Rozhovor s Janem Minářem, DrSc., předsedou Slovanského výboru ČR

Všechny ústavy Akademie pracovaly před Listopadem na dlouhodobých úkolech Státního plánu výzkumu

Před rokem 1989 jste byl vědeckým pracovníkem. Čím jste se zabýval?

Jsem povoláním přírodovědec, biolog, nyní již více let v důchodu. Vystudoval jsem přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, specializaci parazitologie. Tento obor se zabývá živočichy, žijícími na úkor jiných živočichů, na nichž nebo v jejichž těle cizopasí. Jde o živočichy ze skupin prvoků, červů a členovců – hmyzu (např. krev sající dvoukřídlý hmyz) a pavoukovců (např. klíšťata).

[o]

Na parazitologické specializaci fakulty byl mým učitelem pan profesor Jaroslav Kramář, znalec krev sajícího hmyzu, zvláště komárů, kantor, který prošel všemi stupni škol, a především vzácný dobrý člověk, k němuž se studenti s důvěrou obraceli se svými starostmi.

Po vysoké škole jsem nastoupil aspiranturu v Parazitologickém ústavu ČSAV v Praze. Mým školitelem byl ředitel ústavu akademik Bohumír Rosický. Měl jsem štěstí na své nejbližší učitele. Akademik Rosický mne, někdy až moc samostatného mládence, naučil pracovat v kolektivu, byl mi nejen učitelem, ale celoživotním váženým starším přítelem. Pro osobnosti profesora Kramáře a akademika Rosického je příznačné, že za války byli oba účastníky domácího odboje. S úctou vzpomínám na své starší kolegy, uznávané odborníky a dobré přátele, profesory Bohumila Ryšavého, Vladimíra Černého, Milana Daniela a další.

Skutečný zájem a náročná, často namáhavá příprava jsou pro užitečnou vědeckou práci nezbytné. Měl jsem štěstí na rodiče i učitele.

Po přestěhování Parazitologického ústavu do Českých Budějovic jsem pracoval v parazitologickém oddělení Státního zdravotního ústavu, jehož ředitelem se stal akademik Rosický, a již v důchodu na částečný úvazek v Parazitologickém ústavu ČSAV v Českých Budějovicích.

Jak vůbec, srovnáte-li dnešek s minulostí, pracovala Akademie věd?

Podstatný rozdíl byl v tom, že všechny ústavy Akademie pracovaly na dlouhodobých úkolech Státního plánu výzkumu, který byl upravován a doplňován podle dosažených výsledků. Vědečtí pracovníci se věnovali rozpracovaným směrům výzkumu.

V současné době se podle západního vzoru výzkum platí z tzv. grantů. Jsou to krátkodobé dotace, přidělované různými grantovými agenturami na základě konkurzů. Vědecká pracoviště místo výzkumné činnosti sepisují rozsáhlé žádosti o granty s nejistým výsledkem. Ztrácí se návaznost výzkumu. Opičení se po západních systémech snižuje hodnotu vědeckých stupňů, stejně jako množství soukromých vysokých škol snižuje úroveň odborného vzdělání.

Je pravda, že některá z pracovišť byla jenom ideologická?

Jestli dnes někdo něco takového tvrdí, je to lež. Přírodovědecká pracoviště Akademie věd se zabývala exaktním výzkumem v daných oborech a pokrývala všechny hlavní směry vědy. Bylo dbáno na rovnováhu výzkumu teoretických otázek a využití jeho výsledků v praxi.

Příkladem byl Parazitologický ústav, který se kromě biologie jednotlivých druhů a skupin cizopasníků vždy zabýval využitím získaných poznatků v praxi – v zemědělství v chovu domácích zvířat, v rybářství, ve veterinární i humánní medicíně. Konkrétně využívání zákonitostí přenosu virových onemocnění klíšťaty a komáry, boj s parazity ryb nebo potlačení střečkovitosti (hypodermatozy) skotu v ČSR.

