Rozhovor ze dne 30. listopadu s poslankyní a předsedkyní Odborné sekce školství ÚV KSČM Martou Semelovou

Neseme důsledky polistopadových zásahů do školství

Začněme otázkou, jak charakterizujete naše školství po Listopadu?

Likvidace všeho, co fungovalo, a namísto toho bezbřehá liberalizace, chaos, podfinancování, strmý pád kvality vzdělávání. Došlo k odstátnění školství, zrušena byla jednotná škola a osnovy, učňovské školství vzalo za své pod heslem »všichni musí mít maturitu a vysokoškolský diplom«. Jaká je v mnoha případech hodnota těchto listin, nemá cenu mluvit.

Konečně, není se co divit. Střední školy díky způsobu financování a tomu, kolik jich nově vzniklo, berou každého uchazeče bez ohledu na znalosti, předpoklady a potřeby pracovního trhu. Výsledek – maturanti a vysokoškoláci, kteří nevědí, kdo byl Karel Čapek, navíc samý manažer, zato techničtí pracovníci a řemeslníci chybějí. Jako houby po dešti vznikaly soukromé, církevní a alternativní školy zdůrazňující svobodnou výchovu dítěte. Přeloženo do češtiny – samá práva, žádné povinnosti.

A aby toho nebylo málo, tak ještě individuální, respektive domácí vzdělávání, které by pravice chtěla rozšířit i na druhý stupeň základní školy. Prostě přejímání cizích vzorů bez ohledu na naše podmínky, tradice a zkušenosti ve stylu »USA náš vzor«.

Postupně došlo k odmítání vědeckého poznání jako základu vzdělání a jeho nahrazení individuálními zkušenostmi žáků, výchova ke kritickému myšlení byla ponížena na pouhé přijímání naservírovaných informací. Mnoho kvalitních učitelů muselo kvůli svým politickým postojům (nepřevlékli kabát) ze škol odejít. Začalo se používat nepřeberné množství učebnic různé kvality a začala se přemalovávat historie. Vývoj ve společnosti a pokleslá kultura prezentovaná masmédii i politiky vedly k morální a hodnotové dezorientaci dětí a mládeže.

[o]

A dnes?

Neseme důsledky těchto změn. Každá základní škola učí podle svého školního vzdělávacího programu, chybí ročníkové výstupy (tzn. to, co má žák na konci každého ročníku znát a umět), takže když se žák přestěhuje, nestačí se on ani jeho rodiče divit. Kraje se teď snaží znovuvzkřísit učňovské a odborné školství a přesvědčit žáky a rodiče, že tyto obory mají budoucnost. Jenže zájem musí vzniknout dřív – už na základní škole. Bohužel však většina z nich zrušila školní dílny, kde se děti naučily pracovat s různými materiály a získávaly vztah k oboru a k práci. To dnes chybí. Na frak dostává také speciální školství, kde se projevuje permanentní snaha o jeho rušení. Na své si přijdou i rodiče, kteří za vzdělávání svých ratolestí platí víc a víc.

Co konkrétně historie, česká a světová literatura?

Historie se falšuje, učebnice dějepisu jsou plné výmyslů, lží a polopravd. Výuka české a světové literatury na tom není o nic lépe. O mnohých spisovatelích, kteří byli v KSČ nebo bojovali proti fašismu, se žáci a studenti prakticky nedovědí, zato antikomunistům a všemožným rádoby spisovatelům je věnován náležitý prostor. Není to však vina jednotlivých škol, ale celého systému. Na falzifikaci dějin se výrazně podílí stát, kraje, média a různé organizace. Slouží k tomu vzdělávací dokumenty, zákony, vyhlášky a nařízení. Oporu nachází v zákonu o protikomunistickém odboji, o zločinnosti komunistického režimu, v lustračním zákonu, v ustavení svého času komise Senátu pro posouzení ústavnosti KSČM, v jejím návrhu na zastavení činnosti KSČM, ale také v návrzích na státní vyznamenání bratrů Mašínů, z nichž se, namísto toho, aby byli jasně označeni za vrahy, dělají hrdinové. Slouží k tomu i permanentní útoky proti komunistické straně, vlasteneckým organizacím. To vše se odráží nejen ve výuce samé, ale i v nejrůznějších projektech, soutěžích či doporučeních ministerstva školství vůči školám.

A co ministerstvo školství?

