Rozhovor Haló novin s vysokoškolským pedagogem docentem Radimem Valenčíkem

Degenerující moc kope kolem sebe

Vojáci NATO se přibližují k ruským hranicím. Právě dorazili do Litvy a Barack Obama v posledních dnech svého mandátu vyslal své vojáky do Polska, kde je vítali prý s otevřenou náručí. Co tomu říkáte?

To byly poslední křeče režimu, který reprezentovali (ovšem coby jen figurky) Obama a v době volební kampaně Clintonová. Globální moc tohoto režimu vyrůstala z propojení struktur založených na demonstrování a využívání majetkových pozic se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Obojí dorostlo až do zločinecké podoby, prorostlo institucionálními systémy USA i zemí EU, ovládlo i Obamovu administrativu.

[o]

Když se začalo ukazovat, jak tato moc degeneruje a rozpadá se, začala kolem sebe kopat jako chcípající kobyla. Pokus o vyvolání války s Ruskem na evropském kontinentu byl jedním z posledních pokusů.

Litva chce do konce roku postavit plot či zeď na hranici s ruskou Kaliningradskou oblastí. A náklady z větší části uhradí EU. Jak to čtete?

Asi není plot jako plot. Tento je ovšem úplně zbytečný, pokud ovšem nejde jen o psychologický nátlak na obyvatele Kaliningradské oblasti či v horším případě o vytvoření podmínek pro vhodnou provokaci v »příhodné chvíli«. Každopádně se tentokrát za tím plotem ocitne spíše Litva a potažmo celá EU.

Musím připomenout období před přepadením SSSR hitlerovským Německem v roce 1941, kdy se také těsně k sovětským hranicím přibližovala cizí vojska…

Tentokrát je ovšem Německo pouze pěšákem ovládaným těmi enklávami moci zplozené v USA, které se za Obamovy administrativy vymkly kontrole ze strany státu i veřejnosti. A německá i eurounijní reprezentace na čele s Frau Merkel jsou jen vydíratelnými figurkami, které jsou ochotny sloužit i likvidaci států Evropské unie. Ale poslední dobou se mně zdá, že se dostávají mimo hru a vůbec nechápou, že se svět začal měnit a jejich hodně špatná hra končí.

Na zdi a ploty je vůbec dvojí metr. Berlínská zeď se zbourala za velkého humbuku. Ale zůstala zeď mezi Izraelem a Palestinou, zůstal plot na hranicích USA-Mexiko (Donald Trump chce tuto bariéru ještě zvětšit), a budují se další zdi. Ne všechny jsou středem kritiky.

To jen symbolicky vyjadřuje, kam až to ta moc, která ovládla Obamovu i EU-administrativu, dotáhla. Étos mostu na Rýnu mezi Štrasburkem a Kehlem současná euroreprezentace ztratila. Tento most symbolizuje bourání přehrad mezi zeměmi a národy. Šel jsem přes něj a přečetl si povídky, které jsou věnovány roli mostů při sbližování lidí. Je tam i Čapkova povídka za naši zemi.

Jak hodnotíte Obamovo prezidentování? Erik Best před časem řekl, že sám ani nedokáže spočítat, kde všude Obama vedl nějakou válku - podle něho jich bylo až sedm. A na závěr to křečovité chování…

Hlavně, že jsme to přežili. Zlo vyhřezlo a znemožnilo se. Teď bude čas na nápravu. Nezáleží jen na Trumpovi. Jeho chování nelze zcela předvídat. Záleží především na nás, normálních lidech.

Jaký je váš názor na Trumpa? Někteří mají pozitivní očekávání, zejména, že nedojde k válečné konfrontaci, jiní varují, že ho stejně vojensko-průmyslový komplex a tajné služby skřípnou a navíc se bude chovat neslušně k vlastním lidem. Politolog Krejčí navrhuje počkat sto dnů. Co vy?

Podívejte, rozhodně je Trump méně nebezpečný. Už proto, že chce dosáhnout změny a vidí její možnost. Hydra, která proti němu stojí, je ovšem nebezpečná. Proto je důležité, aby se veřejnost dokázala orientovat. Někteří se třeba obávají starého klišé, tj. toho, že je »pravičák«. A někdy jsou to i ti, kterým vůbec nevadilo, jak ti, co ovládali Clintonovou, zlikvidovali Sanderse. Je dobré si připomenout a neustále připomínat, jak se v kritických dnech po volbách v USA naplno projevila spolupráce mezi McCainem a Clintonovou, části viditelné reprezentace tehdejší moci, která je nyní na ústupu. Pochopitelně se bude chtít vrátit. Uvidíme, jak jí bude Trump odolávat.

