Před terorismem jsme si všichni rovni

Pokud je člověk obdařen schopností předvídat, je to vždy dobře. A to nejenom za volantem, ale i jinde. Kdo vidí takzvaně za roh, je v životě v mnohdy zatracené výhodě.

[o]

Prezident Miloš Zeman, který byl na návštěvě Ústeckého kraje, uvedl v úterý na besedě se studenty gymnázia v Bílině na Teplicku, že se Česká republika dříve, nebo později stane cílem teroristického útoku islámských radikálů. Zmiňoval samozřejmě Prahu, z čehož asi nikdo žádnou radost samozřejmě mít nemůže.

Podle Zemana však dříve než v Praze, možná proběhnou teroristické útoky v Londýně, případně v Berlíně, což mě také nikterak neuklidnilo. Ale říkám si, že snad jsou pro teroristy poněkud »zajímavější« země, než je malá Česká republika.

Každopádně, zaznamenal jsem, a to právě u jedinců se schopností předvídat, pár změn v jejich každodenním životě. V žádném případě nechci malovat čerta na zeď, nebo šířit tímto paniku, ale zmíním se.

Ti předvídaví eliminují například cestování pražským metrem na absolutní minimum času tam stráveného. Ale nejenom to. Zaznamenal jsem také zvláštní chování pár mých přátel, kteří si například neprodlužují svá poměrně drahá členství v nejrůznějších fit centrech, nebo třeba bazénech, které se nacházejí v amerických hotelích v Praze. A není to z toho důvodu, že by chtěli ušetřit pár tisíc korun. Prostě ti, kteří jsou takříkajíc v obraze, jsou správným způsobem obezřetní.

Před náhlým a nečekaným útokem teroristů jsme si tak nějak všichni rovni, a pokud se k němu nešťastnou náhodou připleteme, nepomůže nám v ten moment náš případný vliv takříkajíc na cokoliv, nepomůže mnohdy ani ochranka, ani naše profesní postavení, tučné bankovní konto, ani třeba krásná manželka po boku. V tomto ohledu jsme všichni na jedné lodi, bohaté bankéře, mocné prezidenty a jejich chudé příbuzné všech zemí světa nevyjímaje. Pokud jsem obdařen onou cennou schopností vidět za roh, napsal bych, že hrozba teroristických útoků by západní civilizaci mohla sjednotit. Prezident v úterý studenty varoval, a já přidávám alespoň zrnko naděje.

Radovan RYBÁK

10. 12. 2015  Radovan RYBÁK