Například v roce 2009 tehdejší ministryně školství Miroslava Kopicová zaslala ředitelům základních a středních škol doporučení věnovat náležitou pozornost výuce dějin 20. století, kde je uvedeno: »Česká společnost 20. století prošla zkušeností s oběma nejsilnějšími nedemokratickými režimy – nacismem a komunismem.« Doporučila zde využít nabídek vzdělávacích subjektů, jako je Ústav pro studium totalitních režimů či společnosti Člověk v tísni. V roce 2013 bylo na školy zasláno další doporučení, tentokrát podepsané tehdejším ministrem školství Daliborem Štysem, který opět vytvářel rovnítka mezi »komunismem« a nacismem. Opět doporučil využívat literaturu a webové stránky Konfederace politických vězňů, společnosti Člověk v tísni, Ústavu pro studium totalitních režimů atd.

A pokud jde o vymývání mozků a ideologické ovlivňování prostřednictvím různých vzdělávacích projektů, festivalů a soutěží? Těch je pěkná řádka a zaměřují se na žáky všech věkových kategorií. Zaštítěny jsou vládou, ministerstvy, kraji a spojovány bývají i s lákavými doprovodnými programy a koncerty. V jejich průběhu vystupují populární zpěváci, herci, moderátoři, výtvarníci, sochaři či sportovci, kteří nejen svou osobní účastí, ale i vystupováním přispívají k dojmu, že »jediné správné je být antikomunistou«. Součástí bývají výstavy, koncerty, filmové projekce, literární setkání, odborná kolokvia, besedy s pamětníky, autogramiády, rekonstrukce politických procesů padesátých let, bohoslužby.

Ostatně mohu uvést i tady konkrétní příklady:

Mene tekel – »mezinárodní festival proti totalitě, zlu a násilí pro paměť národa« – koná se každý rok kolem 25. února, takže zaměření si jistě dovede každý představit. Pořadateli je spolek Umění bez bariér, hlavní město Praha, Konfederace politických vězňů ČR, Ústav pro studium totalitních režimů, ministerstvo kultury, tedy oficiální punc je zaručen. Mimochodem, k tomuto festivalu se vážou koncerty populárních kapel pod názvem »Rockem proti komunismu, totalitě, násilí«, dokumentární filmy »Dráty, které zabíjely«, »Pohřeb Jana Palacha«, »Konec stalinismu v Čechách« a další, provázené besedami s historiky a pamětníky. Studenti Právnické fakulty UK za účasti televize v rámci tohoto festivalu také rekonstruovali v prostorách porotní síně Vrchního soudu v Praze na Pankráci proces s »kulačkou« z padesátých let.

Pozornost je věnována i tématům pro školy »Studenti proti totalitě«, »Rodina v době nesvobody«, a to vše s následnými besedami. Výtvarná soutěž »Rodina v době svobody/nesvobody« je určena dětem ve věku od šesti do patnácti let či soutěž fotografií na stejné téma je určena mládeži nad 16 let.

Jinak organizátoři těchto aktivit nezahálejí ani dnes. V tuto chvíli už se pilně připravuje program roku 2016 pod názvem »Společenský, kulturní a duchovní život dětí a mládeže v době nesvobody« s hlavním mediálním partnerem, kterým je opět televize, a záštitu nad tím má předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR Naděžda Kavalírová, první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová, ministr kultury Daniel Herman, rektor UK Tomáš Zima, kardinál Dominik Duka. Mezinárodní záštitu má Inter - ASSO (»humanitární« organizace, která zastřešuje, spojuje a reprezentuje na mezinárodní úrovni národní organizace politických vězňů a občanů pronásledovaných komunistickým režimem).

Významnou roli hrají i různé tzv. neziskové organizace, které mají u škol dveře dokořán. Jednou z nich je Člověk v tísni, který je pořadatelem mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech »Jeden svět«, jehož součástí je »Jeden svět na školách«. Tento vzdělávací program nabízí školám 160 dokumentárních filmů, besed a doprovodných metodických pomůcek k výuce o »nedemokratických režimech« v Bělorusku, Rusku, na Kubě apod.

Pozadu nezůstává ani Ústav pro studium totalitních režimů. Ten organizuje kurzy, semináře a vzdělávání pro učitele dějepisu (zdarma) akreditované ministerstvem školství, zaměřené například na třetí odboj. Účastníci dostávají osvědčení, didaktické pomůcky.

To všechno uvádím proto, abychom si uvědomili, že skutečně všechny ty lži, fanatické útoky, poplivání celého období socialismu, falzifikace historie, včetně období husitství a slovanství, se tu děje s oficiálním posvěcením vlády, s přizváním a současným posilováním role církve a za účasti médií a dalších státních orgánů a organizací, které přímo vybízejí školy k aktivnímu zapojení do těchto programů.

Tím to ale nekončí.

