Rozhovor s místopředsedou ÚV KSČM Jiřím Dolejšem

Energetické potřeby ČR jsou strategickou otázkou

Zasedání ÚV KSČM se zabývalo státní energetickou koncepcí. Je to vlastně již poněkolikáté, co se touto problematikou zabýváte. Jde snad o nějakou změnu?

Otázka energetických potřeb České republiky je strategická. Již v roce 2004 schválila exekutiva Státní energetickou koncepci ČR, která obsahovala tehdejší pohled na vývoj české energetiky do roku 2030. V lednu 2007 vytvořila vláda Mirka Topolánka odbornou komisi vedenou prof. Václavem Pačesem. KSČM do této komise nominovala experty a v roce 2009 projednala její výstupy.

Aktualizace původní koncepce se dlouho odkládala, až loni v květnu ji současná vláda konečně projednala. Jde o pohled na vývoj české energetiky do roku 2040. Zbilancované vyjádření budoucího vývoje a směřování struktury zdrojů, výroby a spotřeby energie bylo testováno na možných scénářích. Ústřední výbor se loni v prosinci věnoval našemu přístupu k tomuto materiálu.

Došlo k nějakým posunům v názorech, pokud jde o stát?

Energetiku v současné době velmi ovlivňuje tržní prostředí. Přitom odpovědnost za zajištění energií je jednou z hlavních funkcí státu. Odvětví je výrazně monopolizované a veřejně dotované a vznikají tak rozpory mezi tržním prostředím a politickými cíli. V současné turbulentní době je nutné, aby politika státu v oblasti energetiky byla rozhodující a trh by měl mít pouze doplňkovou roli, ne naopak.

Dominantní pozice státu je stále v podniku ČEZ (výroba) a stát vlastní také ČEPS (přenos). Prostřednictvím a. s. ČEZ ovládá stát také pět z osmi krajských distribučních společností. V současnosti zatím ustaly pokusy o privatizaci státního podílu v ČEZ. Otevřená je otázka, jakým způsobem bude vláda garantovat investici do dalších jaderných energetických kapacit. Těžba energetického uhlí je v ČR věcí poskytnutí těžebních práv soukromým společnostem.

Na energetiku mají vliv státní regulace a ekologické daně. Regulací je pověřen Energetický regulační úřad (ERÚ). Momentálně prožíváme střet o nezávislost ERÚ a o jeho podíl na bublině podpory fotovoltaiky. Cenové rozhodnutí koncem roku musela místo ochromeného ERÚ projednat vláda.

Vláda ve svém programovém prohlášení také vyjádřila vůli přijmout zákon, který sníží naši závislost na fosilních palivech, za podmínky, že se nesníží konkurenceschopnost státu. Původně měl být spuštěn již od roku 2018, inspirací byla Velká Británie. Jde o stanovení právně závazného cíle snížení skleníkových emisí do roku 2050. Program vládních opatření by byl schvalován sněmovnou nejméně každé čtyři roky a každoročně předkládána zpráva o plnění. Uvažuje se o snížení závislosti na fosilních palivech z osmdesáti na 56 procent do roku 2040. Návrh ale zatím vládou ani napotřetí neprošel. Ovšem také loňský klimatický summit v Paříži dospěl sice ke shodě v deklaracích, ale už nikoliv v postupech.

Jak do toho zasahuje Evropská unie?

Evropská komise prosazuje především dokončení plně integrovaného tržního modelu, kterému brání kroky některých členských států. Sporný je obchod s emisními povolenkami. EU se také hlásí k úkolům ochrany klimatu. Tématem souvisejícím s budoucností EU je energetická unie, která by měla řešit unijní energetické soustavy a jejich bezpečnost. Zatím jde ale o vize a spor o konkrétní připravované nařízení a směrnice. Pro evropskou levici je tu také téma - řešení energetické chudoby.