Ve společenskovědních oborech byla ideologická hlediska významnější. U oborů, zabývajících se zákonitostmi a vývojem lidské společnosti, jako je historie nebo filozofie, jsou jevy a události vždy hodnoceny z určitého ideologického pohledu.

Za socialismu se na vysokých školách vyučovala marxistická filozofie a dějiny komunistického hnutí jako samostatný předmět. Jsem rád, že mám státní zkoušku z tohoto předmětu. Kdo nezná alespoň základní zákonitosti vztahů tříd ve společnosti, nemá objektivní měřítko na politické události doma a ve světě a má v hodnocení těchto jevů zmatek, jako dnes značná část mládeže.

Jakou problematikou jste se zabýval a jak vám bylo zabezpečeno, abyste se jí mohl zabývat?

Pracovně jsem se zabýval výzkumem krev sajícího dvoukřídlého hmyzu a jeho zdravotním a veterinárním významem, zvláště na budovaných velkých vodních nádržích, jako byla Lipenská nádrž, a na jižní Moravě. Komáři jsou též přenašeči původců velmi vážných nemocí, jako je kupř. malárie.

Státním úkolem Parazitologického ústavu byl výzkum přírodní ohniskovosti nákaz, jevu, kdy původce nemoci – virus, bakterie či prvok je přenášen členovci – hmyzem nebo klíšťaty na určitý druh obratlovce nebo na člověka, který vstoupí do oblasti tohoto koloběhu. Nemocí s přírodní ohniskovostí je např. mor, jehož bakterie jsou přenášeny blechami na hlodavce, kteří jsou rezervoárem onemocnění.

V šedesátých letech při rozvoji pastevního chovu hovězího dobytka se u něho rozšířilo onemocnění zvané podkožní střečkovitost (hypodermatoza) skotu. Tuto nemoc působí larvy mouchy střečka hovězího, cizopasící v těle skotu a působící vážné poškození kůže, snížení přírůstků a dojivosti. V ČSR byly tyto škody vyčísleny na 150 milionů korun ročně.

Studoval jsem životní koloběh tohoto cizopasníka a možné způsoby boje s ním. Ve spolupráci se Státní veterinární správou a n. p. Spolana Neratovice byla vyvinuta účinná metoda hubení larev střečků, migrujících v těle skotu, jíž byla tato nemoc v Československu vymýcena. Výhodou této československé metody je její použitelnost v podmínkách extenzivního pastevního chovu skotu. Dnes klesly stavy hovězího dobytka u nás na méně než polovinu a pastviny v pohraničí nejsou využívány.

Moje pracoviště v Akademii věd svým pracovníkům zajišťovalo dobré pracovní podmínky při práci v laboratoři i v terénu.

Byly tyto výsledky využity v praxi či v nějaké mezinárodní souvislosti?

Zúčastnil jsem se aktivně vědeckých konferencí v řadě evropských zemí, v Kanadě a USA, a terénních výzkumů ve spolupráci s akademiemi věd Maďarska a Bulharska. Velmi významná byla pro mne spolupráce s vědeckými pracovišti v Sovětském svazu, zvláště se Zoologickým ústavem AV SSSR v Leningradě. Zde jsem řadu let spolupracoval s profesorem Konstantinem Alexandrovičem Brejevem, mimořádným vědcem a vzácným člověkem, se zaměřením na matematické modelování vztahů populací parazita a hostitele na rozsáhlém materiálu střečků z ČSR, SSSR a MoLR. Pracoval jsem i na expedicích na Kavkaze a v severním Rusku. V osmdesátých letech jsem byl představitelem Československa v celoevropském projektu boje se střečkovitostí skotu.

V roce 1968 projevila o výsledky našeho výzkumu zájem Akademie věd Mongolské lidové republiky, kde střečkovitost skotu působila podle našeho vyčíslení škody ve výši 60 milionů tegregů, tj. 120 milionů korun ročně. V Mongolsku jsem vedl tři několikaměsíční expedice, během nichž jsem terénním vozem ujel více než 20 tisíc km. Kilometry ujeté na koni jsem nepočítal. (V této souvislosti si dovolím uvést ještě jeden nikoliv vědecký výsledek – patrně jako první Evropan jsem se v Mongolsku zúčastnil jezdeckých závodů a ve skocích přes překážky jsem obsadil třetí místo.)

