Moderní dějiny Tibetu - 20. století (7)

Tibetské dějiny ve 20. století byly velmi bouřlivé i v kontextu dějin čínských. Čína byla na sklonku vlády mandžuské dynastie rozparcelována mezi jednotlivé koloniální velmoci, které z ní dlouhodobě tyly.

O Tibet jevili eminentní zájem Britové, kteří začali v červenci roku 1903 ze sousední britské Indie připravovat vojenskou expedici v čele s plukovníkem Younghusbandem za účelem vynucení otevření Tibetu pro obchodní cíle. Krátká imperiální válka stála životy několika tisíc Tibeťanů. K jednomu z největších masakrů došlo 31. března 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli do zad prchajících Tibeťanů. Younghusband prohlásil: »Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.«

Následně byla sestavena loutková vláda a ve Lhase podepsána dohoda o otevření tibetských hranic pro volný obchod a o vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy. Tibet se zároveň zavazoval, že bez britského souhlasu neodstoupí žádné ze svých území jiné mocnosti a neudělí žádné jiné mocnosti koncesi ke zřizování železnic, telegrafních linek a dolů.

Po svržení císařství a vyhlášení Čínské republiky v roce 1912 nebyla v Číně silná centrální vláda schopná udržovat někdejší suverenitu nad Tibetem, a ten tak zůstal formálně nezávislým státem, ve skutečnosti britským protektorátem. Následně Londýn využil chaotické situace čínské občanské války a ovlivňoval horní společenské vrstvy v Tibetu za účelem definitivního oddělení Tibetu od Číny. Základní vztahy mezi Pekingem a Lhasou však byly zachovány a v roce 1934 čínská kuomintangská vláda vyslala člena Komise pro mongolské a tibetské záležitosti jako stálého zástupce do Tibetu. Nynější 14. dalajláma, který se dnes pohybuje v exilu, musel být na základě tehdejší procedury v roce 1940 schválen do funkce předsedou nacionalistické vlády Číny. Ústřední vláda také vyslala předsedu Komise pro mongolské a tibetské záležitosti na jeho inauguraci.

Po skončení občanské války, v níž vyhráli komunisté, vyhlásil Mao Ce-tung 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku, která nahradila kuomintangský režim Čínské republiky a stala se jedinou legitimní vládou. ČLR byla brzy uznána řadou států, mezinárodním společenstvím a také přirozeně získala mandát nad celým suverénním územím Číny včetně Tibetu. V důsledku činnosti určitých zahraničních sil, které osnovaly komplot tzv. nezávislosti Tibetu, rozhodla ústřední vláda vyslat ve druhé polovině roku 1950 armádní jednotky do Tibetu, aby rozbily zahraniční separatistické spiknutí a ochránily jednotu Číny. V roce 1951 tak byl Tibet osvobozen mírovou cestou a podepsáním tzv. Sedmnáctibodové dohody zůstal patnáctiletý 14. dalajláma vrcholným přestavitelem Tibetu.

To se však nelíbilo USA a Velké Británii, které nepřestaly intrikovat a za účelem definitivního odtržení Tibetu od Číny podněcovaly v součinnosti s vysokým duchovenstvem nepokoje, které přerostly 10. března 1959 v ozbrojené povstání. To bylo během několika dnů potlačeno a dalajláma uprchl do Indie, kde vytvořil tibetskou exilovou vládu. Bezprostředně poté vláda ČLR zrušila tibetský feudální systém poddanství a začala zavádět demokratické a socialistické reformy.

V roce 1965 byla oficiálně založena Tibetská autonomní oblast. Ačkoliv v průběhu »Velkého skoku vpřed« a »kulturní revoluce« došlo k vážným chybám a byly částečně poničeny mnohé památky, následné úspěchy ve výstavbě a modernizaci - zejména od zavedení reforem v roce 1978 - je daleko převyšují.

Tibet zejména v posledních třiceti letech doznal nebývalého rozvoje ve všech oblastech - politické, ekonomické i kulturní. Došlo ke vzniku průmyslových odvětví, zemědělství bylo modernizováno, rolníci přestali být otroky a stali se pány vlastního osudu. Výrobní síly dosáhly velkého rozvoje a životní úroveň se postupně zvyšuje, což je v dřívější historii Tibetu nebývalé. Více než tisíciletá psaná historie vztahů tibetského národa s dalšími národnostmi Číny dokazuje, že Tibet je nedělitelnou součástí Číny.

Ondřej KOSINA

13. 10. 2015  Ondřej KOSINA