Pochod po stopách lidických žen již posedmé

Milena Městecká je pozoruhodná mladá žena, která od roku 2011 prošla několikrát pěšky trasy, kterými se ubíraly lidické ženy prchající z koncentračního tábora Ravensbrück do vlasti, či trasy jiných pochodů smrti. Před časem jsme s ní na toto téma přinesli rozhovor. I letos má spoustu nápadů a sil, aby pokračovala v připomínání strastiplné cesty Lidických a dalších vězněných v nacistických koncentračních táborech, které byly evakuovány s postupující frontou a blížícím se osvobozením. Připomeňme, že cílem nacistů bylo během pochodu usmrtit co nejvíce vyčerpaných vězňů…

Ach ano, vyrazit dnes byť na velmi dlouhou trať je proti podmínkám válečným, navíc v nepřátelském prostředí, bez jakéhokoli materiálního zajištění úplná legrace. Novodobé pochody, jejichž hlavní smysl je NEZAPOMENOUT, se konají za zcela jiných podmínek, v míru a svobodě. Dobré oblečení se samo sebou rozumí, automatická je dostatečná výživa a kvalitní boty. Co z toho měli k dispozici ti, kteří z posledních sil, vyhublí na kost, prchali co nejdále od pekla, jež představovaly koncentrační tábory, nebo šli za dozoru zfanatizovaných eskort německých nacistů a esesmanů v pochodu smrti?

I přesto je aktivita Městecké obdivuhodná, vždyť i ona může v pohodlí ležet před televizí nebo se procházet nákupními centry. Nečiní tak. Zato vytrvale připomíná Lidické a jejich krutý osud i jejich hrdinství, pátrá a bádá, navazuje kontakty s pamětníky, historiky, badateli. Klobouk dolů před takovými lidmi, jako je Milena Městecká a její přátelé!

»S pomocí přátel z Lidic a dosud žijících lidických žen a jejich potomků se nám podařilo zrekonstruovat dvě cesty návratu těchto žen z KT Ravensbrück do vlasti v roce 1945 a projít po jejich stopách. Navázali jsme pak pátráním po trasách dalších pochodů smrti vězňů KT a válečných zajatců, kterých bylo velmi mnoho. Některé trasy pochodů se snažíme projít, třeba jen symbolicky, jako jednodenní etapy. Většinou ve stejné roční době, stejný den, kdy tudy prošel pochod smrti v roce 1945,« shrnuje Městecká. Po stopách pochodů smrti chodí už od roku 2011. »Zkouším si představit nepředstavitelné od mého prvního pochodu. Byl dlouhý 470 km. Začalo to všechno nenápadnou poznámkou‚ ‚maminka šla tehdy z koncentráku v Ravensbrücku domů pěšky, osvobodili je až v Novém Boru‘. V hlavě jsem tehdy v duchu počítala a pak hledala na internetu. Ale to je pěšky nějakých 470 km?!… Ta maminka byla paní Nešporová, rozená Horáková, z Lidic. Z rodin Horákových přežila jen ona a její bratr Josef Horák, lidický letec bojující v československé jednotce v řadách RAF v Anglii. Příběh mi vyprávěl její syn Antonín Nešpor z Občanského spolku Lidice,« přibližuje počátky svých pochodů a pohnutky, které ji k nim přivedly.

Ohlédnutí za minulými roky

V uplynulých letech pochody kopírovaly tyto události:

2010-2015 – pochod pěti lidických žen Ravensbrück - Nový Bor (475 km, 8. až 22. 5.);

2015-2016 – pochod 46 lidických žen Ravensbrück - Crivitz (127 km, 28. 4. až 2. 5.);

2015-2016 – pochod smrti vězňů z KT Schwarzheide, část Sebnitz - Zadní Doubice (18 km, 18. 4.), část Varnsdorf - Nový Bor - Skalice (30 km, 18. 4.);

2015 – pochod smrti vězňů/žen z KT Helmsbrecht do Volar, část Hostouň - Draženov (18 km, 22. 4.);

2016 – pochod smrti válečných zajatců z Polska přes severní Moravu, východní a střední Čechy do Weidenu v Bavorsku, část Česká Třebová – Jehnědí - Choceň (24 km, 17. 2.), část Česká Lípa – Žandov - Rabštejn (24 km, 23. 4.).

