Skrytí dirigenti vlád?

Nebyl jsem a nejsem vyznavačem spikleneckých teorií. Vždy se je snažím analyzovat a dopídit se jejich podstaty. Tak tomu bylo v historii s templáři, rosenkruciány, svobodnými zednáři (včetně lóže autora Slovanské epopeje a prezidenta Edvarda Beneše). Tak tomu je i nyní s tajemstvím obklopeným schůzkami vybraných politiků, bankéřů a vlivných žurnalistů (logicky abstrahuji od mysteriózních pohádek typu Da Vinciho kódu).

Davos

Zřejmě nejznámější z lobbistických skupin a pravidelných schůzek ekonomických a politických elit kapitálu je Světové ekonomické fórum špičkových politiků, podnikatelů a vybraných intelektuálů založené roku 1971 a každoročně se scházející v Davosu k projednání »nejnaléhavějších problémů, kterým svět čelí«. Jeho známost je dána objektivně šíří zájmu a počtem účastníků (cca 2000). Subjektivně publicitou získanou díky opakované účasti Václava Klause a jeho víře v globální význam jím předestíraných problémů a řešení. Na rozdíl od dalších podobných aktivit vydává množství výzkumných zpráv a zapojuje své členy do iniciativ v různých sektorech. O navenek proklamovaném apolitickém charakteru Davosu svědčí to, že se na jeho financování podílí cca tisíc členských firem zpravidla s více než 5 mld. USD obratu. Základní roční členský poplatek činí 42 500 CHF, průmyslníci a politici, kteří chtějí mít větší vliv v iniciativách fóra, zaplatí až 500 000 CHF ročně.

Dopad jednání a závěrů jednotlivých fór je značný. Vedle pravidelných zimních setkání v Davosu se organizují regionální setkání VIP manažerů, vládních činitelů i lídrů nevládních organizací a od roku 2007 letní setkání »nových šampionů« v Číně. V posledních letech hlavními probíranými tématy byla např. konkurenceschopnost, globální rizika, strategické plánování, budoucnost globálního finančního systému, scénáře dopadu demografických změn či analýzy »kreativního kapitalismu«, který dovoluje generovat zisk a současně za pomoci tržních sil reagovat na globální chudobu. Na rozdíl od dalších podobných fór, konferencí a klubů jsou informace o jednání a závěrech Davosu relativně otevřené.

Bilderberg

Druhou neformální mezinárodní organizací »těch, kteří spolu mluví« a o které naše veřejnost díky angažování Karla Schwarzenberga slyšela, je Konference (Klub nebo Skupina) Bilderberg. Existuje od roku 1954 a schází se každoročně na uzavřeném jednání pečlivě řídicím výborem vybraných sta až 150 nejvlivnějších politiků, finančníků, průmyslníků, šéfů nadnárodních komunikačních sítí, někdy i »žlutých« odborů. Organizátoři tvrdí, že jejich jedinou aktivitou jsou neformální setkání, z nichž se nepřijímá žádné usnesení, nehlasuje se, nevydává žádné politické prohlášení. Věřím, že tomu tak skutečně je. Proč také ne, když stačí ústní dohoda zasvěcených v duchu cíle Bilderbergu »vytvořit neformální síť jednotlivců, kteří by se mohli soukromě obracet s žádostmi jeden na druhého«. To je něco jiného než pohádky o nezávazném posezení u whisky a doutníku.

Potvrzují to za prvé témata konferencí (kyberterorismus, Afrika, Rusko, Írán, svět bez jádra, euro-americké vztahy). Na posledním zasedání byly například řešeny mimořádně zásadní a aktuální otázky smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Jistě náhodou před jejím projednáváním v Evropském parlamentu a vrcholných orgánech USA. Potvrzuje to za druhé složení účastníků konferencí. Pouze v poslední dekádě se jí účastnili např. předsedové vlád Řecka, Finska, Rakouska, Kanady, Německa, Španělska, Nizozemí, Norska, šéf Evropské komise, předseda Evropské rady. Z byznysu šéf Microsoftu, zakladatel Facebooku, šéf Raiffeisen Bank, Erste Group a další. Pokud ani toto nestačí, dodejme, že Klub Bilderberg měl podle svého předsedy »zásadní roli při vytváření společné evropské měny euro«.

Českými účastníky zatím byli Vladimír Dlouhý, Karel Kovanda, Jiří Pehe, Karel Schwarzenberg a Michael Žantovský.

