Původní návrh byl kvalitnější

V roce 2002 byl pod č. 218 ve Sbírce zákonů České republiky vyhlášen služební zákon, celým názvem zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon). Po celých třináct dlouhých let byla odkládána všemi vládnoucími politickými uskupeními, středolevými i pravicovými, jeho účinnost až do 6. listopadu roku 2014. Dělo se tak do doby, než prezident České republiky Miloš Zeman dal podmíněný úkol předsedovi vítězné politické strany, který by šel parafrázovat takto: Budu jmenovat předsedu vlády podle ústavních zvyklostí, ale musí být nejprve přikročeno k schválení služebního zákona, neboť je to podmínka Evropské unie.

[o]

Možná stačilo oprášit zákon, který byl již platný, a přistoupit k jeho účinnosti. Realitou však bylo koaličně složité předkládání hned několika verzí, poslaneckých i vládní, zákona nového. Původní návrh byl v roce 2014 projednáván tak chaoticky, že ani mnozí vládní poslanci neměli jasnou představu, co je vlastně aktuálně projednáváno.

Možná má leckdo ještě v paměti velký kompromis mezi Českou stranou sociálně demokratickou, hnutím ANO, KDU-ČSL a pravicovou opozicí ODS a především TOP 09. Je třeba podotknout, že i mnozí z řad levicových zákonodárců trpěli představou nutnosti kompromisu a neocenitelnosti významu dobrého služebního zákona. Snad v dobré víře, že zabezpečí apolitičnost, formální i věcnou, tzv. státní veřejné služby.

Nepodpořil jsem jej, a stále jsem přesvědčen, že nebyl dobrým krokem. Dále rozmělnil těžce po desetiletí jednotnou koncepci pracovního práva a pracovněprávní ochrany zaměstnanců. Věcně také vytvořil další mocenské centrum. Jak chatrný je, kolika nedostatky služební zákon trpí, se ukázalo záhy. Dnes je v Poslanecké sněmovně novela, která si žádá tzv. urychleného a nezbytného projednání. Nejde o nic jiného než o zakomponování výjimky pro diplomatické pracovníky. Je to věcný problém, který nebude zdaleka poslední. A tak zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, vykročil k osudu mnohých jiných zákonů, tj. nesčetným a nepřehledným novelizacím přinášejících vždy nesčetné výjimky z obecně platných pravidel.

Vracím se k původnímu návrhu služebního zákona z roku 2002 - byl kvalitnější a možná by byl daleko funkčnější, podobně jako zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územně samosprávných celků.

Stanislav GROSPIČ, poslanec (KSČM)

19. 10. 2015  Stanislav GROSPIČ