Rozhovor s ekologem Janem Zemanem

Konference o klimatických změnách mě uspokojila jen shodou všech účastníků na cíli snažení

Skončila Pařížská konference o chraně klimatu. Uspokojila vás?

Světová konference o klimatických změnách, ukončená 12. prosince 2015 v Paříži, mě uspokojila jen shodou všech účastníků na cíli snažení – zastavit růst průměrné teploty povrchu Země proti předindustriální době optimálně na hranici 1,5 stupně Celsia a nepřekročit hranici dvou stupňů. Jde o triumf dvouleté obtížné práce nejen francouzských diplomatů, včetně organizování řady podpůrných konferencí. Za to jim patří dík. Snad alespoň zde EU iniciovala potřebné změny.

Protože průměrná teplota povrchu planety Země se proti předindustriální době zvýšila již o 0,85 °C, znamená to nepřipustit další růst průměrné teploty o 1,15 °C, lépe o 0,65 °C. A to nepočítám loňský rok, kdy byl předběžně povrch Země teplejší v průměru už o 1,15 °C.

Cíl nepřipustit oteplení povrchu Země o víc než 1,5 °C znamená nulové emise hlavního skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO2) roku 2050 a nulové emise všech skleníkových plynů (GHG) v letech 2060-80. Cíl nepřipustit oteplení povrchu Země o více než 2 °C znamená nulové emise CO2 v letech 2055-75 a nulové emise GHG v letech 2080-90. Třetina zásob ropy, polovina zásob zemního plynu a pět šestin zásob uhlí musí zůstat v zemi. Uvádějí se i mírně odlišné údaje.

Lze souhlasit s hodnocením konference v Paříži pana Monbiota: »V porovnáním s tím, jak to mohlo dopadnout, je to zázrak. V porovnání s tím, jak by to mělo dopadnout, je to katastrofa.«

Proč vlastně?

Protože lidstvo promarnilo dvacet let od světové konference o klimatických změnách v Berlíně, ujel mu klimatický vlak a dnes je pět minut po dvanácté. Zabezpečit cíl zbrzdit globální oteplování na ještě akceptovatelný rozsah je obrovský, bezprecedentní úkol.

Dohodu sice podepsali zástupci všech 196 přítomných států, ale ne ve všech bude ratifikována. Její ratifikace je ohrožena zvláště u druhého největšího emitenta GHG – USA, kde ji zásadně odmítají republikáni, u čtvrtého největšího emitenta emisí GHG – Indie ad. I kdyby ji ratifikovaly a realizovaly všechny státy světa, potřebného cíle zdaleka nedosáhne. Suma závazků nevede k růstu průměrné teploty povrchu Země o 4 °C, ale jen o 2,7-3,5 °C. Konference předpokládá průběžné hodnocení naplňování schvalovaných závazků a jejich v rámci možností další zpřísňování. Přitom se konference neshodla na žádném opatření k jejich naplnění, kromě málo určitého slibu pomoci rozvojovým státům zjevně nedostatečnou částkou asi 100 mld. USD ročně. Neúspěšný tzv. kyotský protokol má přitom nahradit až od roku 2020.

Jaké by podle vás bylo optimální řešení?

I když má každý stát rozdílné podmínky (ponechání vypracování a realizace strategie k omezení emisí GHG na jednotlivých státech je oprávněné), některé zásady by měly platit pro všechny. Soubor opatření by měl zahrnout přinejmenším následující systémová opatření:

a) žádné dotace na těžbu a spotřebu fosilních paliv a energie z nich vyrobené. Ve světě jde asi o 500 mld. USD za rok,

b) žádné nepřímé křížové dotace spotřeby fosilních paliv a energie z nich vyrobené. V ČR se nepřímé křížové dotace cen fosilních paliv a energie z nich vyrobené ani nesledují,

c) žádné daňové úlevy na fosilní paliva a energie z nich vyrobené. Znamená v prvé řadě zrušit mezinárodní mnohostranné dohody o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty a mezinárodní námořní, námořně rybářské, vnitrozemské vodní a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty, lépe přijmout celosvětovou dohodu takovéto osvobozování dopravy od daní zakazující,

d) důraznou politiku minimální náročnosti budov na vytápění a chlazení. Nízkoenergetické domy bez klimatizace jsou minimálním požadavkem. Domy musí mít minimální náročnost na dopravu. Obytné celky je nutné stavět komplexně včetně nezbytné sociální infrastruktury, jako jsou základní a mateřské školy, zdravotnická zařízení, obchody, základní služby, veřejná dopravní obslužnost apod. Tzv. urbanistická kaše, v ČR tzv. milionářské čtvrti a hypermarkety mimo dosah veřejné dopravy, závislé prakticky výlučně na silniční dopravě, jsou neúnosné. Neúnosné jsou i výškové budovy s vysokou spotřebou energie na provoz výtahů,