[o]

V členských státech EU je různé regulační prostředí, různá státní politika podpory průmyslu, různá struktura dovozu zdrojů. Národní zájmy vedou i ke sporům o diverzifikaci přepravní soustavy (spor mezi North Streamem a tradičními tranzity přes Ukrajinu a Maďarsko). Předmětem sporu je také požadavek Ruska vstoupit do energetiky EU a zájmy energetického gigantu Gazprom. Různé zahraniční subjekty mají zájem na ovládnutí celého řetězce, od těžby přes přepravu až po konečné využití energetických surovin.

EU by rozumnou společnou energetickou politiku potřebovala, ale je zřejmé, že nás čeká ještě hodně rozporů. KSČM je za revizi kontroverzních směrnic EU o liberalizaci trhu. Jsme za přehodnocení energetické legislativy ČR a EU, aby nedocházelo přednostně k řešení dílčích úkolů na úkor důležitých potřeb celé společnosti.

Takže jaká je vůbec současná energetická koncepce našeho státu?

Koncepce popisuje mix energetických zdrojů, který určuje minimum a maximum podílu jednotlivých zdrojů energie. Tento mix je utvářený na energetickém trhu, ale pokud by vývoj vybočil, může stát přistoupit k větší intervenci. Analýza připomíná, že poměrně rozvinutá rozvodná síť a výrobní kapacity jsou bohužel poměrně zastaralé a potřebují významnou obnovu v následujících cca patnácti letech.

Plynové zdroje jsou důležité pro vykrytí nestability obnovitelných zdrojů, počítá se s růstem spotřeby a tedy i dovozu plynu, jehož cena ale bude bohužel růst. Nepočítá se se spotřebou ropy pro energetické využití, ale spíše v chemickém průmyslu. Podíl energetického uhlí má klesat a hnědé uhlí má směřovat primárně do kogenerace a teplárenství. U dovozů má růst import černého uhlí (útlum do roku 2025). Soběstačnost ve výrobě a spotřebě elektrické energie se ze současných 120 procent sníží v roce 2040 na cca 105 procent. Což představuje nadále mírný bilanční přebytek výroby nad spotřebou. Určitý problém s dodávkami energie může nastat okolo roku 2030, kdy budou odstavovány zastaralé zdroje energie na uhlí, pokud nebudou plně k disposici zdroje jaderné. Dovozy mohou pokrýt nečekané výpadky, v zimním období ale má problémy celý středoevropský region.

Celková spotřeba elektrické energie včetně ztrát v rozvodných sítích přitom vzroste. Naopak u dodávek, a tedy i spotřeby centralizovaného tepla, je plánován pokles, což by měly umožnit úspory v domech a v rozvodech. Energetická náročnost tvorby HDP je v ČR přibližně dvojnásobná oproti průměru EU. Souvisí to s vyšším podílem průmyslu, ale také se zastaralejšími technologiemi. Koncepce zvažuje, že by měla do roku 2040 klesnout na průměr EU.

Jak se v ní počítá s atomovými elektrárnami či dokonce s jejich rozvojem?

ČR patří jednoznačně mezi proatomové státy, vláda prosazuje větší roli jádra a česká veřejnost to většinově přijímá. ČR se bude zřejmě ubírat cestou kombinace jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů. Za pozitivní lze považovat i to, že se koncepce hlásí k povinnosti bezpečného uložení jaderného odpadu. Z dlouhodobého hlediska lze očekávat další vývoj jaderných technologií směrem k bezpečnosti a úspornosti. Z hlediska závislosti na dovozech platí, že kolísání cen uranu je daleko více předvídatelné.

Na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů se má jaderné palivo podílet 25 až 33 procenty. Na hrubé výrobě elektřiny se má podílet jaderné palivo 46 až 58 procenty.

V diskusi zaznívaly nejdříve až nereálné návrhy (do roku 2060 vystavět čtrnáct nových jaderných bloků), ale nyní je akutní dostavba na základě současné technologie – Temelín, Dukovany. Termín je ale stále nejasný. Po zrušení tendru za vlády Petra Nečase se nemá již postupovat veřejným výběrovým řízením, ale důležitou roli má mít vládní komise pro jadernou energii.

