Kudy na Balkán?

Při vyslovení slova Balkán se některým z nás vybaví krásná příroda a sluncem zalitá přímořská letoviska, jiným tradiční výrazná pikantní jídla, pro další pak představuje toto slovo synonymum pro chaos, nepořádek a divoké poměry. Pravdu mají všichni, skutečnost je však mnohem komplikovanější.

První říše Slovanů

Balkánem označujeme území Balkánského poloostrova, jehož rozloha odpovídá přibližně sedminásobku rozlohy naší republiky, na kterém navíc žije kolem 55 milionů obyvatel. Historie tohoto území je spjatější s tou naší více, než se může zdát. První slovanské kmeny se na Balkán začaly stěhovat již v šestém století a nedlouho poté se zde Slované i poprvé podíleli na vzniku státu, zdejší Bulharské říše.

Století budování a bourání

Od té doby by se mohlo vzpomenout na celou řadu hegemonů v této oblasti, jistou dobu i celou v područí Osmanské říše, až bychom se dostali na počátek 20. století, kdy po 1. světové válce zde vznikly Albánie, Bulharsko a Jugoslávie. Obzvlášť Jugoslávie, jako stát národů jižních Slovanů, v prvních letech své existence procházela poměrně bouřlivým obdobím, jehož završením pak byl bratrovražedný boj, který vypukl na začátku 2. světové války a přinesl obrovské množství obětí z řad místních obyvatel.

Po válce se v těchto zemích chopily moci komunistické strany a až do konce 80. let lze situaci v regionu popsat jako stabilní. Definitivní konec klidu však přinesla občanská válka, jež zachvátila počátkem 90. let většinu území tehdejší Jugoslávie. V průběhu konfliktu se od původního státu odrhlo několik území, a vznikly tak samostatné republiky: Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie, respektive Bosna a Hercegovina. V bývalé federaci zůstaly pouze Srbsko a Černá Hora.

[o]

Zahraniční pomoc...

Ani tomuto uspořádání však nebyla dopřána dlouhá budoucnost, neboť v reakci na srbské potlačování separatistických tendencí kosovských Albánců, zahájily vzdušné síly NATO 24. března 1999 (přesně 12 dní poté, kdy se ČR stala jeho členem), rozsáhlé bombardování území bývalé Jugoslávie. Vojenská akce, jež neměla mandát Rady bezpečnosti OSN, neboť Rusko a Čína s rezolucí nesouhlasily, přinesla regionu krom ztrát na životech i obrovské materiální škody, s jejichž vyrovnáním se zasažená oblast dodnes těžce potýká. Tento zásah přispěl k další atomizaci v oblasti, o několik let později vzniká samostatný stát Černá Hora a v roce 2008 vyhlašují kosovští Albánci v srbské autonomní oblasti Kosovo a Metochije Kosovskou republiku.

Kosovská republika byla zatím uznána pouze částí států světa, neboť o legálnosti vyhlášení nezávislosti panují stále pochybnosti (ČR za vlády Mirka Topolánka Kosovo uznala navzdory odporu řady politiků napříč politickým spektrem)... Na území Kosova se nyní nachází největší vojenská základna USA v Evropě - Bondsteel! A představitelé Kosova se netají myšlenkami na vytvoření tzv. velké Albánie, která by se měla rozkládat na území několika států, v nichž v současnosti žijí albánské menšiny.

Současnost

V současné době je společným znakem většiny států Balkánu nestabilita. Jejím tradičním příkladem je zpochybňování hranic, vysoký stupeň všudypřítomné korupce a chudoba, nejvyšší v Albánii a Makedonii. Na politické scéně zdejších států představují významný prvek transformované komunistické strany, na druhé straně spektra se ovšem velmi silně projevují extrémně pravicová a populistická sdružení. Z mnoha stran je zřetelná tendence oslabit klíčovou zemi regionu - Srbsko. Stále častěji se setkáváme s trendem rozdělování dříve jednoho srbochorvatského národa na Chorvaty, Bosňáky a Srby, a Černohorce, a to na základě náboženských rozdílů. Tato další štěpení mívají nezřídka silnou podporu ze zahraničí.

Všechny státy Balkánu, s výjimkou stávajících členů Evropské unie, jsou žadateli o její členství a jsou s nimi vedeny přístupové pohovory. Orgány EU, obzvláště pak Komise, ovšem nepůsobí dojmem, že by noví členové z této oblasti byli vítáni. Čemuž se, na pozadí mnohých skutečností, nelze příliš divit.

Na druhou stranu může i těžko někoho udivovat, že početná část obyvatel tohoto regionu, obzvláště mladých lidí, se snaží do Evropy dostat jiným způsobem - jako migranti. Balkánský poloostrov do Evropy vždy patřil a patřit bude, jen bude potřeba najít k němu ten správný přístup. Což se doposud EU moc nedaří.

Jaromír KOHLÍČEK

24. 2. 2017  Jaromír KOHLÍČEK