Nepokořený Donbas - Dva světy

Po příjezdu ke svým přátelům do města Alčevsk v Luhanské lidové republice (LLR) jsem brzy poznal, že tam i v Doněcké lidové republice (DLR) existují dva odlišné světy. Jeden klidu, míru, obnovy a budování ve vnitrozemí a v oblastech u hranice s Ruskem, a svět války a hrůz s ní spojených v oblastech blízko tzv. linie příměří. Navštívil jsem jen svět první, ale o situaci v tom druhém jsem se denně dozvídal ze zpráv, z rozhovorů či telefonátů a e-mailů přátel. Dvakrát dokonce bylo slyšet ostřelování Pervomajsku na linii příměří.

První svět

Pohyboval jsem se nejen v Alčevsku, ale procestoval jsem kus LLR i DLR. V obou platí zákaz vycházení od 23 hodin do pěti ráno. Kvůli diverzantům z Ukrajiny. Ti čas od času provádějí akce zejména proti infrastruktuře (ničení kolejí na železnici, elektrických nebo plynových rozvodů apod.). Ani v jedné z obou republik není ruská armáda, jak často a rád říká prezident Ukrajiny Petro Porošenko.

Po první procházce po Alčevsku jsem byl překvapen. Žádní vojáci (v dalších dnech jsem nějaké potkal, i vojenská auta), dokonce ani policisté (až později jsem nějaké viděl). Silnice jsou rozbité. Země je stále ve válce a nejvíce peněz musí vynakládat na obranu. Ve městě ale kypí normální život, že je válka není poznat. Fungují dodávky elektřiny, vody, plynu i tepla. Také telefonní spojení, pošty, internet. Po ulicích jezdí plno aut, chodí mnoho lidí. Je tu hustá síť dobře zásobovaných obchodů. Nejvíce potravin se dováží z Ruska, stále více jich však pochází z místních zdrojů (jsou označeny »Vyrobeno v LLR«), něco je dováženo i z jiných zemí. Město i v současnosti žije také kulturou a sportem.

[o]

Tady si velmi váží hrdinů Velké vlastenecké války a osvobození Donbasu Rudou armádou. Jako v každém zdejším městě i vesnici, je také v Alčevsku památník osvobození jako poděkování Rudé armádě. Na hlavním Leninově náměstí stojí velká socha. Kdyby byl Donbas součástí Ukrajiny, ani památník ani socha by už neexistovaly. Na místě památníku rudoarmějcům by byl památník UPA a místo sochy Lenina socha Stepana Bandery. Váží si ale i bojovníků z let 2014-16, bojovníků proti ukrajinskému fašismu, proti snaze Ukrajiny zničit lidové republiky Donbasu, které se vzepřely fašismu.

Navštívil jsem i Doněck - hlavní město DLR, několikrát Luhansk - hlavní město LLR, vesnici Nikišino v bývalém Debalcevském kotli a Krasnodon, město hrdinné Mladé gardy. O všech těchto místech je možno říci totéž co o Alčevsku. Normální mírový život.

Druhý svět

Svět války, svět hrůzy. Téměř podél celé tzv. linie příměří probíhá téměř nepřetržitě střelba. Ve dne v noci. Ukrajinci příměří z února 2015 (tzv. druhá minská dohoda) od začátku porušují. Nestáhli všechny těžké zbraně, ty, které zpočátku přesunuli, vracejí zpět na linii. Obsadili několik vesnic v tzv. pásmu nikoho, které mělo být zcela demilitarizované. Ukrajinská armáda ostřeluje nejen pozice bojovníků obou povstaleckých republik, ale i obytné domy, infrastrukturu, školy. V důsledku střelby Ukrajinců jsou na území LLR a DLR téměř každý den mrtví nebo ranění, i mezi civilisty. A jsou i dětské oběti. Bojovníci DLR a LLR mají v duchu minských dohod zákaz střílet jako první. Mnohdy jsou ale nuceni reagovat střelbou, pokud se Ukrajinci pokouší proniknout na území obou republik, což se často děje u hlavní silnice Gorlovka - Doněck, kde Ukrajinci ostřelují i osobní auta. Bojovníci LLR a DLR ale těžké zbraně nepoužívají, ty jsou stále stažené dál od linie příměří.

Jaký je zde život, u tzv. linie příměří? Je vůbec možné hovořit o nějakém životě? Za všechny příklad Zajceva. Je to vesnička severně od velkého města Gorlovky. Administrativně ke Gorlovce patří. Zajcevo bylo podle minských dohod v neutrálním pásmu, které bylo demilitarizováno. Administrativně patřilo pod DLR. Ukrajinci pak v rozporu s minskými dohodami severní část Zajceva obsadili, vrátili do obsazeného území zbraně. Neustále ostřeluji jižní část obce. Několikrát i školu. Zničili mnoho obytných domů, zabili a zranili několik obyvatel. Jelikož škola je v Zajcevu jen jedna a je v jižní části obce, původně chodily děti ze severní části přes tři stanoviště hlídek do školy v jižní části. Od té doby, co Ukrajinci ostřelují jižní část Zajceva, děti ze severní části už do školy nechodí. Sedí doma a rodiče jim docházejí přes tři kontrolní stanoviště do školy pro úkoly.

Toto mi nedávno napsala má známá Zarina ze Zajceva: »V zimě na mou školu v Zajcevu stříleli, tak po ní bili, jako by to byl vojenský objekt. Tak jsme se neučili. Pak jsme se učili v budově knihovny. A řekni, že je nám strašně, my chceme mír!« Lidé v době střelby musí být ve sklepích, kde mají i nějaké zásoby jídla. Ukrajinci ostřelovali i záchranku, která přijela pro raněné. Nemohla je odvézt. Ostřelovali mnohokrát i novináře. To vše jsou válečné zločiny, za které by měly jít odpovědné osoby včetně nejvyšších představitelů Ukrajiny před mezinárodní soud!

Jaromír VAŠEK

FOTO - autor

4. 5. 2016  Jaromír VAŠEK