v Salzburgu, odkud ostatně Mohr pocházel. To by ovšem znamenalo... těžko domyslit. Zdejší lidé byli zvyklí na hudbu, na písně věnované Nejvyššímu. Když ale nejsou varhany, kdo pak bude doprovázet písně? A které?

Co vymyslet, aby nahradil to, nač místní sedláci i podruzi byli zvyklí? Pak dostal nápad. Co kdyby zhudebnil verše, které napsal před dvěma lety, vlastně k této příležitosti? Co kdyby požádal kantora Grubera, aby napsal hudbu. Muselo by to být skoro přes noc.

Zvládne to vesnický učitel? Jsme ale v kraji, který je plný hudby. Kdo tady nezpívá či nehraje na nějaký hudební nástroj? Gruber se nenechal dlouho přesvědčovat. Skutečně druhý den přišel s melodií. Zpěv měla doprovázet kytara. A skutečně, kostelním prostorem o půlnoci se ozývala píseň...

Tichá noc, svatá noc!

Jala lid v blahý klid.

Dvě jen srdcí tu v Betlémě bdí,

hvězdy při svitu u jeslí dlí,

v nichž malé děťátko spí,

v nichž malé děťátko spí!

Tichá noc, svatá noc...

Skutečně, prostorem kostela zněla píseň podmalovaná tóny kytary. Lidé překvapeně poslouchali. Bude se líbit? Nebude? Mohrovi tlouklo srdce. Uspěje se svým výtvorem? Přijmou ji lidé za svou? Přiznejme, nepřijali. Chyběly varhany a píseň tak nedokázala ovládnout prostor. Mohr s Gruberem myslili, že to je propad. Že jejich píseň byla sice zpívaná prvně, ale vlastně i naposled...

Že to tak nedopadlo, je jasné, a to, jak to probíhalo, ale třeba i o vánočních dopisech z války v dalším z článků, se můžete dočíst na str. 11 tištěné podoby Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

Jaroslav KOJZAR

19. 12. 2011  Jaroslav KOJZAR