Rozhovor se sociologem Lubomírem Vackem

Jak vnímá veřejnost události kolem nás

Podle průzkumů osmdesát nebo dokonce víc procent našich občanů odmítá přijmout uprchlíky. Je to pravda? A dá se takovým průzkumům věřit, když, jak nás často informuje televize, probíhají v Praze a jinde manifestace za přijímání migrantů?

Ohlasy na migrační vlnu sleduje ve výzkumech více agentur. Výsledky jejich výzkumů se v podstatě shodují. Je to skutečně kolem 80 procent občanů, kteří v rozhovorech odmítají přijmout uprchlíky do České republiky. To nic nemění na skutečnosti, že v některých částech republiky probíhají demonstrace za přijímání a podporu migrantů. Mám však dojem, že televizní zpravodajství podpoře migrantům věnuje větší prostor než je úměrné situaci. Podle dalších výzkumů jen malá část občanů ČR – kolem pěti procent – uvádí, že bychom měli migranty přijímat.

Jak vůbec vnímají lidé nebezpečí islamismu? Anebo se tím nikdo nezabýval?

Problematika islamismu je v poslední době často centrem pozornosti sociologických výzkumů. Čeští sociologové mají velmi dobře zmapované vztahy občanů naší společnosti k náboženstvím, zejména ke křesťanství, ale také k ateizmu. S islámem je to horší – nejde jen o informovanost, ale i o hlubší analýzy a hodnocení. Lidí znalých korán, náboženské zvyky a chování islamistů je málo. A tak veřejnost dává na informace z éteru. Lidé pociťují obavy, někdy menší, jindy větší. Většina lidí však vnímá vstup islamistů na naše území skutečně jako potenciální nebezpečí. Podle agentury STEM »Strach z uprchlíků je v ČR velký, mají ho přibližně dvě třetiny obyvatel … větší ohrožení však lidé spojují s rozšířením islámu v naší zemi. Obává se ho více než osmdesát procent našich obyvatel.«

Když jsme u možných vlivů nebezpečí ze zahraničí, tak se zeptám: Jak lidé vnímají dnes konflikt na Ukrajině? Zkoumal to vůbec někdo?

Jistě, v podstatě permanentně. Ukrajina je nám bližší a tak tamní situace se odráží ve výzkumech intenzivněji. Dnes již zájem o ukrajinské události poklesl, ale ještě před rokem byl silnější. Jenomže mezi lidmi, v jejich názorech, panuje určitý zmatek, prostě lidé se příliš v situaci nevyznají a postoje k ukrajinskému konfliktu jsou rozporné. Ukrajina v celkovém mínění stojí na průměrném stupni vztahů Čechů k různým národnostem.

[o]

A co úloha Ruska?

Pocit ohrožení české populace politikou Ruska vzrostl. Více jak polovina občanů považuje, podle výzkumných dat, Rusko za nebezpečí. Mnoho lidí má také v posuzování situace chaos a má v současné době k velkému Rusku negativnější vztah než k Ukrajině. Je to dáno komplikovaným vývojem politiky v posledních letech, přístupem naší vlády a opět a hlavně zkreslenými informacemi o Rusku. Nutno říci, že podstatně větší část občanů se dnes cítí být ohrožena mezinárodním terorismem, přílivem uprchlíků a rozšiřováním zbraní hromadného ničení. To opět potvrzují výzkumné agentury.

Jak jsme se dozvěděli před několika dny, 54 % respondentů vyjádřilo důvěru v prezidenta Zemana. Nemůže jít o úmyslně zkreslovaný pohled?