Zveřejnil jsem více než 180 článků ve vědeckých časopisech a několik knižních publikací doma i v zahraničí. V roce 1977 jsem obdržel Cenu Akademie věd ČSSR za vymýcení střečkovitosti skotu. Jsem rád, že jsem výsledky své práce mohl republice vrátit náklady na mé studium.

Teoretická a praktická stránka mé práce se natolik prolínaly, že je těžko mohu oddělovat.

Pracujete vědecky i nyní?

Když se člověk něčemu věnuje celý život, nemůže svůj zájem ukončit s odchodem do důchodu. O svůj obor se dále zajímám a podle svých možností alespoň v něčem pokračuji. Dlouhodobě sleduji změny ve výskytu některých druhů hmyzu v naší přírodě, zvláště komárů. Patrně v souvislosti s oteplováním podnebí se u nás objevují jihoevropské druhy, jiné druhy se z některých oblastí naší země ztrácejí. Porovnávám tyto změny v oblastech, kde jsem výskyt druhů hmyzu a jeho změny pozoroval v rozmezí 50 let. Před dvěma lety jsem takovou srovnávací studii přednesl na vědecké konferenci v Ostravě a zveřejnil ve sborníku této konference.

Jste předsedou Slovanského výboru ČR. Jak jste se k této funkci dostal?

Při odpovědi na tuto otázku se musím vrátit hodně zpět. Bylo mi 10 let, když skončila válka. Věděl jsem, že je otec v německém vězení a sám jsem měl tuberkulózní nález z podvýživy. Zažil jsem nálet na Prahu, kdy protější dům na Vinohradech dostal přímý zásah, a mně na útěku do sklepa létaly kameny kolem hlavy. Konec války jsem prožil ve vesnici Závišín v jihozápadních Čechách, kam celou rodinu odvezl strýc. Tato ves se dostala do demarkačního pásma, do městečka Bělčic, kam jsme chodili dva kilometry do školy, přijeli Rusové, do západněji ležící Blatně Američani. Mezi tím utíkali esesáci do amerického zajetí a muži ze vsi včetně mého strýce s několika puškami hlídali obec.

Když se otec vrátil z koncentráku, chtěl jsem se přiblížit jeho příkladu. Byl a je mým velkým vzorem. Šel jsem do Sokola cvičit, tubera zmizela a za dva roky jsem byl v žákovském gymnastickém družstvu. Tyto zážitky z dětství utvářely mé názory na celý život. Později mi rodiče a náš stát umožnili vystudovat obor, kterému jsem se chtěl věnovat.

Po převratu a po nezákonném rozbití Československa jsem podepsal petici proti tomuto zločinu. Přitom jsem se seznámil s Vojtěchem Filipem, Břetislavem Chválou a mnoha československými vlastenci. S Břetislavem Chválou a dalšími jsem se zúčastnil příprav Slovanského sjezdu, byl zvolen členem předsednictva Slovanského výboru ČR a po Chválově smrti v roce 2002 jsem byl podle jeho přání zvolen předsedou SV ČR a předsedou Mezinárodního slovanského výboru. Předsednictví MSV převzal na 10. Slovanském sjezdu v Kyjevě předseda SV Ukrajiny Nikolaj F. Lavriněnko, já jsem byl zvolen místopředsedou tohoto výboru, označeného ve stanovách přijatých na tomto sjezdu jako Mezinárodní slovanská rada.

Co má nyní Slovanský výbor v plánu?

