Důvěřivý malíř ze zámku ve Strážkách
Rodina ho chtěla vyslat na studium polytechniky do Švýcarska. Jenže dvacetiletý Ladislav se při pobytu u strýčka v Chorvatsku v roce 1872 rozhodl jinak.
Měl oči plné krajiny a světla. Chtěl své dojmy svěřit štětci. Maloval jeden akvarel za druhým. Otec nakonec rezignoval a platil mu umělecká studia v Mnichově a pak v Paříži.
Mohl si to dovolit. Rodina rozhodně netrpěla chudobou. Obývala krásný renesanční zámek ve Strážkách nedaleko Kežmarku. Přestěhovali se tam s devítiletým synkem po smrti otce Marie Anny, rozené Szirmayové. Její manžel Eduard Mednyánszky toleroval její zálibu v malování a mohl tušit, že pokud syn Ladislav zdědí její talent, vydá se stejnou cestou. Jen z koníčka udělal celoživotní práci.
Temnota i jásavé barvy
Když v roce 1972 zemřela poslední majitelka zámku, získala objekt Slovenská národní galerie. Po náročné rekonstrukci v 70. a 80. letech minulého století se zámek v roce 1991 otevřel veřejnosti. A vskutku je tu pro každého něco.
Nejzajímavější jsou ale díla právě Ladislava Mednyánszkého. O tomto umělci středoevropského významu se říká, že se naučil dřív kreslit než mluvit. Počmáral prý každý papírek, který mu přišel pod ruku. Náměty odpovídaly jeho věku.
Na obrázcích se to hemžilo vílami a skřítky. Ve Strážkách však vystavují ukázky pozdější tvorby, zejména do roku 1900. Ladislav se v ní zaměřil na dvě témata. Přírodu a portréty prostých lidí, pacholků, sedláků, dělníků nebo tuláků. Snažil se zachytit výraz jejich tváře.
Jakmile se mu to povedlo, ihned malování zanechal a hledal další typ. O těchto obrazech se tvrdí, že jsou nedokončené. Jejich autor si to ale zřejmě nemyslel.
[o] Když jsem procházela místnostmi zámku, zarazila mě dvě rozměrná temná plátna. Na jednom stál stařec se stařenkou nad hrobem. Z obrazu čišelo zoufalství. Průvodkyně mi dojem potvrdila. Úmrtí otce, podle jeho dřívějšího portrétu zřejmě dominantní osobnosti rodiny, dovedlo Ladislava v roce 1895 k úvahám o smrti.
Jsou to jediné obrazy, kde se objevuje ženská postava. Po roce 1900 se ale malíř probudil z hluboké melancholie a jeho obrazy rozkvetly jásavými barvami v kompozicích sadů a vinic. Portrétoval výhradně muže, především ty mladé a silné.
Pocházeli většinou z chudých poměrů. Takže některým z nich se stal ochráncem a přispíval jim na živobytí. Průvodkyně podotkla, že malíř byl ženatý, o manželce ale příliš nehovořila. Je otázkou, zda sňatkem (manželství zůstalo bezdětné) jen nevyhověl dobovým zvyklostem. Důvěřoval totiž jen svým chráněncům. Někdy až na hranici naivity.
Soudní tahanice o pozůstalost
Na chodbě zámku jsou vystavené fotografie ze života umělce doplněny zajímavými texty. Při prohlídce není moc času si je přečíst. Vyplatí se vyfotit si je a doma probrat. Na jednom panelu je snímek básníka a novináře Jozefa Pálmaiho.
Tento o téměř 20 let mladší muž se s Ladislavem seznámil okolo roku 1904. A hned ucítil příležitost. Stal se malířovým tajemníkem. Na snímku se dívá na cosi na své dlani. Jak příznačné. Svého chlebodárce bral pěkně na hůl. Usídlil se v jeho domě v Budapešti a bez jeho vědomí obchodoval s jeho obrazy.
* * *
Po vypuknutí první světové války se 62letý malíř přihlásil dobrovolně na vojnu jako novinář. Tento silný zážitek se samozřejmě projevil i v jeho tvorbě. V roce 1916 byl zraněn, ale o rok později zase spěchal na italskou frontu. Když se na jaře 1918 vrátil do Strážek k sestře a ke švagrovi, byl vyčerpaný. Jakž takž se vzpamatoval a odjel zase malovat do Budapešti. Jenže jeho zdravotní stav se zhoršoval a 19. dubna 1919 zemřel při pobytu ve Vídni.
Povedený tajemník Pálmai dlouho netruchlil a mastil si kapsu rozprodejem obrazů, které měl na dosah. To rozzlobilo jak Ladislavovu rodinu, tak nakladatele Wolfnera, který podle smluv z let 1903 a 1914 měl prodej Mednyánszkého děl na starosti.
Za to mu hradil výdaje s jeho ateliérem, cestami i chráněnci. Z toho ani rodina, ani tajemník nebyli nadšeni a požadovali tuto smlouvu vypovědět. Jenomže až do Ladislavovy smrti se tak nestalo.
* * *
A tak Wolfner podal trestní oznámení na tajemníka a rodina se zase obrátila na soud kvůli dědictví. Tahanice o pozůstalost nebraly konce. Na zámku jsou proto vystavena díla z období, kdy se ještě nestala cílem obchodních zájmů jiných. Od narození Ladislava Mednyánszkého letos v dubnu uplyne 160 let.
Zaujal-li vás tento článek, můžete si jeho pokračování přečíst od mezititulku »Historické portréty i nábytek« na straně 9 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.
Miroslava MOUČKOVÁ
FOTO - autorka
14. 3. 2012 Miroslava MOUČKOVÁ