Vliv mají i další protikomunistické výpady. Mohu jmenovat petici »Zrušme komunisty«, iniciovanou Jaromírem Štětinou a podepsanou petenty Pavlem Bobkem, Ladislavem Smoljakem, Janem Urbanem a Jakubem Jarešem, která sděluje, že »komunisté jsou stejným ohrožením demokracie, jako byli kdysi nacisté«. Kampaň »Trikem proti komunismu«, která měla snížit popularitu a volební preference komunistů. Na tričkách, zveřejněných na webových stránkách iniciativy, byl nápis »Zabij komunistu, posílíš mír!«. Podpisové akce a protestní koncerty proti KSČM »S komunisty se nemluví« atd., atd.

Významnou součástí ideologického působení na veřejnost, respektive na děti a mládež, jsou média. V každodenní nabídce televize a rozhlasu jsou pořady, dokumenty a filmy, jež svým obsahem, pozvanými hosty a celkovým zaměřením působí na diváky a posluchače, zvlášť mladé, bez sociálních a životních osobních zkušeností a potřebných znalostí a vědomostí. Nepřehlédnutelný je přitom prostor věnovaný církvi, především katolické.

V jakých učebních předmětech se nejvíc projevuje snaha o takovéto ovlivňování dětí a mládeže?

Jde především o dějepis, český jazyk a literaturu, výchovu k občanství, zeměpis, ale i o předměty výchovného charakteru, a to na prvním i druhém stupni. Učebnice a pracovní sešity jsou v tématech historie poplatné současné ideologii. Jako příklad lze uvést pracovní sešit, znázorňující dětem prvního ročníku období od konce druhé světové války do listopadu 1989 jedním obrázkem, na němž je ostnatý drát a cedule s nápisem »Období nesvobody«. Falzifikace historie se prohlubuje na druhém stupni základní školy a na středních, vyšších odborných a vysokých školách. Pro ilustraci – jeden z tematických celků učiva dějepisu na druhém stupni základní školy nese název »Mezinárodně politická a hospodářská situace ve 20. a 30. letech, totalitní systémy – komunismus, fašismus, nacismus – důsledky pro Československo a svět«. Co k tomu dodat?

Jaké jsou za této situace možnosti KSČM vysvětlovat pravdivě naše dějiny?

Možnosti, jak omezit nepravdivé politické ovlivňování dětí a mládeže, ale koneckonců i učitelů, jsou velmi omezené. Školy kopírují antikomunistické postoje, které jsou, jak jsem už říkala, stvrzovány přijímanými zákony a podzákonnými normami a také podporou ze strany zřizovatelů a médií. Kdo by mohl ovlivnit situaci, to jsou sami učitelé a ředitelé škol. Právě oni sehrávají klíčovou roli ve výchovně-vzdělávacím procesu. Jejich odbornost, profesionalita, životní postoje a zkušenosti, morální kvality a politické názory, vztah k žákům, ale i odvaha, jelikož je na ně vyvíjen silný nátlak na účelový výklad historie i současnosti, jsou velmi významnými faktory. Ovšem je pravda, že mnozí se záměrně vyhýbají výuce moderních dějin. Někteří si s jejich výkladem nevědí rady a mají strach, aby »nešlápli vedle«, dalším je tento způsob podání už vyloženě »proti srsti«, ale nemají odvahu říci vlastní názor.

V rámci Odborné sekce školství ÚV KSČM jsme se snažili na tento stav reagovat. Analyzovali jsme učebnice, zorganizovali semináře a konference, kam jsme přizvali odborníky, učitele a historiky, zpracovali jsme argumentační materiál k výkladu historie. Velmi významným výstupem byla pak »Výzva odborné sekce k aktivnímu postoji veřejnosti proti antikomunismu, neonacismu a rasismu«, která se setkala s širokým zájmem a vyvolala rozsáhlou diskusi. Do ní se zapojila i Asociace učitelů dějepisu, která, mimo jiné, ve svém prohlášení konstatovala, že tato výzva, »pranýřující výuku v poválečném období, měla největší ohlas – nevídaný a u někoho až hysterický – ze strany médií, pracovníků ministerstva a také různých organizací či institucí, jako je Člověk v tísni, ÚSTR aj.«. Díky této výzvě se nám podařilo dostat se s našimi názory prakticky do všech médií.

Jako podstatnou pak vnímám spolupráci s dalšími subjekty, které vnímají jednostranný a neobjektivní výklad historie. Mám na mysli např. Český svaz bojovníků za svobodu, který v roce 2013 oslovil poslance Parlamentu ČR s žádostí o podporu rezoluce, kde upozorňují na překrucování historie, Slovanský výbor, Klub českého pohraničí, Společnost Julia Fučíka či Společnost Ludvíka Svobody, Asociaci učitelů dějepisu a další subjekty, kterým není lhostejné, že je tu snaha o vymazání paměti národa.

Jaroslav KOJZAR

30. 11. 2015  Jaroslav KOJZAR