Rozhovor ze dne 28. prosince s Pavlem Kováčikem, předsedou poslaneckého klubu KSČM

V chování vlády je pohrdání sněmovnou i arogance

Jak hodnotíte letošní poslanecký rok?

Poslanci a poslankyně KSČM do sněmovny chodili poctivě, kvůli nám skutečně nikdo nikdy nemusel rušit jednací den nebo přesunout nějaké jednání, nějaký bod, protože pro malou účast poslanců se nedalo hlasovat apod. Chtěl bych jim poděkovat za míru přirozené kázně a přirozené disciplíny, kterou projevili tím, že plnili tuto svou základní povinnost. U ostatních klubů to nebylo vždy obvyklé, divák, posluchač, čtenář se sám může přesvědčit o tom, že jsou dny, kdy se ráno začíná a sněmovna je poloprázdná či ještě méně prázdná.

Měli jsme legislativně neobyčejně plodný rok, členové klubu podali řadu návrhů zákonů buď jako jednotlivci, ve skupině, případně s některými kolegy z jiných klubů. Měli jsme dokonce i částečné úspěchy, což není úplně samozřejmé. V prostředí vlády této koalice to není o nic lepší než za vlád pravicových koalic, jde o totální potírání opozičních návrhů zákonů, jejich odsouvání je na denním pořádku. Občas jsme si vydupali opoziční okénko, bylo však velmi zřídka. Ale máme po prvním čtení zákon o majetkových přiznáních, což byla jedna z vlajkových lodí našeho programu, podařilo se nám prosadit jednorázový příspěvek pro důchodce ve výši 1200 Kč, když vláda původně navrhovala jen 600 Kč, za to patří dík Miroslavu Opálkovi, podali jsme návrhy na řešení exekučních problémů, zrušení karenční doby, chceme, aby se opět platily první tři dny nemocenské, což prošlo prvním čtením. Také dalšími návrhy dáváme jasně najevo, že když se ostatní dohadují a vzájemně si dělají naschvály, obstruují až za hranu lidské slušnosti, my na to odpovídáme tak, že podáváme návrhy zákonů ve prospěch lidí, kterým jsme to ve volebním programu slíbili.

V posledním půlroce je, řečeno jemně – cítit určitý nesoulad v řadách koalice, vyúsťující v určité spory, na kterých se pak pase zejména pravicová opozice. Vládní návrhy, a v řadě případů s nimi nesouhlasíme a dáváme to jasně najevo, se pak stávají záminkami k nekončícím obstrukcím, hádkám a osobnímu napadání, což by parlamentní demokracie neměla trpět. Ale my nemáme sílu, abychom tomu zabránili, vyzýváme alespoň k dodržování zákona o jednacím řádu sněmovny. Na chvíli to pomůže, ale pak opět převládnou ambice té či oné politické strany. Klasický příklad jsou dlouhotrvající obstrukce pravice proti zákonu o elektronické evidenci tržeb. Třebaže ho vnímáme jako ne úplně podařený, ale jde o snahu vlády bojovat proti daňovým únikům, šedé ekonomice, okrádání apod.

[o]

Podaří se ho vůbec schválit?

My za prvotní zákon v boji proti korupci, lumpárnám, daňovým únikům, praní špinavých peněz apod. považujeme zákon o majetkových přiznáních. Vláda ho přislíbila s tím, že bude dokonalý, a ten náš po prvním čtení už měsíce nepokročil, čeká se, až vláda přinese svou předlohu.

Nakolik vás uspokojuje vládní novela o střetu zájmů, kdy lidé budou muset předložit přiznání o majetku i před nástupem do funkce?

To považujeme za samozřejmé, vícekrát jsme to navrhovali. To, co platí dosud, je dobré, ale jen částečné řešení. Základní řešení je v tom, že nastupuji-li do veřejné funkce, kde budu zacházet s veřejnými financemi, musím se svléci do naha, co se týká majetku, abych pak mohl být v průběhu a při odchodu z funkce posouzen jako ten, kdo skutečně nekradl. Toho se zejména pravice bojí, proto to kritizuje.

