Lidé jsou pod obrovským tlakem!

Básník a dumkař Pavel J. Hejátko se narodil v roce 1975 v Rakovníku. Dosud vydal sedm básnických sbírek. Jeho poezie je označována jako postromantická, vedle témat sociálních a politických zasahuje i do oblasti milostné lyriky. Hejátko prošel několika zaměstnáními. Pracoval jako pitevní sanitář, pekař, skladník, opravář laviček, nebo třeba vazač knih. Dnes je takzvaně na volné noze, živí se jako básník a písničkář na recitálech a příležitostný překladatel. V tomto roce vydal také autorské CD svých písní s názvem Vlaštovky v petroleji. Zeptal jsem se ho na pár otázek.

Nedávno jste vydal autorské CD, viďte?

Jistě. Má název Vlaštovky v petroleji. Jedná se o mou autorskou tvorbu za posledních dvacet let. Vybral jsem asi z 67 skladeb, které jsem zatím složil, 15 poněkud melancholicky laděných písniček, které jsou na zmíněném albu. Náklad byl poměrně vysoký, protože si říkám, že CD se přece nezkazí. V albu je znát přesah do mé současné sedmé básnické sbírky s názvem A mory, protože před některými z písní recituji básně právě z této básnické sbírky.

[obrazek]

Představte, prosím, čtenářům vaši básnickou sbírku.

A mory jsou žánrově milostnou lyrikou, místy poněkud depresivní. Navazují na mou šestou sbírku, která se jmenuje Rzi plání urouhaných a jedná se o duální literární koncept. V podstatě jsem sbírku koncipoval tak, jako třeba Vladimír Holan udělal Noc s Hamletem a Noc s Ofélií. V tomto duchu jsou koncipovány Rzi plání urouhaných a A mory. Ve Rzích se lyrický subjekt, tedy hrdina, své vysněné múze, princezně dvoří. V A morech se s ní loučí. Tímto jsem uzavřel svůj lyrický, milostný trojlístek s tím, že první má milostná sbírka byla z roku 2012 a jmenuje se Věchýtek Kasandřin. Poté, již za rok následovala sbírka Rzi plání urouhaných a v tomto roce vyšly již zmíněné A mory. Nyní chci mít klid od vydávání čehokoliv, protože letos vyšly dvě moje věci, jednak CD písní a A mory. Myslím si, že jsem tímto navíc uzavřel svou milostnou tvorbu a nyní se chci zpětně vracet ke svým kořenům, čímž mám na mysli sociálně politickou, básnickou tvorbu. Právě s ní jsem v roce 2001 debutoval svou první sbírkou Hlenobytí.

Kde nacházíte inspiraci k psaní básní a písňových textů?

Inspirace ke mně přichází skrze můj osobní milostný život, který v básních obnažím úplně na kost. K psaní sociálně politických textů mě inspiruje každodenní život každého z nás. Víte, Marxův pojem Sociální nůžky je v dnešní době silně markantní, tak jako nikdy, od časů založení Československa. Když opomenu prvorepublikovou nostalgii, kdy byl tento pojem také velmi silný. Vždyť tehdy také byli žebráci na ulici a páni továrníci seděli v kožených křeslech. Byla to těžká doba, to se nám jen dnes snaží namluvit, že to bylo jinak. No a naše republika to po roce 1989 toto dotáhla k úplné »dokonalosti«.

Můžete to upřesnit?

Samozřejmě. Protože v České republice prožíváme kapitalismus 19. století. Ten už by nikde na Západě neprošel. Vždyť sociální systém západních zemí je neskutečně propracovaný, to se nedá s naší zemí vůbec srovnávat. Přemýšlím, co si všechno ještě necháme líbit a kam dál můžeme zajít. Víte, kapitalismus je založený na principu, že lidi tlačí ke zdi, a to až tam, kam mu to lidé dovolí! Až jsou lidé úplně těsně u té zdi, tak se otočí a jdou proti tomu systému, protože se snaží zachránit si život, který jim kapitalismus ohrožuje. Myslím si, že my už stojíme opravdu centimetr od zdi. Říkám si to již nějakých posledních pět let. Pořád zjišťuji, že lidé stojí těsně u zdi a nemají zatím odvahu a temperament se otočit a jít proti systému.

Proč to trvá tak dlouho?

Jsou pod obrovským tlakem a bojí se. Zatím. Ale oni se otočí a půjdou proti systému, nic jiného jim nakonec nezbude. A nebude to dlouho trvat!