Trilaterála

V zásadě veřejnosti neznámou zájmovou skupinou vlivných osobností je Trilaterální komise. Byla založena v roce 1973 z popudu multimiliardáře Davida Rockefellera a za aktivní pomoci Zbygniewa Brzezinského jako »diskusní fórum« na podporu spolupráce USA, Evropy a Japonska. Má kolem 400 členů, šéfů nadnárodních korporací, bankéřů a vrcholných politiků, rozdělených do tří teritoriálních sekcí, eufemisticky »míst debat a reflexe«. Pro členy je Trilaterála, stejně jako Bilderberg, »příležitostí, jak rozšířit své sítě vlivu«.

Z historie Trilaterální komise jednoznačně vyplývá orientace na tvorbu globálního politického systému (jaksi přirozeně pod kuratelou USA), jako předpokladu dosažení základního cíle konference, kterým je »vytvoření nového mezinárodního hospodářského řádu«. Trilaterála usiluje o udržení nadvlády euroamerické civilizace (mj. inspirována Střetem civilizací Samuela Hungtingtona). Její vůdčí úloha je prý ohrožena nejen ekonomickou krizí a inflací, ale i »rozkladem občanského pořádku, vymizením společenské disciplíny, ochablostí politiků a ztrátou zájmu občanů o politiku«.

Zakladatel Trilaterály má recept na řešení, které je jakýmsi axiomem americké ideologie. Navrhuje liberalizovat stát omezením jeho úlohy ve společnosti a posílit tržní charakter ekonomiky i politiky. Varující je ovšem pokračování tohoto »klasického návrhu«. Podle Rockefellera musí na místo státu někdo nastoupit. Správnou entitou, která to může provést, je byznys. Jinými slovy nestačí, aby podniky úlohu veřejné moci zredukovaly. Podle něj by ji měly přímo nahradit. Vida, kde se inspiroval Andrej Babiš.

Českými členy Trilaterály jsou podle posledních dostupných údajů Vladimír Dlouhý (mj. místopředseda evropské sekce), Jiří Kunert, Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra.

IVLP

Symbolem zájmu administrativy USA o získání přívrženců z řad mladých perspektivních politiků, byznysmenů a vědeckých kádrů je International Visitors Leadership Program (IVLP). Jde o program zahájený již roku 1940, založený na profesních výměnách, které se snaží »posílit vzájemné porozumění mezi USA a jinými národy na základě pečlivě připravených stáží pro cizí vedoucí představitele stávající i budoucí«. Být »ivéčkem« znamená zjistit, že »největší světová velmoc slibuje krásnou budoucnost«, upozorňují francouzští autoři knihy Circus Politicus, která mapuje tajemná zákoutí světové politiky na základě protokolů z jednání, zpráv z tisku i z vystoupení zainteresovaných VIP osob a rozhovorů s nimi. Není se co divit, že mezi účastníky nalézáme premiéry Dánska, Belgie, Francie, ale i našeho Petra Nečase (dokonce dvakrát). Byl by Sarkozy tak vášnivým atlantistou, kdyby nepatřil k IVLP, ptají se autoři publikace a dovozují, že nikoli.

Absolventi IVLP (z České republiky od roku 1992 zatím cca 500 pro USA »perspektivních kádrů«) zakládají vlastní občanská sdružení s cílem »dále napomáhat a přispívat k rozvoji česko– amerických vztahů«. Symbolické je, že klub českých absolventů IVLP působí v rámci Amerického centra v Praze.

Uvedené čtyři před zraky světové veřejnosti více či méně ukrývané aktivity nejsou jediné. Spolu s dalšími méně významnými je spojuje idea nového světového pořádku, globalizovaného světa řízeného vybranou skupinou politiků a byznysmenů usilujících o světovládu. Bohužel metastáza politické korupce většiny účastníků jednotlivých aktivit již zasáhla národní organismy natolik, že utajená jednání či logrolling se stala fakticky akceptovaným způsobem politického života i České republiky.

Zdali se tomu dá zabránit? Jistě ano. Aktivitou mas, veřejnou kontrolou politiky, důsledným řešením problémů. Podmínkou sine qua non je obměna řídicích, tzv. osvědčených kádrů. Od »inventáře« ve sněmovně typu Marka Bendy, Bohuslava Sobotky apod. nové, tvořivé, inovační myšlenky očekávat nelze.

Ladislav ŠAFRÁNEK

7. 9. 2015  Ladislav ŠAFRÁNEK