Tak to vidím já

Rozpory imigrantských kvót

Jednou z nejvýznamnějších oblastí slovních přestřelek a hry svalů populistického působení na občany je vedle vyvolávání xenofobních nálad »zásadní odmítání« kvót pro přijetí běženců. Zajímavé je, že věcné argumenty, založené na hluboké analýze problému, významně zaostávají za siláckými řečmi o tom, že nám bruselští byrokraté »nebudou diktovat«. Přitom nejde o kapacitní možnosti, neboť jsme jich podle Bohuslava Sobotky schopni přijmout »několikrát více«, než by odpovídalo kvótě, nýbrž o naše svaté »právo výběru«.

[o]

Podíváme-li se na tradičně »sociální státy« Skandinávie, Beneluxu, Německa a porovnáme-li jejich přístupy s podmínkami přijetí prvních uprchlíků z Iráku Slovenskem, které dokonce předkládá princip kvót mezinárodnímu soudu, vidíme, že v našem evropském centru, za něž se zjevně tzv. visegrádská čtyřka pokládá, nejde o nepodmíněnou pomoc lidem z oblastí zasažených válkou a bezprostředně ohrožujících jejich životy, nýbrž o pragmatickou selekci ne nepodobnou té z období hnědé minulosti. Příležitost získat nový domov na Slovensku tak dostalo přísně vybraných a zcenzurovaných 149 asyrských křesťanů (po 15měsíčním pobytu v klášteře!), údajně lékařů, IT odborníků a umělců.

Jinými slovy, ona tolik oslavovaná a sebechválou slynoucí »pomoc« je ve skutečnosti příležitostí si zcela účelově vybrat z široké nabídky běženců profese, které na našem pracovním trhu chybějí a které pro rychlé uplatnění nevyžadují žádnou velkou »integraci« mimo osvojení základů domácího jazyka.

Co to znamená? Nic jiného než zhoršování krizové situace států Blízkého východu likvidací jejich národní inteligence. Pokud by takto postupoval každý členský stát Evropské unie, pak bychom rozvojový svět odsoudili k postupnému rozkladu a sobě založili na další exodus s mnohem větším napětím a riziky.

Obávám se, aby si naši Zemanové, Sobotkové, Babišové či Chovancové, přední bojovníci za naše »národní zájmy«, které však od dob Havlíčka se světlou výjimkou Masaryka nikdo dosud nedefinoval, po vzoru kocourkovských mudrlantů tak dlouho nepěstovali své ego, až by přišli o vše. Hra s osudy národů je to nejhorší, s čím mohou politici přijít.

Ladislav ŠAFRÁNEK

30. 12. 2015  Ladislav ŠAFRÁNEK