Obnovitelné zdroje zdražily elektrický proud. To se stále počítá s tím, že je občan vlastně bude dotovat?

Cena elektřiny se skládá z tržní nabídky silové energie, pak z daní určovaných zákonem a z poplatků za služby (hlavně distribuce) a z příspěvku na podporovanou energii, což stanovuje ERÚ. Strategie posilování obnovitelných zdrojů je obecně oprávněná. Ale jde o to, jak má příspěvek na zelenou energii vypadat. V ČR jsou možnosti využívání některých druhů této energie (solární, vodní, větrné) menší než v jiných zemích. Zajímavé může být spalování směsného komunálního odpadu v zařízeních pro energetické využití odpadů.

V současnosti v ČR činí podíl obnovitelných zdrojů energie 8,8 procenta. Závazek do roku 2020 je ale třináct procent. Na celkové roční spotřebě primárních energetických zdrojů se mají obnovitelné a druhotné zdroje do roku 2040 podílet sedmnácti až 22 procenty. Na roční výrobě elektřiny se mají obnovitelné a druhotné zdroje podílet osmnácti až 25 procenty.

A co ony tak diskutované průlomy v těžbě – prolomení limitů?

Limity na těžbu hnědého uhlí přijala vláda v roce 1991 a v roce 2008 je vláda Mirka Topolánka potvrdila. Výkonný výbor ÚV KSČM se k limitům vyjádřil v srpnu 2011 a podmíněně jejich prolomení podpořil. V podstatě nám jde o nabídku pracovních příležitostí v regionu, řešení dodávek tepla a získání času na vybudování dodávek elektřiny z jádra. Také o větší zpoplatnění soukromých těžařských společností a pomoc obcím v místě. Jako trvalý požadavek nastolovala KSČM konverzi ekonomické struktury v regionu s pomocí státních rozvojových programů. Nová koncepce problém nevyřešila, spíš ho posunula v čase a vláda pak šla cestou kompromisu. Loni po 24 letech rozhodla o částečném prolomení. Neprolomení těžby na Dole ČSA vede k otázce, co nyní udělá soukromá firma Severočeská energetická.

To všechno jsou informace. Ale co s tím, pokud jde o KSČM?

Osmý sjezd KSČM v roce 2012 v oblasti energetické bezpečnosti uložil podporovat energetickou nezávislost ČR především využitím jaderné energetiky, s tím, že stále chápeme i uhlí jako strategickou surovinou. Jsme pro větší využití obnovitelných druhů energie, ale za klíčové máme také snižování energetické náročnosti výroby i spotřeby ve všech oblastech života společnosti. Ve vztahu ke státní energetické koncepci podtrhujeme upevnění strategické úlohy státu, rozhodně neprivatizovat dále ČEZ a zachovat strategické podniky ČEPS, MERO a ČEPRO ve výhradním vlastnictví státu.

Na prosincovém zasedání ÚV KSČM byla nová koncepce v podstatě oceněna. Použitý scénář nabízí poměrně vyrovnanou bilanci. Jako poněkud problematický vidíme výrazný nárůst podílu biomasy, bioplynu a fotovoltaiky. Podporujeme další výstavbu plynovodů přes ČR, které zajistí lepší energetickou bezpečnost propojením s Polskem a Rakouskem. Podporujeme vybudování teplovodů při výstavbě jaderných elektráren v Dukovanech a Temelínu. Požadujeme však schvalování energetických koncepcí Poslaneckou sněmovnou a také aktualizování Surovinové politiky ČR, která je z roku 1999. ÚV KSČM také podpořil efektivní usměrnění cen paliv a energií ERÚ oproti zájmům přirozených monopolů, aby nedocházelo k nadměrnému zvyšování cen.

Jaroslav KOJZAR

25. 1. 2016  Jaroslav KOJZAR