Jak se stát kytaristou »samoukem«

Hudební nástroj zvaný kytara v sobě skrývá nejednu výhodu. Na rozdíl třeba od piána se s kytarou dá cestovat a mít ji přitom ve »futrále« na zádech, kdykoliv jí »vybalit« a libozvučným drnkáním na šest strun »sbalit« dívku svých snů.

Pánové »samouci«, no není to ta správná motivace k tomu, naučit se hrát na kytaru alespoň jednu písničku a třeba jen na »tři akordy«? Podle mého názoru, určitě ano!

Než začneme

Výběr: Vybrat správnou kytaru, byť »jen« na drnkání u táboráku, případně na hraní sličné dívce, zamilovaně hledící na svého »potulného kejklíře«, není jen tak. V začátcích postačí rady starších a zkušenějších hráčů, kteří vhodný nástroj doporučí. Dle mého názoru, úplně postačí pro začátek kytara z prodejny hudebních nástrojů, české výroby a v rozmezí od dvou do pěti tisíc korun. Je možné také navštívit nejrůznější bazary s použitými hudebními nástroji. Určitě nemusí být špatný »kup« získat v bazaru českou kytaru značky Cremona, která se vyráběla v továrně na hudební nástroje v Lubech u Chebu. Z vlastní zkušenosti vím, že tato kytara vydrží opravdu hodně.

Ochrana: Kytara je citlivý nástroj, a čím lépe se s ní zachází, tím déle a kvalitně hraje. Proto je důležité nástroj chránit. Samozřejmostí by měl být obal na kytaru, takzvaný »futrál«. V zásadě platí pravidlo, že čím je dražší kytara, tím pevnější a kvalitnější by měl být »futrál«. Pokud kytarista plánuje hodně cestovat a mít kytaru sebou, doporučuji si koupit takový obal na kytaru, který se dá nosit i na zádech. Je to pohodlnější a navíc má majitel takového »futrálu« volné obě dvě ruce. Což se u všech obalů na kytaru zdaleka říci nedá. Také je praktické, když »futrál« obsahuje alespoň jednu »skrýš«, kam se dá schovat například ladička, malá foukací harmonika, nebo třeba kapodastr.

Ladička: Po svých zkušenostech s nejrůznějšími druhy manuálních, tedy takzvaných »foukacích« ladiček, všem vřele doporučuji ladičku digitální. Pokud tedy nemáte absolutní sluch. Já osobně tento druh sluchu postrádám, a i když slyším a dokážu rozlišovat jednotlivé tóny, digitální ladičku jsem si oblíbil, měl jsem poté vždy kytaru naladěnou o něco lépe, než když jsem se spoléhal jen na svůj sluch. Digitální ladičky jsou trošku dražší, než ty »foukací«, dají se však koupit i za tři, čtyři stokoruny a to nové, nepoužité. Manuální, »foukací« ladička je cenově dostupnější, zakoupit se dá již od jednoho sta korun, taktéž nepoužitá. Digitální ladička je napájena malou baterkou, která však vydrží určitý čas, jeden rok určitě, pokud byla při zakoupení nepoužitá.

Čtěte manuál ladičky: I kdyby to nebyla vaše první zkušenost s digitální ladičkou, čtěte pečlivě návod k použití. Případně si nechejte vše vysvětlit odborníkem, přímo v prodejně hudebnin. Každá digitální ladička totiž obsahuje celou řadu nastavení. Podle tohoto nastavení se dá kytara naladit, ale také podladit a podobně, těchto »kouzel« s nastavením ladičky, je celá řada. Výsledkem je dobře naladěná kytara a to je slušnost a také základ ke všemu ostatnímu, co si s dobrou zábavou, zprostředkovanou hrou na kytaru a zpěvem, dokážete představit.

Kapodastr: Kapodastrů, které se připínají na hmatník kytary a způsobují další možnosti naladění kytary je spousta, doporučuji však raději kapodastr kovový, než dřevěný. Kovové »kápo« je trošku dražší, ale vyplatí se a více vydrží. Dřevěný kapodastr často odskakuje od hmatníku, zhoršuje čistý zvuk kytary a celkově »dělá neplechu«.Kovový kapodastr, například značky Dunlop se dá pořídit za pět set korun, dřevěné »kápo« za stokorunu.

Než vyrazíte do terénu s kytarou: Než se vydáte s kytarou k táboráku nebo do hospůdky, je dobré kytaru naladit a vyzkoušet, jak dlouho vydrží naladěna. Téměř každá kytara se musí »dolaďovat« v průběhu »produkce«, pokud to není po každé písničce, dá se to vydržet. V tomto případě také platí, že digitální ladičkou se kytara rychleji, zejména v šumu společnosti, naladí.

Popruh na kytaru: Zvažte, zdali budete na kytaru hrát a budete přitom stát, nebo sedět. V prvním případě budete potřebovat popruh na kytaru. Doporučuji kožený, více vydrží, i když je zřetelně dražší, než popruh látkový. Ten se dá pořídit za pár stovek, kožený popruh na kytaru i za tisíc korun.

Trsátko: Pokud budete hrát například »country« styl, budete určitě potřebovat trsátko. Drží se mezi prsty a hraje se s ním na struny kytary, zvuk je silnější a chráníte si nehty a prsty, které se mohou zranit od mnohdy tvrdých strun.

Struny: Je lépe, pokud začátečník hraje na poněkud měkčí struny, nebudou se mu tvořit na bříškách prstů puchýře. Je to velmi nepříjemné a ztěžuje to jakýkoliv progres ve hře na kytaru, pokud získáte delším hraním na kytaru toto bolestivé zranění.

A jdeme na to: Je rozdíl, pokud hrajete na kytaru někde u ohně u táboráku, nebo například v hudebním klubu, hospůdce a podobně. V uzavřeném prostoru bude hrát vždy velikou roli akustika, kterou při venkovním hraní nikdo řešit nemusí. Zvažte také, budete-li u kytarového hraní sedět, nebo stát. Obecně platí, že pokud budete stát, bude se vám lépe zpívat. V tomto případě nezapomeňte na kytarový popruh, jak jsem zmiňoval výše. Pokud bude kožený, tím lépe.

Nezapomeňte si také ladičku, rychleji naladíte jako kytaristi »samouci« určitě s tou digitální. Pokud vám při hře náhodou praskne struna, je dobré mít náhradní, pokud možno celou sadu. Je jasné, že náhradní struna by měla mít stejnou »tloušťku«, jako ta předchozí, která praskla. Tedy stejnou tvrdost, případně měkkost.

Obecně lze napsat, že »dolaďování« kytary, kdy již máme naladěnou kytaru pomocí ladičky a jen »dolaďujeme« jemné rozdíly, lze »zmáknout« pomocí jednotlivých akordů, kdy se soustředíme na to, jak akord zní, když rozezvučíme všech šest kytarových strun. Měli byste slyšet harmonii..

Pokud máte repertoár písniček, který je příliš krátký, navrhuji nosit sebou zpěvníky. Je to neocenitelná pomůcka v momentě, kdy neznáte akordy, případně text té které písničky, nebo nemáte inspiraci a nápad, jakou písničku vůbec zahrát. Zpěvníky lidových, populárních a country písniček jsou lehce dostupné v prodejnách hudebnin a jejich cena lehce přesahuje dvě stě korun.

Radovan RYBÁK

12. 1. 2012  Radovan RYBÁK