Rozhovor Haló novin s Josefem Čermákem, šachistou a šachovým činovníkem

Jiné kluby lanaří, my šachisty vychováváme

Josef Čermák je nestorem smíchovského šachu. Koncem ledna tohoto roku oslavil již své 90. narozeniny. Je znám jako iniciátor a organizátor mnoha tradičních turnajů, které se mohou pochlubit více než třemi desítkami ročníků. Čermák se narodil a své dětství prožil v Pardubicích. V Praze na Smíchově se trvale usadil v roce 1960. V sedmdesátých letech obnovil tradici smíchovského šachu a v roce 1991 založil šachový klub ŠK Smíchov, který zaměřuje své aktivity zejména na mládež.

Jak jste se stal šachistou?

Moje celoživotní láska byla kdysi atletika, věnoval jsem se jí i na vojně. Byl to pro mě vždy sport číslo jedna, kterému jsem hodně fandil. Samozřejmě jsem hrál rád třeba i fotbal, k šachu jsem se dostal později, paradoxně právě přes atletiku. Trénoval mě tehdy maratónec a nadšený sportovec Josef Šulc, který byl ale i šachistou. Měl zájem na tom, abych nebyl jenom atletem, ale abych se naučil hrát i tuto královskou hru.

Jaká je historie smíchovského šachu, jehož jste nestorem?

[o]

Víte, s nápadem sdružit šachové smíchovské nadšence do jednoho spolku přišel již v roce 1913 český šachový mistr Jan Kvíčala. Klub našel tehdy zázemí v Národním domě na Smíchově, snad proto, že zakladatel bydlel ve Zborovské ulici a do klubovny to měl jen pár kroků.  Šachisté se pravidelně scházeli na turnajích, kterých se ve třicátých letech účastnil i budoucí československý a později sovětský mezinárodní šachový velmistr Salo Flohr. Bydlel u mého bratra na Smíchově, měl to k nám blízko.

Šachový klub Smíchov vyvíjel činnost přibližně do poloviny roku 1942. V květnu českoslovenští parašutisté provedli úspěšný útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a nacisté v rámci následných represí zakázali mimo jiné spolkové aktivity. Za kuriozitu proto můžeme v této době považovat šachový turnaj, který se uskutečnil jen díky tomu, že byl zorganizován pracovníkem gestapa a gestapem povolen.

Jak to bylo po válce?

Po ukončení druhé světové války pro ŠK Smíchov nastala špatná doba. Klub de facto neexistoval až do roku 1974, kdy se jeho obnovy ujala česká šachistka Růžena Suchá-Dobiášová. Právě tak jako zakladatel Kvíčala, i ona navázala spolupráci s Národním domem na Smíchově, tehdy přejmenovaným na Dům kultury Kovoprůmyslu (DKK), a na přelomu června a července 1974 zorganizovala velký šachový turnaj pod hlavičkou DKK Smíchov. Během sedmdesátých a osmdesátých let se na Smíchově odehrály desítky turnajů, kterých se mimo jiných účastnil i slavný Salo Flohr, který byl československým a později sovětským mezinárodním šachovým velmistrem. Před druhou světovou válkou to byl jeden z nejsilnějších světových šachistů. Odehrál tu řadu simultánek.

Pracovali jste v ŠK Smíchov i s mládeží?

Samozřejmě. Klub se řádně staral o mladé šachisty, z jeho řad vzešli například hráči jako Školoud a Šedý, kteří reprezentovali naši zemi na šachových olympiádách. DKK Smíchov pořádal i díky podpoře Národního výboru Prahy 5 velký mládežnický turnaj, a to Velkou cenu Československa, na kterém hrálo tehdy až 850 šachistů!

Jaká byla situace například v osmdesátých letech?

Činnost klubu byla v roce 1980 narušena reorganizací DKK, jehož prostory šachisté museli opustit. Klub přešel do TJ Uhelné sklady a za poskytnutí klubovny musel změnit název. V říjnu 1989 však Růžena Suchá–Dobiášová zemřela a nedočkala se vzkříšení smíchovského klubu.

Kdy došlo k obnovení názvu a činnosti ŠK Smíchov?

Došlo k němu 25. ledna 1991, kdy byl klub zaregistrován ministerstvem vnitra jako občanské sdružení. V současné době máme asi sto členů a nadále je naše činnost zaměřena především na mládež. Zatímco jiné kluby doplňují vlastní řady lanařením, my si je vychováváme. Ale samozřejmě se neuzavíráme ani dalším zájemcům o královskou hru, dveře máme otevřené pro každého. Zázemí šachového klubu je v klubovně v domě s pečovatelskou službou.

Jaké úspěchy smíchovského šachu byste rád zmínil?

ŠK Smíchov to nejvýše v družstvech dotáhl do druhé šachové ligy, ale dlouho se v ní neohřál. V současnosti jeho týmy působí v I. a II. třídě pražského přeboru. Aktuálně je známá především jeho pořadatelská činnost v součinnosti s městskou částí Praha 5. Turnaje se odehrávají většinou v zasedacím sále zastupitelstva a řada z nich má za sebou již mnoho vydařených ročníků. V prosinci jsme odehráli devatenáctý ročník mezinárodního mládežnického turnaje O vánočního kapra. Jedním z nejstarších turnajů družstev je Smíchovský soudek, ten už si zaknihoval třicátý ročník.

Šestnáctým rokem jsme uspořádali jedinečný jednodenní seniorský turnaj SENIOR/KA, kterého se účastnilo až sto hráčů a hráček. Ten nemá v republice obdoby, ale netroufáme si jej udělat v ještě větším měřítku. Praha totiž nemá levné ubytovací kapacity pro mimopražské seniory. Z dalších známých turnajů to je třeba Turnaj kosmonautů, kterého se v roli hosta osobně účastní jediný československý kosmonaut Vladimír Remek. A v neposlední řadě si ŠK Smíchov Turnajem všech generací připomíná památku zřejmě nejsilnějšího šachisty, který se kdy na Smíchově objevil, a to byl zmíněný Salo Flohr.

Jak vnímáte současnou politickou situaci v ČR?

Víte, jako mladík jsem pracoval ve Svazu mládeže, a v roce 1945 jsem vstoupil do komunistické strany. Po vzoru svého otce, který také patřil do komunistické rodiny a vychovával nás. Bohužel brzy umřel, prožil kus první světové války, kdy bojoval na frontě.

Ale zpátky k současnosti. Domnívám se, že například komunističtí poslanci mají dnes velmi těžkou práci a pozici, necítí zřejmě podporu od lidí a je možné, že se ve sněmovně cítí osamoceni. Pokud budou cítit podporu lidí zdola, budou i oni sami lepší.

Radovan RYBÁK

11. 2. 2017  Radovan RYBÁK