Navíc tvrdíme, že je třeba přezkoumat proces privatizace. Jak kdo přišel ke svému majetku. To nechce s výjimkou KSČM nikdo. To je klíčové. Víme, že došlo k podivnému zacházení se státním majetkem v řádech přinejmenším stovek miliard korun. Tuším, že Václav Klaus tehdy řekl, že by se mělo zhasnout. My už dlouho chceme rozsvítit a posvítit na praktiky, ke kterým tehdy docházelo. Byl to bezostyšný Klondike, kdy silnější, bezostyšnější člověk bez skrupulí a s ostřejšími lokty urval, nakradl, co mohl, a vše má být nyní odpuštěno. A to vše jsou souvislosti, proč dnes mnozí nechtějí, aby se na to posvítilo. Aby byla majetková přiznání nejen politiků. Ten, kdo je vpuštěn do správy věcí veřejných, nechť se prokáže. To je jen vrcholek ledovce, je třeba jít ještě dál.

Ministři jsou vůči sněmovně trochu laxní, nezúčastňují se interpelací, nezavání to pohrdáním sněmovnou?

Ve sněmovně leží řada zákonů s velmi nízkými čísly tisků, mnohé jsou podané krátce po začátku volebního období a dosud se nedostalo na jejich projednávání. Vládní předlohy mají přednost, koalice si svou silou odhlasuje program schůzí, jaký potřebuje. To se nám nelíbí, tvrdíme, že zákony se mají projednávat v pořadí tak, jak byly do sněmovny podávány, tj. od »nejstaršího« tisku, který mají poslanci v lavicích. Koalice si však vždy odůvodní, proč vládní návrh musí dostat přednost. Značný podíl viny na tom má i pravicová opozice, obstruující způsobem, který přesahuje dosavadní zvyklosti.

Ale pokud jde o to, že ministři ve sněmovně nesedí při interpelacích, nebo že s výjimkou Daniela Hermana nesedí při projednávání návrhů zákonů, není to nic nového pod sluncem. Zatím všechny vlády bez ohledu na složení takto postupovaly. Opravdu v tom vidím určité pohrdání sněmovnou. Vláda je odvozená od sněmovny, ta jí vyslovuje důvěru či nedůvěru, a vláda má povinnost se zodpovídat sněmovně. Institut interpelací je jedním z nástrojů tohoto skládání účtů, projevení zodpovědnosti. Řada písemných interpelací na velmi závažná témata leží ve sněmovně několik měsíců. Někteří ministři se tak vyhýbají diskusi s poslanci. To je špatně. Demokracie přece není o tom, že ten, kdo má většinu, si může dělat, co chce. Demokracie je o diskusi, ale to musí být přítomny obě strany sporu – koalice i opozice. Ne, že se opozice jako hlas volajícího na poušti marně domáhá toho, co je její právo – a vládní povinnost.

Základní předpis pro práci sněmovny, zákon o jednacím řádu, byl už v tomto volebním období jednou upraven, ale ukazuje se, že zdaleka ne vše se osvědčilo. Je to tak?

My jsme danou změnu nepodpořili. Já jsem to komentoval tak, že legislativní proces bude trvat ještě déle, nikoli však s lepším výsledkem. Ukazuje se, že to tak je. Velmi nám to komplikuje situaci. Zatím se podařila alespoň úprava jednacího cyklu, vrátí se do modifikovaných starých kolejí. To, co letos brzdilo práci poslanců, byly jednak obstrukce a pak právě tento jednací cyklus. V novém roce by mělo dojít k efektivnějšímu projednávání věcí. Je třeba hledat cestu, jak. Pravidla by měla platit bez výjimek, ale někdy to prostě nejde. Některý návrh je třeba projednat rychleji, ale ne podle paragrafu 90 hned v prvním čtení bez možnosti ho jakkoli měnit. Ale to je běh na dlouhou trať.