e) zásadní změnu dopravní politiky, tj. skoncovat s politikou levné dopravy a maximalizace dopravních potřeb (mimo jiné ad c), s politikou reálné preference energeticky náročné silniční dopravy na úkor dopravy železniční, skoncovat se zanedbáváním a potlačováním dopravy železniční, tramvajové a trolejbusové pod jakýmikoliv záminkami. Silniční doprava by měla pokrýt kromě vlastních nákladů též ekonomické škody, které produkuje. Je špatné, když výnos zpoplatnění silnic a dálnic kryje jen malou část nákladů na ně a když výnos spotřební daně za pohonné hmoty placené silniční dopravou nekryje ani výši ekonomických škod jí způsobených. Nejde zdaleka jen o problém ČR,

f) opustit zásadu, že tzv. objektivní škody, způsobené povolenými, řádně provozovanými technologiemi, nese poškozený. Nést je musí původce. Na místo obchodu s povolenkami na emise CO2 je nutné zavést jednotnou daň na všechny antropogenní emise GHG, vyjádřené v CO2ekv.,

g) emise GHG je nutné u fosilních paliv počítat v rámci celého cyklu, tj. od těžby až po spálení. Pak by se nevyskytovaly zprávy, že se náhradou uhlí zemním plynem snížily emise GHG na polovinu, ač reálně nula od nuly pošla a při spalování zemního či břidlicového plynu z ložisek provázených úniky nad tři procenta vytěženého plynu se zvýšily,

h) cíl redukce emisí GHG se musí odvíjet především z jejich výše na obyvatele, nikoliv z jejich historicky dosažené hranice či vztažených k málo říkajícímu ukazateli hrubý domácí produkt. Zohlednit lze jen rozdílné klimatické podmínky a strukturu ekonomiky. Vyrábí-li Čína polovinu světové výroby surového železa a oceli, má pochopitelně i vyšší emise GHG. ČR má jedny z nejvyšších měrných emisí GHG, asi 12 t CO2ekv. na obyvatele a rok. Tuto výši musí rychle snížit nejen na 7 t CO2ekv. (současný průměr EU), ale na 4 t CO2ekv. Zatím se k tomu nechystá.

[o]

Největší znečišťovatelé alespoň podle tisku se k věci postavili čelem. Chápete to také tak?

Čína se připojila až na poslední chvíli. Zřejmě shledala, že její úspěšný program razantních úspor paliv a energie lze překlopit na snižování emisí GHG a popohnal ji tou dobou rekordní smog v Pekingu. V USA jakákoliv opatření dlouhodobě odmítají republikáni, kteří ovládají Kongres. Indie se připojila též na poslední chvíli až po důrazném nátlaku prezidenta USA B. Obamy. Indonésie tak prý zamazávala aktuální obrovské vypalování tamních tropických deštných pralesů.

Jisté je, že bez stanovení mechanismů zabezpečení dohodnutých cílů se může snadno stát, že v mnoha případech skutek uteče s odkazem na objektivní, ale předvídatelné problémy.

Nutná opatření nejsou zdaleka jen úkolem mezinárodního společenství a vlád jednotlivých států. Týkají se i regionálních, městských a obecních samospráv, podniků veřejných i soukromých i jednotlivých občanů. Samozřejmě, možnosti jsou na různých úrovních a místech různé.

Jejich snahu brzdí hromadné sdělovací prostředky hlavního proudu. O podstatných věcech vesměs neinformují. Jejich ekonomická závislost na hlavních inzerentech, tj. velkých ekonomických lobby včetně lobby průmyslu fosilních paliv, je významnou brzdou prosazování úspor paliv a energie občany. Otázka, co můžeme dělat, je totiž v mnoha případech oprávněná, byť k dobrým mravům by mělo patřit minimalizovat spotřebu paliv a energie přímo i nepřímo, např. preferencí ježdění veřejnou dopravou, ne auty.

Co ona dvě nebo kolik procent, o které se svět »oteplí«, udělají s životním prostředím?

S životním prostředím udělají hodně. Dopady se ale budou významně lišit podle jednotlivých států a regionů. Regiony nízko položené nad hladinou moře, zvláště pak korálové ostrovy v Tichomoří, se stanou neobyvatelnými, podobně ploché pobřežní oblasti leckde jinde. Porostou tajfuny počtem i plochou pustošeného území. Poroste extremita srážek. Záplavová území budou ještě více pustošit povodně. Rostoucí sucho bude sužovat přírodu i společnost. Bude přibývat pouští. Extrémy počasí roku 2015 v ČR budou překonávány. V některých regionech (Kanada, severní Asie), se ale životní podmínky lidí v důsledku oteplování zlepší.