Mimo jiné – dost mě překvapilo, jak někteří levicoví intelektuálové i politici byli zcela slepí, pokud šlo o propojování militantní konzervativní pravice s »levicovými« demokraty v USA a snažili se podporovat obamovskou či clintonovskou pseudolevici, která naprosto selhala a přivedla svět na pokraj globální válečné katastrofy.

Trump překročil stín amerických prezidentů už jen tím, že se opřel do NATO a EU. Hollande a Merkelová ostře zareagovali, že »my Evropané máme svůj osud ve vlastních rukou«. Vážně měla Evropa někdy svůj osud ve svých rukou?

Z úst vydíratelných figurek, jako je Frau Merkel, opravdu zní přesvědčivě, když říká, že »my Evropané máme svůj osud ve vlastních rukou«. Současná euroreprezentace bude brzy velmi překvapena. Tak trochu mi připomíná strnulé reprezentace zemí Varšavské smlouvy v době Gorbačovových reforem. Byly zaskočeny stejným způsobem. Doufejme, že Trump svoji roli zvládne lépe než Gorbačov, ale se stejným étosem jeho vize. Svět je potřeba navrátit k hledání řešení na základě pochopení historického vývoje a ne falešných animozit.

Agentura Oxfam uvedla vpředvečer Davoského fóra, že osm nejbohatších lidí má stejně rozsáhlý majetek jako 3,2 mld. nejchudších. Analytik Oxfamu to komentoval, že »takový systém je špatný«. Znamená to, že kapitalismus získává stále více kritiků?

A je to ještě kapitalismus? To by bylo na delší diskusi. Podle mě nás čeká revoluce, ale jiná, než jak ji běžně chápeme. Bude obdobná průmyslové revoluci, tj. bude se jednat o delší historické období, ve kterém na místo průmyslu a s ním spojených služeb bude nastupovat nový sektor, sektor odvětví produktivních služeb, tj. služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností. Místo strojů a toho, co produkují stroje, bude dominantním sektorem produkce schopností lidí a hlavním produkčním faktorem bude rozvoj schopností lidí. Tak, jak to před padesáti lety ve své Civilizaci na rozcestí předpokládal Radovan Richta. Postupný zrod tohoto sektoru si svou vahou vynutí likvidaci majetkových privilegií, tak jako si průmyslová revoluce vynutila likvidaci rodových výsad. Těch majetkových privilegií, která omezují rovnost příležitostí při uplatnění schopností člověka.

Setrvačně uvažující levice se drží přežilých schémat, není schopna představit si vývoj tím směrem, o kterém hovořím, a skomírá na hledání náhradních témat. Ta nejenže nic neřeší, ale vracejí se jako bumerang v podobě ideologie militantního sociálního nárokování a vydírání nejrůznějšími skupinami, které spojuje mindrák ze ztráty přirozeného smyslu bytí založeného na plném rozvoji schopností člověka.

Ale průšvihy kapitalismu dopadají na lidi každý den…

Opět se zeptám: Jsou to průšvihy kapitalismu, nebo projevy zdegenerovaného systému, který sice z kapitalismu vyrostl, ale už se mu příliš nepodobá? Systému, kde je vše postátněno a státní mocí tunelováno shora? A není snad asistentem hloupostí, kterých se dopouštíme, i setrvačně uvažující levice? Jak je možné, že EU vede člověk, který zneužitím funkce předsedy vlády malé země »odklonil« z veřejných financí zemí EU stamiliardy eur? To přece není kapitalistické podnikání, ale státní banditismus.

Nyní k Centru proti terorismu a hybridním hrozbám: Z počátku roku, kdy začalo pracovat, to bylo velké mediální haló, ale nyní je jakoby klid. Je to »klid na práci« tohoto centra, nebo »klid před bouří«?

Nešlo vůbec o nějakou práci pro dědečka a Saturnina, tj. uvádění věcí na pravou míru. Od počátku tento »Janda/Chovanecký ústav« vznikal jako mccarthyovská instituce, která se snaží nalézat nitky neexistujícího spiknutí a připravovat likvidaci lidí. Přesně jako v době mccarthismu v USA v padesátých letech jsou konstruována obvinění v dosud hlavním veřejném výstupu »Kremlin Watch«, který je spojen pupeční šňůrou s »Janda/Chovaneckým ústavem«. (Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty spolupracuje s ministerstvem vnitra na čele s ministrem Chovancem. Centrum proti terorismu je součástí MV – pozn. aut.)

