K věci

Tunelování republiky pokračuje

V papežské encyklice Sentesimus annus nacházíme myšlenku, že pád takzvaných komunistických režimů nesmí znamenat triumf kapitalismu, ale další úsilí o princip solidarity, v němž jde o to být, a ne jen mít.

Jinak řečeno – i soukromé vlastnictví by mělo zahrnovat vazbu k druhým, lidskou solidaritu a sociální jistoty, které nelze vyměnit za asociální nejistotu a veksláckou ziskuchtivost.

Od doby, kdy Václav Klaus sliboval občanům, že jim rozdá státní majetek formou kuponové privatizace, uplynula dvě desetiletí. Český občan se měl stát akcionářem privatizovaných podniků a pobírat každoročně slušné dividendy ze zisku. Jen málokdo od prvopočátku věděl, že jde o past na voliče a tunel na státní majetek.

* * *

Miliony podvedených drobných kuponových akcionářů brzy zjistily, že »jejich« podniky kdosi za blahovolného přihlížení Klausových vlád rozkrádá, nebo vede ke krachu. Tam, kde podniky přece jen prosperovaly, přestaly vyplácet dividendy, nebo byly vyvedeny z majetku privatizačních fondů.

Kuponová loupež století vyvrcholila pravicovým zákonem o nuceném vyvlastnění zbytku drobných akcionářů. Zato organizátoři a šíbři kuponové privatizace zbohatli, vystoupali do správních i dozorčích rad a na výsluní velké politiky.

Naděje podvedených občanů, že tunelování republiky skončí poté, co své hlasy dají sociálním demokratům, se ovšem nesplnily. Špičky ČSSD měly příliš velký apetit a příliš málo odpovědnosti k voličům. Aby ČSSD získala pro formovanou vládu Miloše Zemana toleranci Václava Klause padlého v souvislosti s podvodným financováním ODS, dohodla se na obchodním rozdělení moci a funkcí.

Kmotři a sponzoři i politická reprezentace ODS získali výměnou za toleranci Zemanova kabinetu beztrestnost a spoluúčast na dalším drancování státu.

* * *

Sociální demokraté potom de facto pokračovali v privatizačním programu ODS. Namísto pachatelů uhradili mnohamiliardové ztráty vykradených státních podniků, bank a kampeliček čeští občané v daních a v rostoucích cenách základních životních potřeb. Viníci zůstali bez postihu, často se jen přemístili z banky do banky, nebo šli do politiky. Z veřejných peněz desítkami miliard »ozdravené« banky vláda ČSSD na zlatém podnosu servírovala zahraničním zájemcům.

Na dnes mediálně »nově objevených« aférách kolem privatizace OKD nebo Mostecké uhelné, nákupu pandurů, případně Vondrova Promopro-ozvučení evropského předsednictví se ukazuje, jak byly, a jsou - nejen za vlád ODS, ale také i za vlád vedených ČSSD - paralyzována ministerstva, justice a policie. Odpovědnost za korupci a ztrátu desítek miliard korun jen v těch několika případech si přehazují předsedové ODS a ČSSD Petr Nečas a Bohuslav Sobotka jako horký brambor. Oba ale byli u toho, jako ministři i političtí prominenti, když jejich vlády a strany rozhodovaly.

Sta a sta miliard korun proteklo za dvě desítky let ze státního, z obecního a z peněženek většiny občanů na konta mafií, kmotrů, sponzorů a čilých reprezentantů vládnoucích stran. Česká justice má pevně zavázené oči, státní zastupitelství a policie mají svázané ruce. Když.... ale o tom až v pokračování článku na straně 5 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)

16. 2. 2012  Miroslav GREBENÍČEK