Sucho nejvíc dopadne na vodní hospodářství. Deficit vody si vynutí podstatně hospodárnější spotřebu vody. Klesne výroba elektřiny ve vodních elektrárnách. Loňské odstavování asi 3000 MWe polských uhelných elektráren pro absenci vody pro průtočné chlazení je varováním. Citelně utrpí zemědělství (požadované závlahy budou narážet na rostoucí nedostatek vody a její možné vyšší znečištění v důsledku velmi nízkých průtoků) a lesy, zvláště pak smrkové monokultury. Nejen rostoucí vedra, ale také průnik četných cizích druhů rostlin a živočichů z jihu včetně nám neznámých nemocí zhorší zdravotní stav obyvatel. Dále bude ubývat sníh a led, což zásadně zúží prostor pro zimní sporty. Vedra dále posílí obávanou nemoc lenoru (lenost). Sucha omezí letní sjíždění řek. V Evropě se nejvíc zhorší klima ve Středomoří. Vážně utrpí tamní cestovní ruch, zemědělství, vodní hospodářství…

Četl jsem však, že příroda si jako vždy pomůže. Myslíte, že je takový názor správný?

Příroda si vždycky nějak pomohla, viz četné nálezy paleontologů. Pomůže si zahubením druhu homo sapiens sapiens, který si říká moudrý, a přitom mimo jiné ničí i globální životodárné ekosystémy planety Země, na jejichž fungování bytostně závisí. Jejich zkázu naše civilizace, resp. kultura nemůže přežít. Pokud se ale lidstvo v rámci vytloukání zisků dříve samo nezahubí. Riziko světové války narůstá.

A co na konferenci neřešený nedostatek vody?

Globální trendy zhoršování životního prostředí mají řadu rozměrů. Patří k nim stále se zvyšující odlesňování (netýká se ČR kromě národního parku Šumava), degradace půd, redukce druhové a ekosystémové bohatosti přírody a narůstající nedostatek vody. Nedostatek vody sužuje mnoho regionů už dnes. S růstem průměrné teploty povrchu Země dále poroste. Může vést i k válkám o vodu, obdobným těm, které USA a další západní mocnosti vedou léta o ropu. Čelit tomu lze jak mitigačními opatřeními (ke snížení emisí GHG), tak adaptačními opatřeními. K adaptačním opatřením patří zejména rozšiřování plochy lesů v druhové skladbě zlepšující hospodaření krajiny s vodou, obdobně změna druhové skladby stávajících lesů, ochrana a zejména obnova v minulosti zničených územních systémů ekologické stability krajiny, zvláště pak na orné půdě a na vodních tocích (obnova vodních poměrů, niv apod.), zlepšení způsobů obhospodařování zemědělské a zejména orné půdy (její současný rozsah eroze a degradace v ČR a v mnoha dalších státech světa je zjevně neúnosný a ohrožuje i potravinovou bezpečnost), nestavění v záplavových územích ohrožených povodněmi a jejich postupné uvolňování od stávající zástavby, vytváření drobných vodních nádrží a mokřadů, redukci zabírání půdy pro potřeby výstavby, rozvoj hospodaření s dešťovou vodou ad. Nutné jsou i rozsáhlé úspory vody při spotřebě, nejen omezování ztrát vody v trubních sítích. Zahradní bazénky jsou problematické. Je nutné pokračovat i ve výstavbě, rozšiřování a modernizaci čistíren odpadních vod, i přes nemalý pokrok zde v ČR dosažený.

Jaká opatření byste, pokud byste do toho mohl mluvit, navrhl, aby i naši pravnuci mohli žít v klidu a míru?

Především je nutné zastavit imperialistickou politiku válek, agresí, vměšování se do vnitřních věcí druhých států a rozeštvávání občanů s cílem si je podrobit. Kde hřmí děla, mlčí múzy a všechna lidská práva jdou pod kytičky. Nutné je zabezpečit uspokojování základních hmotných potřeb všech obyvatel Země – přiměřené výživy, odívání, obouvání a bydlení za ekonomicky únosných podmínek. Dále je nutné všem občanům zabezpečit bezplatné vzdělávání, bezplatnou zdravotní péči, bezpečnost, kvalitní kulturu včetně ochrany před brakem, masovou tělovýchovu, kvalitní veřejnou dopravu ad. Nutné je zabezpečit všem lidem na Zemi smysluplnou činnost, resp. nedobrovolná nezaměstnanost obvykle lidi degraduje zpět na zvířata. Nutné je omezovat samoúčelný a často značně škodlivý konzumerismus v hmotné spotřebě.

Vyhrocující se klimatickou krizi nelze bagatelizovat. Nutné je činit energická opatření na zásadní snížení spotřeby fosilních paliv a tím i emisí GHG i nezbytná adaptační opatření na probíhající změny klimatu. S dosavadní politikou vlažného přístupu k razantním úsporám paliv a energie včetně zrušení Státní energetické inspekce za vlády Petra Nečase, prolamování územních limitů těžby, prosazování výstavby dálnic, kanálu Dunaj – Odra – Labe, vodních děl na Labi, přehrady Nové Heřmínovy a omezováním ochrany půd před zábory pro výstavbu zhoršujeme klimatickou krizi i její následky pro naši zem.

Jaroslav KOJZAR

11. 1. 2016  Jaroslav KOJZAR