Pyrrhovo vítězství majetku nad etikou

Byl státní či církevní?

Celkem čtyři hlavní otázky: 1. zda byl majetek, který katolická církev užívala za Rakouska-Uherska, státní či církevní; 2. zda církve za 30 let, až skončí kompenzace a třeba přijdou o nyní nabyté majetky, nebudou znovu žádat stát o financování; 3. zda nerovný přístup k restitucím církví a ostatních subjektů znovu neotevře od počátku problém restitucí; a 4. zda by se majetek katolické církve nestal majetkem subjektu mezinárodního práva Vatikánu, prolínaly besedou, kterou uspořádalo v Praze sdružení Fontes Rerum.

Úvod před asi 120 přítomnými patřil poslanci Marku Bendovi (ODS; s omluvou pro zaneprázdnění se vzdálil dříve, než vystoupili další panelisté), který připomněl, že soudy již některý majetek vydaly s ohledem na Listinu základní práv a s tím, že stát otálí s vypořádáním. Je proto přesvědčen, že »z pasti listiny se nelze vyvázat« a stát – nebo soudy - dříve či později církvím majetek vydají. K převodům majetků uvnitř církve podtrhl, že v ČR nemá církevní právo přednost před právem světským a není soudně vynutitelné. Seznámil též s problémem s těmi církvemi, které velký počet svých věřících vydávají za duchovní, žádají úhradu jejich platů a tím narůstají výdaje státu.

Pokud dle Jana Mládka (ČSSD) církev majetek získá do vlastnictví, »přijde o panenství«. Vyjádřil – s poukazem na Sazku ap. - obavy ze správy církevních nemovitostí soukromými subjekty. Proto vyzdvihl ideu veřejnoprávního fondu, který by spravoval majetek (dříve) využívaný církvemi, z jehož výnosů (4 až 5 mld. Kč ročně) by byl provoz církví trvale financován.

Senátor Jiří Dienstbier (ČSSD) konstatoval, že v návrhu zákona nejde o restituce, neboť se neobnovuje původní právní stav - jde o narovnání vztahu, a to již bez omezení nakládání s majetkem a v rozsahu, který církev nepotřebuje ke své činnosti. Přitom, jak uvedl, císař Josef II. nakládal s majetkem katolické církve »jak chtěl«, tj. tento majetek »měl charakter veřejného majetku, který církev využívala k výkonu činností, které na ni stát přenesl«. Poukázal na USA, kde má majetek církví charakter nadačního majetku. Kritizoval, že stát převzal seznamy majetku vypracované církvemi. Sdělil, že některé málopočetné řády (i do deseti řeholníků) mohou získat i miliardové majetky, které tudíž nezvládnou sami spravovat. Prohlásil, že v SR, kde církve získaly majetky v 90. letech, již o polovinu přišly. Zpochybnil legitimitu rozsahu narovnání.

Karel Machovec (ČSSD) považuje zvažovaný objem narovnání za nadhodnocený. Uvedl, že do 1. pozemkové reformy (1919) bylo započítáno 181 tis. ha lesní a 72 tis. zemědělské půdy, přičemž dalších asi 10 tis. ha představovala drobná farní půda, do 2. pozemkové reformy (1947) 150 tis. a 24 tis. ha. Obává se, že narovnání obsahuje i pozemky spadající pod dekrety Edvarda Beneše. Kritizoval velikost finanční náhrady, která neodpovídá zásadám užitým pro restituce v 90. letech, a pravil, že v l. 2003-08 byla průměrná tržní cena pozemků nad 5 ha okolo 11 Kč/m2. Vzpomenul, že z pozemků vyvlastněných za 1. pozemkové reformy byla vyplacena čtvrtina, z pozemků z 2. pozemkové reformy žádný. Vyvrátil, že by nešlo zjistit výčet pozemků, neboť Pozemkový fond běžně lustroval vydávané pozemky v celkové ploše desítek tis. ha ročně; přitom musel jít až na vložky pozemkových knih. Upozornil, že 1. pozemková reforma nebyla důsledně dovedena do katastrálních zápisů. Nerovnost církví a dalších právnických a fyzických osob před zákonem při restitucích má za nejslabší místo zákona, neboť ostatní mj. museli dokladovat nárok na majetek, přičemž proběhly i kompenzace za z(ne)hodnocení majetku. Odluku církví od státu nepovažuje za vhodnou a položil otázky, jakou prestiž budou církve mít, když získají majetek bez celospolečenského konsenzu, a proč mají budoucí generace trpět za hříchy předchozích pokolení.

Ekonom pražského arcibiskupství Karel Štícha tvrdil, že za Rakouska-Uherska šlo o majetek katolické církve. Omezení při nakládání ze strany státu vysvětloval jako zajištění rozhodnutí Josefa II., že každý občan nemá mít déle než 4 hodiny chůze na faru, takže vznikaly nové fary s nezbytnými pozemky a byla snaha, aby se majetek neztenčil. Údaje z 1. pozemkové reformy označil za zavádějící; opomíjely drobnou půdu tisíce farností. Navíc se později majetek dále dokupoval. Dle něho žádné restituce nevracely majetky do původního právního prostředí. Odmítl srovnání s jinými restitucemi, neboť nyní mají být povinnými osobami pouze Pozemkový fond a Lesy ČR, nesouhlasí s cenou 11 Kč/m2, neboť řada pozemků byla menších.

V diskusi byly vysloveny obavy, zda by po převedení majetku na katolickou církev se naň nezačalo nahlížet jako na majetek Vatikánu a spadal by pod mezinárodní právo, tj. pod Mezinárodní soudní dvůr. Vyjasnění této otázky by mělo být věcí konkordátu ČR a Vatikánem. Byl mj. uveden případ sporu z Chorvatska o majetek vrácený církvi, se kterým začal nakládat Vatikán. Zaznělo, že obdělávaná půda, na níž si dělá nárok katolická církev představuje asi 6 % obdělávané půdy v ČR, což by prý již mohlo ohrožovat svrchovanost ČR v disponování nemalou plochou. Faktickým a právním nesmyslem je, dle několika diskutujících, požadavek na předkládání důkazu neexistence tísně, v níž měl být v minulosti majetek vydán státu. Problémy vzniknou též ze zániku zástavního práva, které vázne na některém majetku, varovali další.

Juraj Buchta vyzdvihl, že Josef II. svým rozhodnutím, aby se majetek užívaný církvemi použil ve prospěch školství a zdravotnictví přiblížil církve lidem. Několik přítomných vyslovilo zděšení, že církve v touze po majetku postupují proti svým zájmům a uváděli příklady Krista, Budhy, Alláha či Husa, padala slova o kolektivním šílenství, Absurdáriu, katastrofě. Jeden dokonce prohlásil, že již není katolík a lituje let strávených v kostele.

2. 3. 2012  (kru)