Máme zájem o budoucnost?

Podle některých informací od přátel, známých, partnerů v internetových diskusích apod. z různých regionů nabývám dojmu, že se dokument »Socialismus v 21. století« předložený k vnitrostranické diskusi setkával na výročních schůzích a setkává i na okresních konferencích KSČM jen s menším zájmem.

Hodně se prý ozývají reakce typu »je to moc teoretické, my tomu nerozumíme«, »ať o tom diskutují teoretici a nezatěžujme s tím jednání orgánů, které mají na pořadu důležitější věci« či »potřebujme jasný a srozumitelný konkrétní program pro dnešek« apod.

Chápu, že k těmto názorům lidi vede současná ekonomická a sociální situace, pocit, že tu je třeba řešit prioritně, zatímco na teorii bude dost času potom. Přiznám se, že když slyším podobná, byť dobře míněná, vyjádření, vybavují se mi různé asociace.

* * *

Některé se týkají ještě předlistopadové éry, kdy někteří vlivní funkcionáři shovívavě pohlíželi na společenské vědce a jejich některá zoufalá varování, že to či ono nejde dobře nebo nejde vůbec a hrozí to a to, aby je posléze přerušili slovy: »To je jen teorie, tím teď nezdržujte, máme důležitější úkoly – musíme připravit tu sjezd, tu volby, máme žně a hlavně – musíme plnit plán.«

A tak mnohá doporučení padala do košů nebo mizela v hlubokých zásuvkách, k lidem se nedostávala… Až přišel listopad. Jinou analogií je známý obraz, na němž kráčí řada slepců držících se za ramena a ten první už padá do propasti.

* * *

Jistě – nelze ignorovat zákonitosti dělby práce, ne každý člen strany je vybaven dostatečnými teoretickými znalostmi a vědomím nebo schopností zobecňovat a vidět dál než za bezprostřední každodenní zkušenost.

V podmínkách KSČM působí i značný podíl seniorů, z nichž mnohé zcela logicky v současné situaci daleko více zajímá, zda budou vůbec mít na nájemné, než co bude za dvacet či více let. Ale myslím, že přesto si musíme i v našem stranickém jednání udělat alespoň minimální čas nad zamyšlením, kam současný vývoj vede a kam bychom ho dlouhodobě chtěli zaměřit my, komunisté.

Tím spíše, že řada signálů napovídá, že nejde o zcela běžnou krizi a že dochází i k jisté destrukci dosud funkčních struktur současného kapitalistického systému. Mnozí lidé to cítí a hledají jiná východiska, jinou, ale zároveň moderní vizi, která bude počítat s rozšiřováním demokracie a velkým podílem širokých občanských struktur, tak jak to dnes umožňují nové moderní formy komunikace.

* * *

Ano, můžeme se bavit o tom, zda je dokument dobře napsán. Ale když od toho odhlédneme, je třeba otázka, jaký hlavní typ vlastnictví (i při veškeré možné pluralitě je vždy něco hlavní) se v budoucím socialismu rýsuje z hlediska dnešního poznání, až tolik nesrozumitelná a teoretická? Je neaktuální?

Kdo má rozhodnout o tom, na kterou formu se bude strana orientovat ode dneška, zda to bude státní či zaměstnanecké vlastnictví? Je celá řada podobných otázek, o jejichž zodpovězení se dokument snaží a ve kterých bychom mohli ukázat veřejnosti, že máme jasnou představu, zejména ve srovnání s naším hlavním konkurentem na levici – ČSSD.

* * *

Zúčastnil jsem se prezentace dokumentu KSČM Socialismus v 21. století v centru ČSSD, Lidovém domě, na akci Masarykovy demokratické akademie.

Nechci psát o tom, že diskuse proběhla politicky celkem zdařile a dokonce i někteří dosud značně antikomunisticky orientovaní sociálně demokratičtí teoretikové jsou dnes už ochotni s komunisty diskutovat. Nepříjemně mě překvapilo něco úplně jiného. Velice brzy se diskuse odpoutala od stanoveného programu a materiálu a beznadějně utonula v ohnivé debatě o Klausovi a Evropské unii.

Všemi prostředky se bráním tomu, abych si připustil, že zřejmě většina levicově smýšlejících politiků i občanů nemá pod vlivem současného »presu« asociálních reforem vlády hlubší zájem o to, kam směřují dnešní drobné, krátkodobé kroky. Tak jako ti slepci v řadě. Doba na nás vizi budoucnosti žádá.

* * *

Ukazuje to i množství iniciativ a hnutí, které se líhnou jako houby po dešti. Ukazuje to i zkušenost ze způsobu, jakým se přelévá a šíří napříč různými zeměmi vlna občanského odporu. Na tuto vlnu však může »naskočit« a plout na ní kdokoli – i lidé, kterým jde o úplně něco jiného a kteří by společnost mohli dostat na ještě větší dno.

Byl bych proto velmi nerad, kdybychom sami kvůli naší zahlcenosti každodenními problémy zapomněli na to, co je důležité a skončili v té propasti.

Josef HELLER, člen Centra strategických a teoretických studií ÚV KSČM

********************

Ještě na této druhé třetí přílohy Naše pravda (páté novinové) si v DISKUSI můžete přečíst podnětný příspěvek  Aleše Růčka z Brna: Je nejvyšší čas. Dále - ECHO slaví dvacet let. Před 20 lety (1992) začal v Brně vycházet levicový občasník Echo, tiskový orgán MěV KSČM v Brně. Při této příležitosti poskytl našemu deníku rozhovor dnešní vedoucí redakce PhDr. Karel Janiš. Jak a proč vzniklo Echo, co dává čtenáři, oč usiluje a čeho by chtěl dosáhnout. To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

********************

12. 3. 2012  Josef HELLER