Armáda dostane přidáno, ale je to jen o penězích?

Česká armáda není v dobré kondici. Pro naše čtenáře to jistě není novinka. V uplynulých letech si už zvykli na konstatování, že armáda není schopna splnit své hlavní poslání, čímž je bránit území a občany vlastního státu. Pokud tato varování zaznívala jen z úst opozičních politiků, přesněji z úst politiků KSČM a nemnohých bezpečnostních expertů, bylo to sice nepříjemné, ale na změnu postoje dosavadních vlád to nestačilo. Dál převažoval zjednodušený pohled na armádu, který ji degradoval na pouhý doplněk či zálohu využívanou pro realizaci zájmů USA, a to kdekoli ve světě. Dlouhá léta naši političtí představitelé upřednostňovali závazky vůči zahraničním partnerům před zajištěním vlastní obranyschopnosti. Spolu s faktem, že resort obrany v uplynulých letech řídili spíše ministři financí než ministři či ministryně obrany, vedlo to k dnešnímu neuspokojivému stavu.

[o]

Ve snaze zajistit alespoň expediční schopnosti armády podle potřeb spojenců v NATO se naše armáda zmenšovala. Její budování, vystrojení, vyzbrojení i výcvik se podřizovaly snaze zajistit přežití našich vojáků v místech, která nám určili ve Washingtonu, případně v Bruselu. Postupně armáda ztratila některé schopnosti, například efektivně bránit svůj vzdušný prostor, a nepomůže zde jen předvádět gripeny na leteckých a jiných dnech.

Podstatně se snížila schopnost armády pracovat ve prospěch integrovaného záchranného systému. Jednotky a útvary nedosahují takové naplněnosti, aby mohly dlouhodobě plnit úkoly. Armádě dnes chybí minimálně pět tisíc vojáků. Po deseti letech existence profesionální armády snad konečně budeme budovat funkční systém záloh. Je pochopitelné, že zlepšit stav armády nejde ze dne na den.

V záměrně pěstované atmosféře strachu a přípravy na válku se výdaje na obranu začínají zvyšovat. Nepomohly by ale ani masivní finanční injekce. Daleko důležitější je rozpočtová stabilita. Absorpční schopnost resortu obrany je determinována specifickými požadavky náročnými na čas. Výběr a nákup techniky, nábor lidí a jejich příprava, to jsou úkoly na léta. Tady se neměří ani na volební období. Je třeba plánovat na delší časové úseky.

Dynamika vývoje bezpečnostního prostředí dnes ale pracuje proti nutnosti dlouhodobého plánování. Není mnoho bezpečnostních expertů, kteří by si dovolili předvídat, jak se bude vyvíjet například migrační vlna za deset let. Ještě složitější bude předvídat, co do té doby stihnou napáchat ve světě Spojené státy. Kolik dalších zhroucených a rozvrácených zemí si připíšou na účet. Neopustí-li co nejdříve politiku vývozu demokracie kamkoli je napadne, mohou i současné hrozby dostat dramaticky jiné rozměry. Nedávno provedený reprezentativní průzkum uvnitř armády a generálního štábu zařadil USA mezi tři nejčastěji zmiňované země ohrožující ČR. Není se co divit, že jeden ze závěrů konstatuje, že ani na GŠ neexistuje jednoznačná podpora bezpečnostní politice ČR.

Přibývá těch, kteří se shodují v názoru, že v oblasti bezpečnosti platí, že lépe a bezpečněji už bylo. Jsem přesvědčen o tom, že sebevětší finanční prostředky vynaložené na armádu a bezpečnost nepomohou, pokud se alespoň částečně nepodaří obnovit důvěru a stabilitu a předvídatelnost mezi hlavními aktéry světové politiky.

Alexander ČERNÝ, místopředseda sněmovního výboru pro obranu (KSČM)

9. 11. 2015  Alexander ČERNÝ