Vaši básnickou sbírku A mory provázely nakladatelské problémy, můžete je konkretizovat?

Samozřejmě. Ozval se mi jistý nakladatel, že se mu líbí moje tvorba, že četl mou předchozí básnickou sbírku. Žádal mě o rukopis mojí nové sbírky básní, jehož jakousi kostru jsem mu loni v listopadu zaslal. Nakladateli se to líbilo a na základě toho jsme se domluvili, že knihu básní vydají. Problém byl v tom, že jejich představa o tom, jak se vydává kniha, ale i o mě, jako o člověku, byla z jejich úhlu pohledu naivní. V tom smyslu, že o mně nevěděli absolutně nic! O tom, jaké mám politické názory, sociální názory na současnou dobu a podobně. Stalo se to, že jsme se loni v listopadu osobně setkali. Pak dostali můj rukopis a na základě toho jsme se domluvili, že podepíšeme smlouvu. Zmíněnou smlouvu jsme letos v únoru podepsali a začali jsme jezdit za ilustrátorem mojí knihy, Ladislavem M. Wagnerem, což je známý a uznávaný český výtvarník. Ten básně ilustroval.

Kdy nastaly problémy?

Najednou se začalo ukazovat, že nakladatelé, tedy manželé Zahradníčkovi, mají problém. Ne s mými básněmi, ale se mnou, jako člověkem. Došlo k absurdní situaci, kdy smlouva již byla podepsána a byl v ní uveden případný postih, jak pro ně, pokud by nebyla naplněna, tak pro mě, pokud bych neposlal rukopis. Obě dvě strany byly jakoby ve vězení, nemohli jsme nic. Přitom jsme začali cítit, že to není ono! Nakladatelé Zahradníčkovi však jako první začali cítit, že já nejsem člověkem, kterého by chtěli ve svém nakladatelství vydat.

Zamotala se do toho politika?

Máte pravdu. Manželé Zahradníčkovi jsou totiž známí sluníčkáři, paní Zahradníčková je navíc islamofilka, která se angažuje v souvislosti s přílivem uprchlíků do České republiky. Najednou zjistili, a to postupem času, moje politické názory. A to prostřednictvím mojí tvorby, písní a básní, případně mých statusů na sociálních sítích.

Polekali se, neboť si uvědomili, že nejsem sluníčkář a diametrálně se s nimi rozcházím v pohledu na svět kolem nás. Najednou, z tohoto důvodu, chtěli z vydání knihy lidově řečeno, vybruslit.

A mory ale nakonec vydali, viďte?

Ano, vydali, nicméně mě nepřizvali ani k tomu, abych se účastnil procesu souvisejícího s vydáním básnické sbírky A mory. Byl jsem prostě vydavatelem politicky diskriminován. Nedovedu si totiž jinak vysvětlit to, jaký jiný důvod je vedl k tomu, nedodržet to, co bylo psáno ve smlouvě. A to sice, že se autor podílí na vydání knihy všemi způsoby, to znamená, například být osobně přítomen v tiskárně, když se kniha sází. Nebo být u grafika, když přiřazuje obrazy k určitým básním a podobně. Prostě účastnit se na procesu vydání knihy! Je to absurdní,

už vzhledem k tomu, že Zahradníčkovi vydali onu knihu jinak poměrně prestižním způsobem. Je to ručně vázaná kniha, bibliofilie, což je na sbírku poezie v současnosti něco naprosto nevídaného.

Jaký byl náklad zmíněné básnické sbírky?

S největší pravděpodobností vydali něco kolem 65 kusů, přičemž smlouva jasně hovořila o minimálním nákladu 250 kusů, 50 kusů mi odevzdali a 15 kusů si nechali na volný trh. Kniha je vyšla hrubým odhadem na 200 tisíc korun. Jedná se o konečnou částku, v níž je započten i můj honorář, i honorář výtvarníka knihy. Vzhledem k absolutní ignoranci reklamy, neboť nakladatelé A morům žádnou neposkytli, kniha není k dostání, a to nikde. Zkrátka jakoby neexistovala...

Víte, je to jako když žena porodí krásné a zdravé dítě, které má navíc předpoklady, být talentované, ale krátce po porodu mu někdo obtočí pupeční šňůru kolem krku a zaškrtí ho. Tak to se mi stalo v souvislosti s vydáním A morů. Důvod byl jediný, a to, že mám jiný politický názor, než mají vydavatelé. Protože nejsem sluníčkář, ale marxista.

Radovan RYBÁK

 

18. 1. 2016  Radovan RYBÁK