Pro své vojáky byl Ludvík Svoboda Otcem vlasti
Armádní generál Ludvík Svoboda patří do galerie takových osobností v historii naší země, jako jsou František Palacký, Milan Rastislav Štefánik, T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Řekl to válečný veterán z východní fronty František Štefka na konferenci k 70. výročí budování československé vojenské jednotky v Sovětském svazu v Buzuluku.
Štefka přitom navrhl, aby byla zřízena Knihovna L. Svobody, kde by si občané ČR, a zejména mládež, mohli přečíst o slavné historii našeho slovanského národa a o bojové cestě našich vojáků pod Svobodovým velením z Buzuluku až do Prahy.
Konference se konala v úterý v Domě armády v pražských Dejvicích a uspořádaly ji Společnost Ludvíka Svobody v součinnosti s Vojenským historickým ústavem Praha (VHÚ), Sdružením vojáků při Českém svazu bojovníků za svobodu a Národní archivem. V jejím průběhu byly rovněž předány Pamětní medaile Ludvíka Svobody patnácti lidem, kteří se zasloužili o upevňování přátelství mezi národy a o uchování paměti ve společném boji proti fašismu ve 2. světové válce.
Na konferenci byli také přítomni zástupce vojenského přidělence při Velvyslanectví Ruské federace v ČR plukovník Oleg Smirnov a vojenský přidělenec obrany při Velvyslanectví Francouzské republiky v ČR plukovník Bruno Bucherie.
Vondrův náměstek ocenil čs.-sovětskou smlouvu
Prof. Zoe Klusáková–Svobodová, dcera L. Svobody, při zahájení konference zdůraznila, že všichni ti naši spoluobčané, kteří bojovali jak na domácí frontě, tak na frontách 2. světové války, prokázali nesmírnou a nezištnou ochotu obětovat se, když je vlast v nebezpečí. Přitom mnozí padli, nebo utrpěli zranění, které je bolestně poznamenalo na celý život.
Michael Hrbata, náměstek ministra obrany ČR, ve svém vystoupení vyjádřil obdiv odvaze tisícovkám Čechoslováků, kteří svými životy a statečnými činy bez velkých gest naplnili do posledního písmene slova vojenské přísahy. Hrbata ocenil, že podepsáním čs.-sovětských dohod v létě r. 1941 byly vytvořeny základní předpoklady pro vznik čs. vojenské jednotky v tehdejším SSSR, která se nejprve zformovala jako 1. čs. samostatný polní prapor v Buzuluku.
***
Na shromáždění promluvili též historici, dobře zasvěcení do činnosti čs. zahraničních vojáků. Doc. Jindřich Marek z VHÚ Praha se zmínil o tzv. Oranžské skupině 88 mužů, kteří se stali jádrem naší první vojenské jednotky na východní frontě. Tato skupina byla nejprve součástí bývalého polského legionu a vznikla v r. 1939 v Krakově. Též ji nazývali Pretoriánskou gardou L. Svobody.
V krvavých bitvách z území SSSR přes Duklu až do Prahy z těchto 88 chrabrých mužů 22 padlo. »Tato skupina se stala skutečným základem naší armády v Sovětském svazu. Byla svému veliteli Ludvíku Svobodovi velikou oporou. Zasluhuje si nejen naši úctu, ale také pozornost hlubšího historického výzkumu, včetně toho, jakým způsobem a jakým vývojem tito vojáci prošli po válce,« řekl Marek.
Jak doplnil doc. František Hanzlík z Univerzity obrany Brno, do zmíněné skupiny důstojníků a poddůstojníků patřili např. Bohumil Lomský či nadporučík Otakar Jaroš, pozdější Hrdina SSSR, který padl v bitvě u Sokolova. Doc. Jozef Bystrický z VHÚ Bratislava seznámil účastníky konference se Svobodovým krédem, napsaném v Listech rodině z 29. ledna 1943: »Vše, co jsem dělal, dělal jsem čestně a poctivě, jen a jen pro osvobození naší nejkrásnější na světě drahé vlasti. Jí patří naše životy, které jí také chceme dát. Zítra odjíždím s 1. čs. vojenskou jednotkou na bojiště, abychom po boku statečné Sovětské armády bojovali za osvobození našeho drahého národa. Budeme bojovat čestně a nekompromisně až do úplného vítězství.«
Historik Bystrický dodal, že toto Svobodovo vyznání rodině vystihuje nejlépe, co vedlo naše vojáky k rozhodnutí odejít do zahraničí.