Pracujete mezi vysokoškolskými studenty. Jaké jsou mezi nimi názory například na údajnou ruskou vojenskou hrozbu? Jsou i oni zasaženi každodenní mediální masáží?

Normální studenti, kteří něco umí, si uchovávají střízlivý odstup. Nenechají se manipulovat a umí rozpoznat to, když se někdo honí za kariérou, kterou očekává od zásluh získaných tím, že bude tancovat, jak se píská. Třeba s červenými kartami v rukou. Spíš mně vadí, že studenti nechtějí více přemýšlet, aby byli připraveni na zvládnutí složitých problémů, které je čekají. Učí se spíše pro to, aby vykazovali znalosti, než aby uměli a pochopili, o co jde a co dělat.

Jsou ovšem i výjimky. Nedávno jsem jednoho takového studenta potkal u státnic. Uměl i chápal. Když jsme mu blahopřáli, poznamenal jsem, že ho s jeho intelektuálními schopnostmi i schopností vidět to, o co jde, čekají hodně náročné úkoly. Odpověděl mi, že to, bohužel, taky nějak tak cítí a že se pokusí, aby nezklamal.

Jaký máte názor na veřejnoprávní televizi? Často slyším, že se chová pokrytecky. Na předlistopadovém režimu nenechá nit suchou, ale ze zlatého fondu ČST čerpá nejvíce. Plní veřejnoprávní úlohu?

Česká televize je kapitola sama o sobě. Pokud by se řídila zákonem a kodexem, měla by přirozenou autoritu a nějaké weby s alternativními informacemi by nikdo nesledoval. Selhala. Stala se slouhou a hlásnou troubou používání politiky dvojího metru. Je logické, že v takových podmínkách nastal boom alternativních zdrojů informací. A místo toho, aby se to řešilo tam, kde problém nastal, snaží se současný režim nejen u nás, ale i v dalších zemích řešit problém pokusem o potlačování těchto alternativních zdrojů informací. Jako za protektorátu, jako za totality.

Tento rok bude podle vás drsný, jak jste uvedl v jednom svém komentáři. Co dělat, aby drsný nebyl?

Myslím, že bude spíš zajímavý. Rok voleb v Německu a hned potom u nás. Rok, kdy si budeme připomínat významné 100. výročí. Trochu mě překvapuje, že zatím není připravena žádná odborná akce k Únorové revoluci v Rusku v roce 1917. Proběhla od 8. do 15. března. Ale třeba jen nemám informace. Doba je hektická, doba je zlomová a my bychom měli používat náš rozum k tomu, abychom pochopili, o co jde, v čem třeba i podléháme setrvačnému vidění reality apod. Kritický odstup z pozice sta let je tou nejvhodnější příležitostí k hledání cesty, jak dál. Mimo jiné – podle mého názoru bude růst poptávka po programově vybavené straně. Po straně, která by srozumitelně sdělila, o co jde a co dělat. A po straně, která by pochopení doby aktivně propagovala silami každého ze svých členů či příznivců, tak aby převzala hlavní iniciativu.

V loňském roce jste hrál ve »filmovém samizdatu« Lavička Františka Havla, jakési parodii na budování tzv. Havlových laviček za současného rozmachu bezdomovectví. Kde jste v sobě objevil herecké schopnosti? Bezdomovce jste ztvárnil zdařile.

Nevím, jak se mně to povedlo. Fakt je, že jeden z dělníků, kteří kousek ode mne opravovali vodovodní potrubí, vedle mě položil svoji svačinu, abych si ji vzal, a jeden mladý Rom mně nabídl, že mně sdělí, kde je »těžké železo«, které bych mohl dát do sběrny. Sám prý to nepotřebuje, protože rád pracuje a v práci mu říkají stachanovec.

Plánujete s autorkou Lavičky Lenkou Procházkovou nějaký další filmový projekt?

Natočili jsme s Lenkou Procházkovou ještě něco. Tam ovšem hraji nevěrného manžela. Teď se to zrovna stříhá.

Monika HOŘENÍ

27. 1. 2017  Monika HOŘENÍ