Který z hlasů je ten pravý?

Pro většinu z nás, čtenářů Haló novin, je to ten levý! Já tentokrát nemám na mysli politickou orientaci voličů a směřování toho koho budou volit. Chci se na takové dělení podívat pod jiným úhlem.

Volební systém hovoří o naplnění volebního práva každého věkem zralého občana volbou, která je všeobecná, rovná, přímá a tajná. Zastavím se na požadavku rovného a tajného práva. Rovnost hlasu znamená, že každý volič a jeho volba má v konečném součtu hlasujících stejnou váhu. Leccos by se dalo napsat i o tajnosti volby, kdy při hlasování na malé obci je všem víc než jasné, jak kdo koho volil. Byl jsem několikrát členem volební komise, a to před i po »revoluci«, a tak vím o tom své.

Za socialismu se vědělo, kdo z místních voličů o volby nemá zájem a asi k nim nepřijde. Schopnost místní volební komise byla hodnocena účastí voličů, a pokud se neblížila očekávaným 100 %, tak to místní samospráva i stranická organizace musela nějak zdůvodnit. Proto se už před volbami, ale zvláště v den jejich konání organizoval »lov« na potenciální nevoliče, které bylo třeba přesvědčit, aby k volbám přišli a vhodili svůj lístek do volební urny. Nebylo tehdy takových v místě mnoho, ale nějaký ten »rebel« se obvykle našel. Zpravidla nešlo o žádného disidenta, ale spíše o ignoranta, který vůbec netušil, co a k čemu volby jsou a čemu slouží. Často to byl člověk žijící mimo své okolí, mnohdy líný zapojit se do jakékoliv aktivity, třeba jenom nějak pracovat.

Byl jsem účasten několikrát takových přesvědčovacích návštěv a můžete mi věřit, že nešlo nikdy o nějaký násilný atak, ale spíš o debatu a slovní přesvědčování. Hovořilo se o tom, co se nové zastupitelstvo chystá prosadit a že k tomu právě potřebuje zvolit ty správné lidi. Mohu říci, že jsme většinou uspěli a takto informovaný občan nakonec k volbám přišel. Ale někdy taky nepřišel, a pak jsme museli psát »nahoru« zdůvodnění. Často trapná, jindy to byly řeči spíše z říše pohádek. Sám jsem považoval absolutní výsledek voleb za absurdní a věřil, že lidé spíš uznají nějakou tu ztrátu než absolutní souhlas vyjádřený 100% volební účastí. Ale to se tenkrát nesmělo…

Chci se vrátit k té rovnosti. Jde mi teď o naplňování práv a povinnosti již zvolených zástupců lidu. Stále více mám pocit, že voliči levicových stran, a zvláště voliči KSČM, jsou diskriminováni v tom, že jimi řádně zvolení zástupci nemohou svá práva v dostatečné míře naplnit. Jsou označovaní jako ti z nedemokratické strany a jsou jim proto upírány pozice v nově zvolených zastupitelských sborech.

Dalo se to pochopit v prvých letech po revoluci. Odveta za roky příkoří mnohým občanů takový přístup zdůvodňovala. Ale není to možné přehlížet trvale. Později přišlo mávání kandidátům před očima lustračním zákonem, v současnosti je to už pouhé členství v bývalé KSČ. To prý znemožňují těmto námi zvoleným zástupcům plnohodnotný výkon funkce.

Je tedy naše současné volební právo rovné? A pokud o tom máme pochybnost, kdo ho porušuje? Čtvrtstoletí od společenského převratu je už dost dlouhá doba, aby se takové revoluční praktiky překonaly a nová demokracie by jejich zneužívání měla zabránit. To se jistě nemůže líbit kritikům minulého režimu, ale jsme-li demokracií, je nejvyšší čas takové praktiky konečně zrušit a nechat právo působit tak, jak má. Dočkáme se toho po letošních volbách?

Oldřich SUCHORADSKÝ

26. 9. 2014  Oldřich SUCHORADSKÝ