O co jde ve sporu o speciálním školství

V parlamentu se v této době rozhoduje o novele školského zákona, v níž jde mimo jiné o budoucnost našeho speciálního školství. S tím souvisí i výrok prezidenta Miloše Zemana o nevhodné integraci postižených dětí do běžných škol. Jak tuto novou kampaň chápat a oč v ní vlastně jde?

Tradice našeho speciálního školství

V devadesátých letech jsem si rozšiřoval své pedagogické vzdělání studiem speciální pedagogiky na pedagogické fakultě v Praze. Už tam nás přednášející profesoři upozorňovali, že u nás v budoucnu hrozí likvidace speciálního školství, které je pro stát příliš drahé a z pohledu malého počtu takto vzdělávaných dětí málo efektivní. Přitom v té době jsme tento typ škol měli tak dobře organizovaný (jako jedna z mála zemí Evropy), že se k nám mnozí pedagogové z různých zemí jezdili dívat, jak má taková péče o hendikepované děti vypadat.

Jeho likvidace přes Romy

Nejdříve byl veden útok proti těmto školám (a stále ještě pokračuje) přes vysoký podíl do nich zařazených romských dětí. Když se likvidace speciálních škol touto cestou příliš nedařila, tak se to nyní zkouší přes hendikepované děti. Je jasné, že jejich integrace do normálních škol speciální školy postupem času velmi redukuje, možná zcela zlikviduje. Měl jsem možnost v takové speciální třídě učit. Takže vím, jak je pro takto postižené děti tato forma organizace vzdělávání vhodná a jak se jejich stažením z běžných tříd učitelova pozice ve třídě usnadní.

Nezastupitelná role základního školství

Dnešní boj o schválení novely školského zákona je o tom, v jakém prostředí se budou děti na zakladeních školách dál vzdělávat a jak to změní pozici jejich učitelů. Na jedné straně chce ministerstvo úroveň těchto škol vrátit tam, kde kdysi byla. Uvědomuje si, že klesající úroveň vzdělání mladé generace má své kořeny právě zde, již na základní škole. Ke zlepšení nepomohou žádné srovnávací zkoušky, ani jednotné přijímací testy na střední školy. Daleko větší efekt by mělo zastavení »vykrádání« nejlepších žáků základních škol víceletými gymnázii, preferování obsahu učiva s nutným penzem vědomostí, před nejrůznějšími vedlejšími aktivitami školy, které žáky od učení odvádějí a roli učitelů mění na jakési moderátory zábavy a žákovo rozptýlení.

[o]

Integrace postižených do běžných škol

Sem patří i snahy po integraci postižených a mentálně opožděných, psychicky a tělesně odlišných žáků do běžných tříd. Je zřejmé, a v tom mají propagátoři změn pravdu, že většině takto postižených dětí takové včleňování LIDSKY pomůže. A že je to užitečné i pro ostatní žáky, kteří se s takto postiženými naučí žít a pomáhat jim. To však platí spíše pro mateřské školy a nižší ročníky základní školy, kdy je učitel s dětmi neustále přítomen a může komunikaci sledovat a usměrňovat.

Daleko složitější je situace na druhém stupni ZŠ, kde se učitelé střídají a děti jsou o přestávkách pouze pod občasným dozorem učitele ze školní chodby. Tady už nastávají problémy a šikana postižených dětí je tu dost častá a jen těžko ze strany náhodného dozoru odhalitelná. Velké problémy má učitel přímo ve výuce, protože se postiženým dětem musí více věnovat, a to na úkor vzdělávání ostatních dětí. To zákonitě snižuje efektivitu jeho výuky a odnášejí to právě ti nejlepší, talentovaní žáci, na které nemá učitel čas a ani energii.

Mohou pomoci asistenti

Je v této situaci vůbec nějaké vhodné řešení? Novela školského zákona předpokládá přítomnost asistentů při výuce ve třídě, kteří mají učitelům s těmito dětmi při výuce pomáhat. Ale nepíše se tam, kdo je škole zaplatí. Přítomnost těchto dětí v běžné třídě navíc nutně vyžaduje speciální vzdělání učitelů. Nebo si škola psychology a speciální pedagogy k těmto dětem musí sama zaměstnat a zaplatit. Zdá se mi, že likvidace speciálního školství jenom přesunuje problém z jednoho typu školy na jiný a mnoho se tím postiženým dětem v jejich obtížné pozici nezmění, ale ani se tím nic neušetří. Zřizovatelé škol musí pro tyto děti vybudovat s velkými náklady bezbariérový přístup uvnitř škol, nebo také upravit jídelníček ve školní jídelně. Snad by řešením mohly být speciální třídy, v rámci školy, kde by tyto hendikepované děti v menším počtu měly větší péči a pozornost ze strany speciálně připravených pedagogických pracovníků. A výuka ostatních dětí by nebyla narušena. Ale tímto návrhem se nijak nemění požadavky na pracovní síly a zabezpečení přesunu postižených dětí uvnitř školní budovy.

Kde udělal prezident Zeman chybu

Prezident Zeman ve své tolik diskutované reakci jenom velmi zjednodušeně popsal problém, který vnímá řada ředitelů škol a učitelů, kteří s takto začleněnými postiženými dětmi již pracují. Je škoda, že si před svým vystoupením nedal poradit od odborníků a poučených praktiků, aby jeho vystoupení vyznělo kvalifikovaně a odráželo podstatu problému. Takto se zase jenom přidala voda na mlýn jeho odpůrcům, kteří rádi využijí každé příležitosti, jak prezidenta veřejně zostudit a jeho vyslovené názory zkritizovat a odsoudit. Přitom jenom reprodukoval to, co v řadě škol v naší zemi vidí jejich vedení a učitelé jako problém, který se jednou novelou zákona zdaleka nevyřeší.

Olda SUCHORADSKÝ

27. 1. 2015  Olda SUCHORADSKÝ