Rozhovor s plk. v. v. Jiřím Burešem, předsedou asociace Vojáci proti válce a členem Mezinárodního poradního výboru důstojníků v záloze

Je třeba jednat o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti

Počátkem září t. r. asociace Vojáci proti válce zveřejnila stanovisko k zajištění bezpečnosti na evropském kontinentě s dopadem na ČR, které bylo zasláno ústavním činitelům a ve kterém kritizujete přístup vlády k tomuto problému. Co vás k tomuto kroku vedlo a jaká byla odezva adresátů?

Pokusím se o stručnost. Stanovisko, o kterém hovoříme, není první a předpokládám, že ani poslední k této tematice, i když se třeba bude nazývat jinak. Snažíme se o to, aby svět přestal být džunglí s právem silnějšího, aby se přestalo měřit dvojím metrem, aby mocní tohoto světa přestali vydávat černé za bílé, pravdu za lež a aby přestali dělat z občanů hlupáky. V tomto budeme pokračovat i nadále a těší nás, že nejsme osamoceni a stejný, nebo podobný názor vyjadřují občané v dalších iniciativách.

A odezva?

Podle očekávání. Ze strany veřejnosti pozitivní, ze strany opačné jsou odezvy tyto: pan Topolánek nás na besedě v Brdech nazval ruskými agenty a špiony, pan Nečas nám sdělil, že hovoříme »jazykem padesátých let« (že by se již tehdy říkala o současné činnosti USA a NATO pravda?), současný předseda vlády ČR pan Sobotka nás poučil o pravdě, »že je to právě členství ČR v Severoatlantické alianci a Evropské unii, které zaručuje vysokou garanci bezpečnosti našich občanů«.

Ve stanovisku uvádíte širokou škálu z vašeho pohledu prohřešků NATO a nedostatků v zajištění bezpečnosti ČR. Současně vytyčujete požadavky, které mají situaci zlepšit a zajistit dodržování Charty OSN. Můžete nás s nimi stručně seznámit?

Máte pravdu, jedná se opravdu o značně širokou a závažnou oblast, jak říkáte, prohřešků NATO vůči Chartě OSN. A to je ve stanovisku »opomenuta« oblast migrace, která může mít dosti podstatný význam na zajištění bezpečnosti. Je ale možné celou tuto problematiku pro dnešní rozhovor zúžit na otázky ochrany míru.

[o]

Dobře, věnujme se tedy otázce ochrany míru, která je, myslím, svým způsobem řešena v trestním zákoníku. Nemyslíte?

Ano, je opravdu v trestním zákoníku »svým způsobem« řešena. Podívejme se ale na rozdílný přístup k ochraně míru ve dvou dokumentech. K tomu se musíme vrátit i do historie. V době zostřených mezinárodních vztahů byl přijat sice krátký, ale výstižný ústavní zákon č. 65, zákon na ochranu míru, s účinností od 24. 12. 1950, ve znění:

§ 1. (1) Kdo se pokusí rozrušit mírové soužití národů tím, že jakýmkoliv způsobem podněcuje k válce, válku propaguje anebo válečnou propagandu jinak podporuje, dopouští se trestného činu proti míru.

(2) Pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až deset let; odnětím svobody na deset let až patnáct let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 a) jako člen spolčení, b) ve značném rozsahu, nebo c) je-li tu jiná přitěžující okolnost.

§ 2. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

zmíněný zákon jsme se snažili využít ještě v »boji o Brdy«, protože stále platil. Bylo tedy nutno pro nové pořádky nahradit jej novým, a to podle hesla »vlk se nažere a koza zůstane celá«. K tomu bylo využito připravovaného vydání nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. ze dne 8. 1. 2009 s účinností od 1. 1. 2010. Všimněme si, že je to osm měsíců po vstupu ČR do NATO a »humanitárním bombardování« zbytků SRJ. Problematiku ochrany míru obsahuje Hlava XIII, Díl 2 – Trestné činy proti míru a válečné trestné činy. Toto záměrně směšuje trestné činy proti míru s dodržováním mezinárodního práva humanitárního.

Otázky ochrany míru účelově rozděluje do čtyř paragrafů: a to § 405a Agrese, § 406 Příprava útočné války, § 407 Podněcování útočné války. U prvních tří paragrafů je možno souhlasit i s formulacemi. Jsou však negovány § 408 Společné ustanovení, kde je stanoveno: Přípravou a podněcováním útočné války není jednání související: b) s účastí České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, c) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, s kterými vyslovuje souhlas Parlament České republiky nebo vláda České republiky.

Jinými slovy – co činíš je trestné, ale nebudeš potrestán proto, že to činíš ve prospěch NATO, USA nebo EU.

Již ve stadiu přípravy jsme neúspěšně tyto formulace kritizovali a odmítali. Je to poučení pro důslednější odmítání i ze strany poslanců při projednávání v Poslanecké sněmovně. Pro zakotvení ochrany míru v Ústavě ČR nebo ústavním zákoně hovoří i příklad portugalské ústavy, přijaté po tzv. karafiátové revoluci. Cituji článek 7:

1. Ve svých mezinárodních vztazích se Portugalsko řídí zásadami národní nezávislosti, dodržování lidských práv, práv národů, rovnosti mezi státy, mírového urovnání mezinárodních konfliktů, nevměšování do vnitřních záležitostí jiných států a spolupráce se všemi ostatními národy s ohledem na emancipaci a pokrok lidstva.

