Jak budovat sociální stát

Optimisté říkají, že evropský sociální stát je jedna z největších vymožeností EU a je třeba ji pouze odpovídajícím způsobem vylepšit. Pesimisté naproti tomu tvrdí, že evropský sociální stát pro EU jako celek je velmi obtížné definovat a zejména poslední dekáda ukázala, že ve skutečnosti tato abstrakce neexistuje.

O evropském pilíři sociálních práv se v různých souvislostech v rámci EU popsaly již tisíce stran. Zejména v poslední dekádě se jedná o takové množství materiálů, že je obtížné je i pouze sledovat, natož pak zajistit jejich plnění. Aktuálně projednávaná zpráva Evropského parlamentu (EP) na toto téma proto hned v úvodu obsahuje 71 odkazů na různé úmluvy, charty a studie. Snad nejstarší z nich, Schumanova deklarace z 9. května roku 1950 již vyzývala k »vyrovnání a zlepšování životních podmínek pracujících«.

[o]

Jasné předpoklady

Parlamentní zpráva zdůrazňuje, že občané si jistě přejí zachovat evropský způsob života i důvěru v udržitelný rozvoj Evropy. V návaznosti na to musí členské státy EU ovšem provést řadu kroků. Státy musí připravit své občany - pokud jde o znalosti, dovednosti, čas a prostor pro smysluplné ekonomické zapojení, v návaznosti na to musí provádět hospodářskou politiku, která bude vytvářet kvalitní pracovní místa a umožní tak občanům dosáhnout ekonomického zajištění za důstojných pracovních podmínek. Je nezbytné chránit občany před možnými sociálními riziky, průběžně snižovat stávající sociální nerovnosti a zároveň podněcovat aktivní občanskou účast na veřejném životě. Pro zajištění udržitelnosti sociálního státu je nezbytné kolektivní vyjednání rozdělení hrubého příjmu mezi pracovníky a vlastníky kapitálu, v právních předpisech zakotvené sociální pojištění, odpovídající zdanění a veřejné výdaje, stejně jako regulace mezinárodního finančního systému a boj proti daňovým únikům.

Z historie do současnosti

Bohužel, ani výše zmíněná deklarace z roku 1950, stejně jako řada dalších, jež ji následovaly, nedošla naplnění, a zdá se, že ani v nejbližší době není v daném systému šance, aby byla naplněna. Přední ekonomové světa upozorňují na zrychlené rozevírání nůžek mezi stále užší skupinou nejbohatších vlastníků a rychle se rozšiřující většinou těch, kteří žijí na hranici sociální nouze.

První studie kapitalistického systému v 18. a 19. století uváděly, že demokratický stát stabilizuje tehdy rostoucí tzv. střední třída. Na tyto myšlenky navázali i keynesiáni na začátku 20. století a ještě v 60. letech zdánlivě nacházeli v rozvoji vyspělých států jejich potvrzení. Od konce 70. let, spolu s krizí evropských socialistických států, a zejména pak od 90. let, s nastupující krizí sociálního státu v rozvinutých kapitalistických zemích, vidíme poměrně rychlý rozklad střední třídy a zrychlení nárůstu nerovnosti ve vyspělých státech celého světa.

Dle údajů mezinárodní charitativní organizace OXFAM, vlastní v současné době jedno procento těch nejbohatších obyvatel světa více než zbylých 99 %, přičemž nejbohatších osm jedinců disponuje stejným majetkem jako 3,5 miliardy lidí, tedy chudší polovina obyvatel naší planety (Haló noviny informovaly)!

Reálným pohledem

Patrně ani ti největší snílci mezi současnými špičkami politiky EU nemají představu, jak konkrétně zajistit cíl Evropské komise na rok 2017 - zajištění rovného zacházení mezi muži a ženami, mj. prostřednictvím evropského paktu pro rovnost žen a mužů 2011-20.

I EP konstatuje, že jsou zapotřebí nová účinná opatření pro slaďování pracovního, soukromého a rodinného života včetně legislativních návrhů. Z celé zprávy je tedy vidět obrovská nerovnost mezi vytvářením dobrých podmínek pro volný pohyb kapitálu a sociálními podmínkami v jednotlivých státech EU. Jejich obrovské rozdíly se přes deklarované úsilí nejen nedaří snižovat, ale v řadě oblastí se naopak zvětšují. Řešením může být zjevně pouze systémová změna, o kterou však zatím usilují pouze strany autentické levice.

Jaromír KOHLÍČEK

27. 1. 2017  Jaromír KOHLÍČEK