Něco pro historiky, něco do volebního boje

Přiznám se, že se většinou nezdržuji čtením úvah pana ministra zahraničí Karla Schwarzenberra. Ale výjimka potvrzuje pravidlo. Po návštěvě jeho německého protějšku Guida Westerwella jsem mu poprvé dal za pravdu.

Minulost patří už jen historikům, prohlásil pan Schwarzenberg. S jeho německým kolegou souhlasit nešlo, opět dal do jednoho pytle válku, okupaci, vyhnání a tentokrát doplnil i železnou oponu. Panu ministru Schwarzenbergovi zbývá, aby své úvahy sdělil také ostatním, minimálně spolustraníkům a kolegům ve vládě.

Nikdo již nespočítá, kolikrát jsme se v České republice sešli ve volebních místnostech. Zcela a pravidelně v předvolebním klání přichází období, kdy především KSČM je připomínáno, co špatného od roku 1921 učinila. Ještě jsem neslyšel ani v televizi jediné slovo uznání. Ani za statečné postoje v letech 2. světové války.

* * *

V době vymývání historické paměti se příliš nedivím. Globalizace udělala své. Díky internetu vychází nepřehledné množství informací, které jsou zdrojem různých variant časopiseckých článků a televizních pořadů.

Nerad bych dělal některým časopisům reklamu, ale řada obsahuje základ historie a k tomu příslušný přívlastek: živá, tajemná, česká, světová, extra, s otazníky, přelomová, katastrofická… za cenu v průměru 30 Kč. Již ani nevím, kolikrát jsem četl a ještě si přečtu stejné věci a kompilace např. o Černobylu 1986, operaci v Perském zálivu 1991, Penicilinu 1928, osudech dítěte letce Lindbergha atd.

* * *

V záplavě nivelizovaných informací mě však zaujal článek o Nenápadné vzpouře, která změnila svět. Dobrá otázka do tajenky křížovky. Čtenář se dozví, že autor míní VŘSR v listopadu 1917.

V Petrohradě klid a mír: vycházely noviny, hrálo divadlo, Aurora vypálila z děla a prominentní bolševik Vladimír Antonov–Ovsejenko dal povel k útoku na Zimní palác. Snad k tomu lze dodat jediné, ať autor nahlédne alespoň do Masaryka. Zjistil by, že se bojovalo v Petrohradě, Moskvě, Kyjevě a náš prezident u toho byl.

* * *

Před volbami asi řeč o VŘSR a Masarykovi nebude. Určitě se ale dozvíme, která americká armáda osvobodila Československo, kdo měl prsty v únorovém puči, kdo koho ošidil v měnové reformě, kdo pozval armády v roce 1968, jak trpěli disidenti v normalizaci a hlavně, kdo to vše způsobil. Určitě nezazní ani slovo o Koženém, imaginárních sponzorech ODS, o půl milionu lidí bez práce, zadlužení republiky, atd.

Pan ministr Schwarzenberg má pravdu. Historii nelze mistrovat, a nechme ji povolaným. Pokud ovšem nepronesl před německým hostem jeden z jeho podivných a málo srozumitelných bonmotů.

Jaroslav ŠTRAIT

14. 3. 2012  Jaroslav ŠTRAIT