Jaká lidská práva má asijská šička?

Obličeje dělníků - jež zahynuli loni v Bangladéši během výroby oděvů, které putují i na náš trh - namalované červenou barvou na bílém podkladu se staly němým protestem proti krutým vykořisťovatelským podmínkám, v nichž jsou nuceni pracovat zaměstnanci asijských dodavatelských firem globálních oděvních značek.

Stojany s obrazy obětí, doplněné smutečními páskami, květinami a svícemi, byly podstatnými rekvizitami akce, kterou organizace NaZemi připravila na včerejší Mezinárodní den lidských práv, a to hned před vchod do nákupní galerie Myslbek v ulici Na Příkopě v Praze. Aktivisté vzkázali spotřebitelům: Oblečení také zabíjí, neboť jaká práva měli ti, kteří kvůli zisku korporací zahynuli?

»V letech 2005-2013 zemřelo pouze v Bangladéši v oděvních továrnách 1468 osob, z toho 1139 jen v Rana Plaza, zbytek hlavně při požárech především v důsledku chybějících nebo nefunkčních únikových východů,« uvedl Petr Mareš, koordinátor kampaně. Po loňském zřícení továrního komplexu Rana Plaza se na základě tlaku mezinárodních nevládních organizací a odborů podařilo přimět přes 190 firem, mezi nimi například i vlastníky věhlasných značek H&M, Zara, Bershka či Adidas, aby podepsaly dohodu o bezpečnosti, která má bangladéšským dělníkům a dělnicím zajistit větší bezpečnost na pracovišti. Podle Mareše se jedná o přelomovou dohodu. Letos v září byly dokončeny inspekce 1106 dodavatelských továren, které jsou součástí závazné dohody. V sedmnácti továrních budovách byly nalezeny natolik závažné nedostatky, že musela být ihned zastavena výroba a zaměstnanci byli okamžitě evakuováni. To, jak je bezpečnost pracovníků v této části světa nicotná, dokládá další zjištění - celkem bylo odhaleno přes 80 tisíc jednotlivých nedostatků, konstatuje NaZemi. »Dohoda se však týká jen Bangladéše,« poznamenal pro náš list Mareš s tím, že méně vstřícné jsou firmy v otázkách vyplácení odškodného postiženým.

Nuzné mzdy, dlouhá pracovní doba

Bezpečnost na pracovišti v rozvojovém světě, kam globální kapitál přesouvá své výrobny, aby snížil náklady, je pouze jedním z problémů, kterým musí zaměstnanci čelit. K dalším patří velice nízké mzdy, jež udržují rodiny v chudobě, a enormně dlouhé pracovní týdny: až šestnáct hodin šest dnů v týdnu! »Musíme pracovat od devíti ráno do jedné v noci třicet dnů v měsíci,« uvedla podle tiskového sdělení NaZemi jedna z dělnic z indické dodavatelské továrny řetězce Carrefour.

»Odbory, které by mohly pomoci řešit situaci, jsou však často potlačovány,« upozornil Mareš. Přitom právo na rozumné vymezení pracovní doby, právo zakládat odborové organizace a právo na spravedlivou odměnu jsou lidskými právy obsaženými ve Všeobecné deklaraci lidských práv (1948) i v konvencích Mezinárodní organizace práce.

Nejvíce oblečení se do Evropy dováží z Číny, Bangladéše a Turecka.

(mh)

10. 12. 2014  (mh)