2. Portugalsko musí obhajovat zrušení imperialismu, kolonialismu a všech dalších forem agrese, panství a vykořisťování ve vztazích mezi národy, stejně jako souběžné a kontrolované všeobecné odzbrojení, rozpuštění politických a vojenských bloků a zřízení kolektivního bezpečnostního systému, to vše s ohledem na vytvoření mezinárodního řádu schopného zajistit mír a spravedlnost ve vztazích mezi národy.

3. Portugalsko uznává právo národů »na sebeurčení, nezávislost a rozvoj, jakož i právo na povstání proti všem formám útlaku«.

Musím vás přerušit, tento výklad je poučný, přesto nás zajímá především názor na problém migrace. Ve stanovisku se tomu příliš nevěnujete. Jaký je tedy váš názor?

Máte pravdu, tento problém je v současné době značně frekventovaný a jednoznačné odpovědi jsou dosti obtížné. Na nebezpečí vzniku tohoto problému jsme před časem částečně upozornili v souvislost s rozbitím Libye a Sýrie. Jednoznačná odpověď je snad jen jedna, a to, že pro Evropu vzniká obrovský problém, který nezavinily pouze evropské státy. Ve stanovisku říkáme: »USA, za účasti Francie, Německa a dalších satelitů NATO, rozvrátily byť nedemokratické, ale stabilní režimy v Iráku, státech severní Afriky a také na Ukrajině. Toto je bezprostřední příčinou hromadného exodu obyvatel těchto států do Evropy, zejména Německa.«

Existuje řada různých teorií, mezi jinými také ta, že jde o úmysl USA. To podporuje možná i výrok člověka z okruhu styků na bývalého ministra obrany USA Donalda Rumsfelda, pracovníka na poli geostrategických studií Thomase P. M. Barnetta, který ve své knize uvádí. »Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světlé hnědé rasy v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionu přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali.« Prvním krokem k tomuto cíli je podle Barnetta »neomezený proud imigrantů za účelem rozpadu usazených národů a zničení jejich kultury«. To ale snad patří do oblasti sci-fi. Jeden tvůrce vyšší rasy zde již byl.

Jednoznačně však tato nekonečná řada migrantů představuje pro Evropu, a tedy i pro ČR, obrovské bezpečnostní riziko. My v podstatě nevíme, koho přijímáme. I když konkrétní migrant má osobní doklady, jsou zde otázky: jsou doklady pravé a je to skutečně ten, na koho doklady zní? Tak velkého počtu těžko kontrolovatelných osob využívají jak různé zpravodajské služby, tak i teroristé k infiltraci svých lidí mezi skutečné uprchlíky.

Existuje dosti značné riziko v oblasti zdravotnictví. Až 90 % občanů afrických států je napadeno a zaneseno parazity a trpí nakažlivými parazitárními infekcemi. Světová zdravotnická organizace (WHO) publikovala v posledních zhruba sedmi letech několikrát informace o nebezpečí, které k nám v současné době přichází a bude stále více přicházet z Afriky a z Blízkého i Středního východu. Velké procento obyvatel této části světa trpí nakažlivými chorobami. Z velké části neléčenými a také nám málo známými. Je tu i otázka: je karanténní doba dosti dlouhá a existuje vůbec nějaká?

Dohadujeme se o kvótách, zkoumáme rizika, která vznikají, jak jim čelit a jak je eliminovat. Zkoumáme také, kdo je zodpovědný za tuto situaci. Jde přece o humanitární katastrofu. Nedošlo k hrubému porušení mezinárodního práva humanitárního ve velkém rozsahu? Nechť se ten, kdo toto zavinil (dokážeme-li jej označit), také podle tohoto práva zodpovídá.

Pane předsedo ve stanovisku uvádíte, že bezpečnost ČR je lépe zajistit jiným způsobem, než je naše členství v NATO. Můžete alespoň v hrubých rysech přiblížit, co máte na mysli?

To je otázka, která sama o sobě vystačí na jeden rozhovor, ale pokusím se. Jsme přesvědčeni, že NATO ztratilo své opodstatnění. Ideologický protivník, tj. »hrozba šíření komunismu«, neexistuje, nově nalezená hrozba terorismus, pokud se bude šířit spolu s migrační vlnou NATO, se nemůže řešit jen v evropských státech - a koneckonců se jedná o jev kriminálního charakteru, tedy je to práce především policie a zpravodajských služeb. NATO opravdu do současné doby nepatří. Navíc je zkompromitováno válkami, které USA vedly pod jeho vlajkou.

Máme představu (jedna z variant) o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti, jak o tom hovoří částečně portugalská ústava. Pokračovat a navázat na konferenci o bezpečnosti v Evropě a dosáhnout shody na vytvoření demilitarizovaného pásma, které by zahrnovalo území států od Baltického po Černé moře. Toto demilitarizované pásmo by bylo bez těžkých zbraní, raketových systémů a jakýchkoliv cizích vojenských základen.

Jsme si vědomi, že jen k zahájení příprav k jednání musí ovšem být především politická vůle dotčených států. O získání této politické vůle budeme usilovat.

Jaroslav KOJZAR

2. 11. 2015  Jaroslav KOJZAR