Slovanský výbor ČR byl založen či obnoven na Slovanském sjezdu v Praze v roce 1998, 150 let od historického prvního Všeslovanského sjezdu, svolaného Františkem Palackým do Prahy v roce 1848. To byl začátek mezinárodního slovanského hnutí slovanské vzájemnosti, podpory a spolupráce vzájemně si nejbližších slovanských národů. Tyto myšlenky a činnost významně přispěly k osvobození slovanských národů z cizí nadvlády. V 19. století se osvobodili Jihoslované z tureckého jha, po první světové válce Západní Slované z područí Rakousko-Uherska. Největšího vítězství dosáhli Slované ve druhé světové válce, právem jimi nazvané Velká vlastenecká. V této dosud nejhroznější válce byl podstatnou zásluhou a nejvyššími oběťmi Rudé armády poražen zrůdný nacismus, jímž vyvrcholila odvěká snaha Německa o zotročení Slovanů a ovládnutí Evropy.

Další slovanské sjezdy se uskutečnily ve druhé polovině 19. stol. a před první světovou válkou, 6. Slovanský sjezd pak za druhé světové války v Moskvě. V pořadí 7. Slovanský sjezd v roce 1998 za účasti více než 400 delegátů vytvořil slovanské organizace – výbory – v každém slovanském státě, obdobný výbor Lužických Srbů a koordinační orgán – Mezinárodní slovanský výbor (nyní radu), jejímž prvním předsedou byl zvolen svolavatel sjezdu Břetislav Chvála.

V současné době jsou Slované opět ohroženi. Zatímco se Německo sjednotilo a chce ekonomicky ovládnout Evropu, což se mu nepodařilo dvěma světovými válkami s celkem 80 miliony obětí, slovanské státy jsou rozvraceny a stavěny proti sobě. Bylo rozbito Československo, rozdělen Sovětský svaz a zločinnou agresí zničena k nám vždy bratrsky se chovající Jugoslávie. Na Ukrajině byl Západem vyvolán fašistický převrat a občanská válka. Plným právem – z historických důvodů a referendem jeho obyvatel byl Rusku vrácen Krym, což vyvolává nepříčetnou zlobu NATO, které již připravovalo zřízení strategické protiruské vojenské základny. Nepřátelská kampaň Západu proti Rusku je vedena na pokraji války. Jako by si politici USA a EU neuvědomovali, že válka v současných podmínkách by zničila nejen lidstvo, ale život na zemi.

Cílem veškerého úsilí našich slovanských organizací je být činitelem přátelství, kulturních a duchovních vazeb a mírové spolupráce. Již 14 let vydává Slovanský výbor ČR měsíčník Slovanská vzájemnost, přinášející pravdivé informace o současném dění.

V červnu tohoto roku se v Praze sešli představitelé slovanských výborů ČR, Slovenska, Polska a Bulharska. Posoudili současnou mezinárodní situaci a stav slovanského světa a hnutí. Konference ve svém prohlášení odsoudila zločiny proti občanům slovanských zemí Jugoslávie a Ukrajiny. Odmítla jen nepřátelům Slovanů, míru a spolupráce mezi národy sloužící snahy o rozkládání dosud jednotného slovanského hnutí, založeného na vzájemné úctě a podpoře navzájem nejbližších slovanských národů, v duchu velkých osobností nedávných dějin – Palackého, Šafaříka, Masaryka, Beneše a mnoha vlastenců, kteří za tyto myšlenky položili život.

Přes odpor nepřátel Slovanů a odpůrců spravedlivého uspořádání světa pokračuje Slovanský výbor ČR ve své činnosti. Spolupracujeme s vlasteneckými organizacemi sdruženými ve Vlasteneckém fóru vedeném Svazem bojovníků za svobodu. Toto sdružení veřejným vystoupením přispělo k odmítnutí cizáckého kandidáta na prezidenta ČR.

Pravidelně se konaly slovanské sjezdy. Po sjezdu v Praze v r. 1998 následovaly sjezdy v Moskvě (2000), Minsku (2006) a Kyjevě (2010). Další, 11. Slovanský sjezd je připravován.

Jaroslav KOJZAR

21. 9. 2015  Jaroslav KOJZAR