Učil poctivosti, oddanosti a vlastenectví
Na konferenci zavzpomínal na L. Svobodu generál v. v. Alexandr Beer, který prošel bojovou cestu od Buzuluku přes Bílou Cerekev, Kyjev, Duklu, Ostravu až do Prahy: »My, vojáci, jsme neříkali mezi sebou našemu veliteli ‚pane podplukovníku, pane veliteli praporu‘, ale ‚náš starej‘. On to věděl a nikdy se tím necítil uražený. Když jsme se dozvěděli, že v okupovaném domově zanechal rodinu, manželku, dceru a bratra, že jeho syn padl v boji s nacisty jako hrdina, velice stoupl v našich očích na ceně nejenom jako velitel, ale především jako otec! Vychovával nás, učil poctivosti, oddanosti a vlastenectví, že jdeme do boje pro vítězství, ale můžeme se dočkat i hořkého konce. Když jsme šli pěšky 400 km na bojiště k Sokolovu, Svoboda také pochodoval celou vzdálenost s námi. Žádný transport nebyl. Denně jsme ušli kolem 30 kilometrů. A přitom jsme zpívali píseň o tom, že spolu se slavnou Rudou armádou buď zvítězíme, nebo padneme. Někomu dnes u nás tato píseň vadí. Ale kdo může být slavnější než Rudá armáda, která osvobodila polovinu Evropy, aniž přitom ještě byla otevřena západními spojenci druhá fronta jejich vyloděním v Normandii. Dostávali jsme příděl 400 g chleba na den. My v Buzuluku neviděli psy. Bylo nám to divné. A když jsme se zeptali, kde jsou, bylo nám odpovězeno, že naši předchůdci, první odbojáři, je pochytali, zabili a snědli. I moji kamarádi v Buzuluku jednoho takového psa zastřelili. Byli však přistiženi a museli ho zakopat do země. Druhý den nám kapitán Bedřich přikázal, abychom pohřbeného psa znova vykopali. Tak jsme se dali do práce, ale pes tam nebyl. Bedřich nám řekl: ‚Kéž byste byli tak schopní i na frontě.‘ O příhodě se psem se dozvěděl i Ludvík Svoboda. Ten zabitý pes byl jeho miláček! Okomentoval to slovy: ‚Nevadí, ti kluci před odjezdem na frontu spáchali zlo. Ale aspoň vím, kdo psa snědl.‘ On se k nám pořád choval jako ke svým dětem. Ty své děti neměl čas vychovávat. Neznám jediného zahraničního vojáka na Východě i na Západě, který by si nevážil Ludvíka Svobody, který by si ho neosvojil a nepřijal jako Otce vlasti, velitele naší jednotky, který nás dovedl k vítězství a k osvobození Československé republiky.«
Další veterán z východní fronty plukovník v. v. Václav Přibyl vyprávěl, jaký smysl pro humor měl L. Svoboda. Ten již ve funkci ministra národní obrany ČSR navštívil jednu vojenskou posádku v doprovodu svého pobočníka Vlastislava Rajchla. Všimli si na stěně v kasárnách velké mapy světa a také plakátu s textem: »Alkohol je nepřítel lidstva!« A pod to nějaký šprýmař nakreslil Jana Žižku a napsal: »Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme! Svoboda se tomu zasmál a řekl pobočníkovi Rajchlovi, aby vtip zapsal.
Na konferenci vzbudilo velkou pozornost kritické vystoupení novináře Zdeňka Hrabici z Prahy. Ten zdůraznil, že zásluhy L. Svobody jsou pro český a slovenský národ neotřesitelné. Avšak nemohl tušit, že bude i po smrti ve své rodné zemi ve válce s těmi, kteří jeho zásluhy znevažují a špiní ho, že bude ve válce s jejich omezeností a tupostí, se lží. Kdyby L. Svoboda v současnosti žil, podle Hrabici by se asi hluboce zamyslel nad tím, co by se dalo dělat v zemi nacházející se v takovém marasmu, kde ti největší hlupáci dokonce nazývají jeho bojové druhy »bandity z Buzuluku«!
Účastníci konference také zhlédli unikátní filmový dokument z přelomu let 1942/43 natočený sovětskými filmaři, který zachycuje výcvik čs. vojáků v těžkých zimních podmínkách u Kujbyševa, jejich slavnostní přehlídku v Buzuluku a odjezd na frontu.
JAN JELÍNEK
**************
Na této straně 4 si z domácího zpravodajství kromě jiného ještě můžete např. přečíst:
- Stěhují se Romové ze Šluknovska?
- Krádež identity političky KSČM
To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.
**************
6. 4. 2012 JAN JELÍNEK