Zkoumání obliby politiků je v programu sociologických výzkumů obliby politiků na pořadu více jak dvacet let. Miloš Zeman v nich figuruje téměř soustavně. Dosáhl různého procenta hlasů. V době »prezidentování« se také počet hlasů pro něho i proti němu měnil. V současné době důvěra v něho, podle agentur, překračuje padesáti procent, a to není málo. Potvrzuje to více agentur,  CVVM ve své informaci sdělilo »…i do budoucna je postavení Miloše Zemana poměrně pevné, a to zejména mezi levicovými a středovými voliči a ve skupině seniorů.«

A zda jde o zkreslovaný pohled? To je otázka pro další rozhovor o platnosti a deformacích sociologických výzkumů. Jen stručně mohu sdělit, že výsledky výzkumů nikdy nejsou a nemohou být stoprocentní, vždy jsou zatíženy nějakou chybou. Nejčastěji v interpretaci dat, tedy novinářským výkladem, a pak kvalitou a složením tazatelských sítí. Poskytují však nenahraditelnou a relativně přesnou informaci o celém spektru názorové hladiny populace.

A jak byste zdůvodnil onen nárůst prozemanovských hlasů?

Zvýšení a pokles hlasů veřejnosti je ve výzkumech vždy dán publicitou osobnosti. A vnímáním kvality jejich působení a prezentace. Agentura SANEP to komentuje slovy: »Prezident Miloš Zeman sbírá body za svůj postoj k uprchlické krizi a hájení národních zájmů. Kladně jej jako prezidenta hodnotí více jak dvě třetiny Čechů.« Myslím, že takové hodnocení odpovídá skutečnosti.

V souvislosti s tím: Přečetl jsem si o kolísající důvěře ve vládu. Je to skutečně tak? A kde hledat příčiny?

Ano, důvěra v Sobotkovu vládu i jiné instituce kolísá, podle toho, jak se jejich činnost promítá v běžném životě populace, a také podle toho, jak je prezentována její činnost v médiích. Jak uvedla agentura STEM při hodnocení činnosti různých oblastí společnosti za rok 2014, přisoudila české vládě vcelku dobré ocenění třetina občanů. Subjektivní pohled veřejnosti na vládu je něco jiného než objektivní hodnocení výsledků její činnosti. Ale to je úděl a konečně i podstata výzkumů, že zjišťují »jen«, co si lidé myslí.

Bojí se lidé, anebo jde o mediální hry?

Odpovím aktuálním příkladem. V těchto dnech ukončil výzkumný tým Klubu společenských věd zajímavý sociologický výzkum mezi občany Středočeského kraje. Z výsledků vyplynulo, že stále určitá část občanů tohoto kraje - přibližně každý desátý - zejména levicové orientace, má obavy či dokonce strach z postihu za své politické smýšlení a činnost. Podobně je tomu v celé ČR. V porovnání s dřívějšími výsledky to je méně, ale i tak to není dobré vysvědčení pro reklamovanou demokracii a svobodu v našem státě.

K připomínce o mediálních hrách bychom snad měli vést další rozhovor. To je kauza sama pro sebe. Mohu říci, z posledních výzkumů, nejen našeho Klubu, ale i jiných agentur plyne, že kritika zejména veřejnoprávní televize a hlavně jejích zpravodajských pořadů silně stoupá.

Jak si, podle vašich průzkumů, stojí levice?

Celkem dobře, stále dobře. Problém je, co to je levice a jak veřejnost vnímá levo – pravicovou orientaci, někteří lidé toto členění neberou. Podstatná část populace – 80 % - jí však rozumí a běžně se hlásí k pravici i levici – i k tzv. středu. Ne vždy se však lidé otevřeně přihlásí k levicovému politickému zaměření, To proto, že třeba mají obavy. Metodika našich výzkumů s tím počítá. Posuzujeme politickou orientaci podle odpovědí na celý blok otázek levicově a pravicově orientovaných, jejichž zpracováním poznáme politickou orientaci občana přesněji, bez zkreslení způsobeného jeho obavami.

Podstatný je ovšem trend vývoje. A ten, nejen podle výzkumů Klubu společenských věd, směřuje k postupnému posilování levicového zaměření české populace. Posuďte sami: v roce 1995 se k levici hlásilo 19 % občanů, v roce 2005 již 27 % a v současnosti až 37 %. Z výsledků nedávného šetření CVVM vyplynulo, že více než třetina  - 36,6 % - respondentů sama sebe zařazuje do levé části politického spektra.

Jaroslav KOJZAR

14. 12. 2015  Jaroslav KOJZAR