Zelená je tráva, fotbal to je hra

To je všem sportovcům známý text oslavné písně nejoblíbenějšího kolektivního sportu na světě. Přiznejme si, že nám v posledních letech mnoho radosti nedělal. Naše reprezentace postupně vyklízela těžce dobyté pozice a i na klubové úrovni jsou úspěchy jenom výjimkou. Teď se snad blýská na lepší časy. Dokazují poslední výsledky naší reprezentace v kvalifikaci na mistrovství Evropy, kde naše mužstvo jde od vítězství k vítězství.

Výkon reprezentace potěšil

Nejde jenom o výsledky, ale co je zvlášť pozitivní, je i kvalita a úroveň hry, které mužstvo předvádí divákům. Zvláště poslední utkání proti Islandu muselo svým průběhem potěšit oko, ale i srdce každého fotbalového fanouška. Soupeř sice nepatří mezi hvězdnou sestavu fotbalových velikánů, ale způsobem hry a nasazením, i posledními výsledky, kdy dokázal přehrávat velmi silná mužstva, už před utkáním budil respekt. Naši hráči však k utkání přistoupili s velkým nasazením a pod vedením trenéra Vrby se představili divákům s taktikou, která přinesla konečný úspěch. Ale dost komentářů k současnosti.

Velký úspěch na MS v Chile

Rád bych se ve vzpomínkách vrátil o několik desítek roků zpět, kdy jsem zažil úspěch našeho národního mužstva na mistrovství světa v Chile. Druhé místo, které naše mužstvo na tomto mistrovství nečekaně dosáhlo, po velkolepém finále s Brazílií mne vedlo k tomu, že jsem si do svého diáře tenkrát jako 17letý chlapec napsal: »Fotbalisté nám svojí předvedenou hrou a svým fotbalovým uměním připravili velký zážitek. Kdoví, zda budu mít v životě štěstí, prožít znovu takové nadšení a radost, jaká po vystoupení fotbalistů v Chile v celé zemi zavládla.« Měl jsem pravdu v tom, že v kopané se v dalších létech jen těžko hledá paralela s úspěchem fotbalistů na tomto MS. Byla to tenkrát zcela výjimečná parta sportovců, vedená skvělým trenérem. Dodnes jsou při vzpomínkách pamětníků dobře v myslích uložena jména Masopust, Pluskal, Novák, Schrojf, a mnohá další, která se pod tento úspěch podepsala. Jejich vůle vítězit, síla vlastenectví a touhy prosadit ve svém odvětví malou zemi v srdci Evropy, byla nad všechny odměny a peníze, které ostatně v porovnání se současnými zvyklostmi byly zcela minimální.

Sportovní vzory nám nikdy nechyběly

Odhlédněme od fotbalu, k jiným sportovním odvětvím. Jsme jako národ příkladem početných úspěchů sportovců. Na prvém místě je třeba určitě jmenovat hokejisty a jejich trvalé místo na samé špičce těch nejlepších mužstev světa. Příklady však najdeme i mezi atlety. Zátopkem počínaje, přes Kratochvílovou, Fibingerovou, Železného, a mnohé další. Máme je i v současnosti ve Špotákové, Veselém, Hejnové, Maslákovi a dalších. Nebo loňské skvělé představení našich biatlonistů na olympiádě v Soči. Patří sem i další lyžaři - klasici, skokané, kteří o sobě dali vědět v minulosti v tak náročném sportovním odvětví. Ve výčtu našich vynikajících sportovců bychom mohli pokračovat krasobruslaři, gymnastkami, cyklisty, rychlobruslařkami, atd.

Hledají se následovníci

Ukazuje se, že za ty, co sportovní kariéru ukončili, vyrůstají stále noví důstojní nástupci a pokračovatelé. To platilo kdysi, v éře socialismu, i v současné společnosti. Asi se v tom projevuje určitý rys naší národní povahy či nadání pro disciplíny spojené s tělesným pohybem. Vždyť tolik pomlouvané spartakiády jsou dodnes světovým unikátem, který se snažili mnohde napodobit. Ale to, co kdysi předváděly statisíce cvičenců na Strahově, nikdo nikde nepřekonal.

Varování před budoucností

Rád bych svoji oslavu sportovního nadání našeho národa zakončil přeci jen zdviženým prstem a varováním. Z čeho se rodily úspěchy našich sportovců v minulosti? Jistě v tom bylo nadání a píle sportovců, jejich umění a taktika, ale také podpora společnosti, která vytvářela podmínky ke sportování milionům, ze kterých pak vyrůstali vynikající reprezentanti země. Funguje tento systém i v současnosti? Umí i tato naše současná společnost takové podmínky vytvořit a zajistit tak pokračování řetězce úspěchů těch nejlepších v měření se světovou špičkou? Nejde jen o podmínky, ale nutná je též osvěta a propagace zdravého životního stylu a jeho prosazení na školách, kde se projevuje stále více pohybová absence a nízké pohybové schopnosti nejmladší generace. Byla by chyba, kdyby zmizelo sportovní podhoubí národa a my museli spoléhat na jedince, kterým rodiče budou schopni sportovní přípravu zaplatit, nebo koupit. Nebo budeme spoléhat na sportovní emigranty, kteří se k nám budou stěhovat za prací a spolu s nimi i sportovci, kteří budou udržovat slávu českého sportu?

Fotbalisté ukázali cestu

Poslední vystoupení fotbalové reprezentace dávají naději, že to s naším sportem a nejen tím vrcholovým, není tak zle. Schopnost spojit zkušenost těch starších s nadáním a energií mladých, bez ohledu, zda jde o hráče z naší ligové soutěže, nebo o krajánky z cizích velkoklubů, ukazuje, že je to cesta, jak pozice našich sportovců a nejen fotbalistů udržet a být stále zemí, která se může chlubit mistry světa, Evropy a být příkladem pro mladé, jak žit aktivně a užitečně. Přál bych současným mladým, aby si užili ještě několikrát pocit úspěchů svých reprezentantů, jako jsem si ji užil já v roce 1962, po MS v Chile.

Oldřich SUCHORADSKÝ

28. 11. 2014  Oldřich SUCHORADSKÝ