Turecko, Evropa a svět

Turecká politika se ve vztahu ke kurdskému obyvatelstvu nemění a zůstává konzistentní v řádu měsíců a let. Je rovněž vyjádřením teritoriálních ambicí, které Turecko má a jako regionální mocnost uplatňuje vůči svým sousedům, navíc oslabeným akcemi Islámského státu na území Iráku a Sýrie. Nemůže být tedy žádným překvapením ani poslední agresivní čin Turecka vůči Iráku a ani střety tureckých bezpečnostních sil s protestujícími Kurdy na jihu Turecka mající za následek sedm mrtvých.

[o]

Co je však zarážející, je postoj evropských zemí, EU jako takové a zejména Německa, které si ve vztahu k Turecku snaží hlavně řešit své problémy s migrací, za něž si kvůli politice Angely Merkelové může samo. Připomeňme si tedy některé události posledních týdnů a podívejme se i trochu dál do historie.

Kurdské milice se staly v minulých měsících jedinou akceschopnou pozemní silou odolávající útokům IS (ISIL, ISIS) na území Iráku. Jako takové byly tyto milice podporovány i aliančními zeměmi vedenými USA. Vzpomeňme si např. na naše dodávky střeliva těmto milicím. Samozřejmě, že Turecko se vůči této podpoře ohradilo a dokonce označilo americký způsob za používání dvojího metru. Turecko tím mělo na mysli skutečnost, že například Kurdská strana práce PKK byla i Američany považována za teroristickou organizaci a nyní se Američané paktují (dle Turecka) s jinými kurdskými teroristy. Zřejmě turecká strana měla na mysli úspěšné kurdské bojovníky, kteří osvobodili některá svá města od okupace IS.

Turecko kritizovalo USA za taktiku rozpoznávání dobrých a špatných teroristů. Je přímo úsměvné poslouchat tato slova a poté se dozvědět, že takovými dobrými teroristy neboli umírněnou opozicí jsou např. Turkmeni, bojující proti legální vládě Bašára al-Asada. Navíc, jak se ukázalo při sestřelení ruského letadla, se ani o Turkmeny nejedná, ale jde o militantní složku Šedých vlků importovaných z Turecka (někdy též označovanou za Turkmany).

Podobně je tomu s tím dvojím metrem ve vztahu k narušení hranic. Zatímco jedna strana (turecká) má právo na ochranu svého území - v daném případě při údajném několikavteřinovém narušení vzdušného prostředí a sestřelení takového narušitele mimo své výsostné území, druhé straně (tentokrát irácké) se upírá právo na obranu svého území narušeného zhruba tisícovou jednotkou turecké armády včetně těžké bojové techniky. Těžký oříšek pro americkou administrativu, když na jedné straně stojí těžká váha v organizaci NATO a pilíř tzv. jižního křídla této agresivní organizace, a na druhé stát, jehož vládní a vojenskou strukturu USA rozbily (dnes už přiznávají, že to byla chyba), který podporu svého spojence v podobě USA při střetu s Tureckem nutně potřebuje.

Koho se EU chystá přijmout za svého člena?

Evropská unie rovněž podléhá tlaku zejména Německa ve vztahu k Turecku, a to se tak stává zemí, která by měla absolvovat přístupový proces do EU. Koho se tedy EU včetně ČR chystá přijmout jako svého člena? Částečně na to odpovídají některá výše uvedená fakta, ale pojďme ještě dál. Turecký prezident se v poslední říjnový týden vyjádřil jasně: »Turecko nepotřebuje ničí souhlas, aby provedlo cokoliv, co zabrání podpoře kurdské autonomie, dokonce bude-li to znamenat bombardování aliančních rebelů spojených s USA.« Slova byla vyřčena po osvobození města Tel Abyad a vyhlášení autonomie v tomto městě obecní radou vedenou PYD. Že nezůstalo při slovech a kurdské pozice v Iráku byly opětovně tureckým letectvem bombardovány, je známá věc. Jenom potvrzení jiného Erdoganova vyjádření: »Jsme odhodláni bojovat se vším, co nás ohrožuje podél syrských hranic, ať uvnitř, nebo vně.«

Jistě zajímavý výrok, vztáhneme-li jej i k sestřelení ruského letadla a bojovým akcím Turkmanů v dané oblasti Sýrie. Jistě nelze pochybovat, že ohrožení tureckých zájmů je i přerušení pašování ropy z nalezišť ovládaných ISIL. Je už tedy zřejmé, kam až nás Turecko, vědomo si své strategické důležitosti, může zatáhnout jako součást sil NATO. Nyní se k tomu ještě navíc přidává snaha o přičlenění k Evropské unii, což vzhledem k naprosto chybějící strategii k migrační krizi se zdá být mozkům EU jako přijatelné řešení.

No, a jak to vypadá uvnitř hranice, jak se vyjádřil turecký prezident? Potlačování opozice, teroristické útoky na opoziční shromáždění, již zmínění mrtví Kurdové při potlačování protestů proti zákazu vycházení.  Nedostatek životních zdrojů, potravin, elektřiny, ale i vody, zastavený odvoz odpadků v oblastech, kde byl zaveden zákaz vycházení, vede k zákonité eskalaci napětí.

Jsem rád, že naše rodina hlasovala proti vstupu ČR do EU, při vstupu do NATO nám tato možnost dána nebyla. Můj názor na členství v obou těchto organizacích, z nichž jedna již měla být dávno zrušena a ta druhá směřuje sama ke svému zániku činností unijních politiků, se jen utvrdil a čím dříve obě zaniknou, tím lépe pro Evropu a svět.

Jiří PAVLÍČEK

28. 12. 2015  Jiří PAVLÍČEK