Silvestrovský rozhovor Haló novin s Kateřinou Bohac Linares, majitelkou pražské Latin Art Gallery

Žlutým spodním prádlem k prosperitě a štěstí

Pocházíte z Venezuely. Určitě tedy víte, na čem si Venezuelané pochutnávají vždy na přelomu starého a nového roku, viďte?

[o]

Máte pravdu, na tuto otázku pro mě není až tak složité odpovědět. K jídlu se ve Venezuele právě v tento čas podává takzvaný hallacas. Je to typické venezuelské jídlo, které se skládá z kukuřičného těsta a telecího nebo i vepřového masa. Poprvé se toto jídlo objevilo ve Venezuele již v dobách, kdy tuto zemi kolonizovali Španělé. Domorodí indiáni dobyvatelům ze Španělska přinesli list z banánovníku, dodali takzvanou la mazamorra, což je druh kukuřičného těsta, také zmíněné maso a šťavnaté olivy. Indiáni tuto různorodou směs do tohoto listu zabalili, a když ji uvařili ve vodě, vzniklo právě hallacas. Od té doby se jedná o originální venezuelské jídlo, na kterém je dobrý nápad si pochutnat, ať už jste Venezuelan, Evropan, nebo kdokoliv jiný.

A jaké další pokrmy jsou v tyto dny na vašem jídelníčku?

Na Nový rok se ve Venezuele podává na oběd také čočka, aby byly v novém roce v rodině peníze, což je stejný zvyk jako v České republice. Ale také se na stole objeví další pochoutka – obrovská pečená krůta, u které se sejde celá rodina. Nechci zapomenout ani na pan de jamón, což je chleba se šunkou, nebo třeba bramborový salát s kousky slepičího masa, čili ensalada de gallina. Jako sladkost se na konci roku ve Venezuele podává torta negra, což je černě zbarvený dort, a také quesillo, což je výborný šlehaný dezert.

Samozřejmě u oslav příchodu nového roku – kterému se ale Silvestr, tak jako v České republice, neříká - nesmí chybět ohňostroj. Ale existují také určité zvláštnosti.

Zvláštnosti? Prosím, sem s nimi!

Například na Nový rok lidé právě ve Venezuele s kufrem a svazkem bankovek v ruce obíhají své domy a doufají, že jim tento rituál přinese v právě přicházejícím roce více cestování a všeobecné prosperity. Ale jsou i další jinakosti novoročních zvyků v mé rodné zemi, například ženy i muži na Nový rok nosí žluté spodní prádlo – věří, že pokud budou mít ženy žluté kalhotky a pánové žluté slipy nebo trenýrky, přinese jim to po celý další rok finanční prosperitu, blahobyt a štěstí! Prostě, že nebudou trpět nedostatkem.

Na Nový rok si také každý obyvatel Venezuely pochutnává na dvanácti sladkých hroznech vína, a to z toho důvodu, že si přeje, aby všech dvanáct měsíců v roce bylo šťastných. Ke každému hroznu se také pojí osobní přání toho, kdo si na nich pochutnává. Lidé si přejí štěstí, mír, prosperitu, chtějí cestovat, potkat toho správného partnera, pokud jsou zrovna sami a podobně.

Tyto rituály vykonávají lidé veřejně?

Samozřejmě, docela veřejně, svědkem je celá široká rodina, která sleduje například i tanec nezadané mladé ženy na stole, která temperamentními pohyby vyjadřuje, že by ráda v nadcházejícím roce potkala svého budoucího manžela a vdala se! Takže si představte tu legrační situaci při příchodu nového roku, kdy se sejde početné příbuzenstvo, někteří z nich mají svazek bankovek a kufr v ruce, se kterým obíhají dům, roztouženě vdavekchtivé slečny tancují na stole, všichni mají žluté spodní prádlo a společně sní o prosperitě, cestování a štěstí v novém roce! A pochutnávají si na zmíněném hallacas, ale i čočce, velké pečené krůtě a dvanácti kuličkách hroznového vína. Takhle tedy Venezuelané slaví Silvestra, i když se tomu, jak jsem uvedla, silvestrovská párty, tak jako u vás, neříká.

Ale zmíněné rituály se ve Venezuele konají pochopitelně 31. prosince. Takže nikdo není sám, sejde se široká rodina a všichni se smějí, radují se a sní o tom, jak příští rok bude dobře, lépe a skvěle! Kromě dobrého jídla se při příchodu nového roku samozřejmě i popíjí kvalitní vína, ale i jiný alkohol, konkrétně výborný venezuelský rum nebo třeba vaječný likér.

A co si do nového roku přejete vy?

Víte, i já si přeju, aby přicházející rok 2015 byl ve všech směrech lepší. Aby byl na světě mír, láska a klid na vytváření hodnotného umění. Jak pro moje přátele, tak i pro mě osobně. Stejně tak i pro Latin Art Gallery. V příštím roce plánuju každý měsíc v galerii udělat mimořádnou výstavu některého z vynikajících umělců nejen z Latinské Ameriky, ale z celého světa, a přispívat tak i nadále k přátelství mezi latinskoamerickými zeměmi a Českou republikou. Právě kulturou, prostě tím, že budu nadále šířit umění a propagovat významné umělce.

Každý čtvrtek například plánuju uskutečňovat takzvané Happy hour různých latinskoamerických zemí, ve kterých nabídneme jednak typickou gastronomii, ale také umění té které země. Ale chci nadále pokračovat i ve vzdělávací činnosti, budou zde pokračovat intenzivní kurzy španělštiny, portugalštiny, ale i semináře s názvem Jak namalovat obraz, kurzy latinskoamerických tanců, například salsy a podobně. Také si přeju, aby se Latin Art Gallery přetavila v Latinskoamerické centrum. Galerie má ale dveře dokořán i pro české umělce.

Můžete uvést konkrétní projekt ve vaší galerii právě s českým umělcem?

Samozřejmě. Velmi se těším na projekt s názvem Action Paint s malířem Josefem Lunáškem z Olomouce, který bude mít v galerii představení toho, jak se maluje, jak vzniká obraz. Lidé budou mít možnost do galerie přijít, tohoto skvělého malíře při malování pozorovat a na cokoliv se ho zeptat. Nebojím se toho, že by zájemci na toto malířské představení nepřišli. Vždyť prioritou galerie je mimo jiné fakt, že se nachází v samotném centru Prahy, dostupnost je tedy snadná. A v galerii se po celý rok dějí samé zajímavé akce.

S jakou další zajímavostí se Kateřina Bohac Linares svěřila čtenářům Haló novin? Čtěte v silvestrovských tištěných Haló novinách.

Radovan RYBÁK

31. 12. 2014  Radovan RYBÁK