A ukazuje se, že každá účelová změna jednacího řádu dříve či později dožene toho, kdo změnu přinesl. Teď dohání vládní koalici například to, že jsme stanovili hlasovací dny ve třetím čtení pouze na určité hodiny ve středu a pátek. Tato úprava byla přijata účelově v době, kdy poměr koalice a opozice byl ve sněmovně 101:99 a každý jeden hlas byl potřebný. Teď je koalice silnější a dané ustanovení práci ve skutečnosti brzdí.

Vláda je zhruba v poločase, jak byste oznámkoval její činnost?

Vládu poznamenávají vnitrokoaliční spory a její práce není tak efektivní, jak by mohla být. Celkově ji nemohu oznámkovat lépe než tři minus.

A co se podle vás sněmovně přes různorodost názorů povedlo?

Musím se vrátit k tomu, co se povedlo nám. Navzdory tomu, že jsme velmi opoziční strana a nemůžeme se spojovat s pravicovou opozicí – naše východiska, naše cílové skupiny jsou jiné – my vždy hlasujeme o věci, ne podle toho, kdo ji předkládá. Povedlo se nám – a považuji to sice za malý krůček pro cílovou skupinu penzistů, ale za velký krok pro KSČM – že náš návrh na jednorázovou výplatu 1200 Kč prošel, když vláda původně navrhovala 600 Kč a ministr financí víc nechtěl dát. Je to zdánlivě maličkost, ale my chceme pokračovat tak, aby další postup ve valorizaci penzí vymazal propast, která v důchodech vznikla působením pravicových vlád. Je třeba, aby se tato propast nejen vyplnila, ale základnu pro další valorizaci důchodů je nutné nastavit tak, aby jedna z nejoslabenějších sociálních skupin nedoplácela na to, že tu někdo špatně hospodařil.

I dnešní koalice má nechuť přijmout téměř jakýkoliv pozměňovací návrh. Třeba ke státnímu rozpočtu prošly po jednom jen ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Oni to kluci v koaliční, byť rozhádané rodině hrají jen mezi sebou a nepřipustí cokoliv, co by bylo za mezí jejich vládní koalice. Nemyslím si, že by to bylo dobře. Bývala léta, kdy se ve státním rozpočtu viděli i opoziční poslanci. Byť jsme třeba rozpočet nepodpořili, alespoň něco se podařilo… Současné chování vlády je určitý výraz arogance.

Neměl onen (ne)populární medvěd, kterého každoročně porcovaly všechny sněmovní strany, něco do sebe?

Medvěda nechci příliš komentovat. Ale myslím si, že to byly jediné peníze, které, co se týká klubu KSČM, vždycky nacházely správnou adresu. Nehazardovali jsme s penězi na aquaparky do míst, kde není voda apod. Námi navržené peníze šly do školek, školních jídelen, na dětská hřiště do obcí, které jinak neměly šanci sáhnout si na peníze. Bylo to dobré, nicméně to veřejnost kritizovala, a nemyslím si, že by se k této praxi sněmovna někdy vrátila.

Za pár dní letošnímu roku odzvoní…

Doufám, že čtenáři a čtenářky Haló novin prožili klidné Vánoce. Nastupujeme do roku, který nebude jednoduchý, výzvy a výhledy, které přicházejí, myslím zejména na zahraničně politickém poli, nejsou úplně optimistické. Přesto chci popřát všem, aby pro ně rok 2016 byl klidný, byli zdraví a udrželi si životní pohodu a také optimismus, se kterým se lépe přežívají i těžší situace. Je-li to možné, udržme si vedle zdravého těla také zdravou mysl.

Poslanecký klub KSČM čeká další práce na prosazování návrhů pro lidi. Čeká nás také pomoc při krajských a senátních volbách, protože KSČM je jeden tým a kolik každý z nás bude moci, tolik pomůže. Chceme, aby KSČM v těchto volbách uspěla. Pro mě a věřím, že rovněž pro ostatní poslance a poslankyně, to znamená jít do toho naplno srdcem i rozumem.

Marie KUDRNOVSKÁ

28. 12. 2015  Marie KUDRNOVSKÁ