[o]

Prostě nepředstavitelné…

Po stopách pochodů smrti letos vyrazila paní Městecká a další, kteří se k ní připojili, již v zimě: 27. 1. putovaly tři ženy na trati Nový Jičín – Polom – Hranice (30 km) – na trase pochodu smrti válečných zajatců. »Naše letošní první trasa byla částí velmi dlouhého a krutého pochodu válečných zajatců. Prošly jsme asi 30 km z Nového Jičína do Hranic. Tehdy tento úsek zajatci prošli za dva dny,« poznamenala si Městecká. Letos byly v této době mrazy -6° C, ovšem tehdy, v roce 1945, teploměry klesly na minus patnáct i -20° C! Městecká se snažila vcítit se do toho, v jakých podmínkách tehdy lidé přežívali a za nepředstavitelného trápení umírali. »Zajatci byli vyhnáni z továren z Horního Slezska asi v polovině ledna 1945. Na poslední chvíli, ze strachu před rychle postupující východní frontou. Obzvlášť sovětští zajatci byli nedostatečně ošaceni, obuti do dřeváků. Příděly potravin byly minimální, často žádné. Kruté zacházení, bití při jakémkoli pokusu o získání potravy, vody, ani sníh jim SS stráže nedovolily často dát do úst. Spaní pod širým nebem nebo v otevřených mrazivých stodolách či jiných prostorech – nepředstavitelné,« čtu v jejích zápiscích. Kolony zajatců směřovaly pěšky na západ, cílem byl Stalag Weiden v Bavorsku. Celkové počty zajatců se odhadují mezi 60 000–80 000. Hlavní proud z pěti shromaždišť na severní Moravě skutečně prošel přes Moravskou Třebovou – Litomyšl – Jičín - Mladou Boleslav – Mělník – Louny – Mariánské Lázně zřejmě až do Weidenu. Hlášení o příchodu do cíle, počtech zajatců se bohužel nenalezla, píše Městecká. A jak uvádí dále, další proud za Jičínem a Sobotkou směřoval na Mimoň, Českou Lípu, Děčín, Mostecko. Zajatci byli nasazováni v severočeských zbrojních provozech. Někteří byli místo pěšky transportováni po železnici, opět s cílem Weiden v Bavorsku.

K. H. Frank se snažil za každou cenu zabránit průchodu kolon zajatců přes území protektorátu, ale bez úspěchu, zdůrazňuje Milena. Věděl proč. Zajatci při každé příležitosti raději riskovali život a utíkali do lesů, výrazně posilovali místní jednotky partyzánů. České obyvatelstvo přes výhružky organizovalo sbírky, potraviny a zajatcům je přes odpor SS stráží a výhružky obětavě předávalo. To všechno je v Městecké poznámkách z jejího letošního zimního pochodu.

Další pochod, který mají jeho aktéři již za sebou, 15. 2., vedl mezi Sobotkou, Bosení, Březinou, Mnichovým Hradištěm (31 km) po trase pochodu smrti válečných zajatců. Šli čtyři ženy a jeden muž. Počasí bylo skoro jarní, s tím lednovým nesrovnatelné.

Ravensbrück - Crivitz 2017

Hlavní etapy připomínající nesmírné utrpení a současně hrdinství žen, i mužů, nastanou 27. a 28. dubna. Před 72 lety byly právě v těchto dnech vyháněny na pochody smrti ravensbrücké vězeňkyně. Trasu mezi Ravensbrückem a Crivitz prošly i lidické ženy, které byly v tomto koncentračním táboře uvězněné, včetně dosud žijících lidických žen sester Miloslavy Kalibové a Jaroslavy Skleničkové. Právě jim, a také paní Miladě Cábové, která zemřela v listopadu roku 2015, je Městecká vděčna za jejich osobní vzpomínky a inspiraci k pátrání.

Program:

27. 4. Ravensbrück – příjezd, večer položení květin u památníku obětem koncentračního tábora;

28. 4. Ravensbrück - Ahrensberg - Wesenberg - Mirow-Rechlin, 37 km;

29. 4. Rechlin - Röbel/Müritz - Sietow – Malchow, 32 km;

30. 4. Malchow - Alt Schwerin - Karow – Goldberg, 26 km;

1. 5. Goldberg - Mestlin - Zelkow – Crivitz, 32 km. Za čtyři dny celkově 127 km.

Další akce

Letos se konají i další akce. Pro více informací a pro případné ověření nahlédněte na www.lidice.cz.

22. 4. Krásná Lípa - Horní Chřibská - Varnsdorf (21 km) – po trase pochodu smrti vězňů z KT Schwarzheide;

13. 5. Žihle - Kralovice (15 km) – cestou osvobozených vězňů z KT Buchenwald, Ossendorf a Halle. »Projdeme cestu, kterou vezli kralovičtí zachránci vězně osvobozené z transportu smrti z Žihle do Kralovic. To, že se některé vězně podařilo osvobodit, je opravdu vzácné. Jakákoliv sebemenší pomoc vězňům vás tehdy mohla stát i život. Gestapo i stráže SS doprovázející pochody smrti měly jednoznačný příkaz - tzv. evakuovat, tedy likvidovat…« přibližuje smysl tohoto pochodu po více než sedmi desítkách let Městecká.

21. 5. Nový Bor a Česká Lípa – vzpomínka na návrat pěti lidických žen z KT Ravensbrück do vlasti v roce 1945;

3. 6. Cínovec, položení květin u pamětní desky návratu 46 lidických žen do vlasti v roce 1945.

Tohle se nezapomíná

Kromě pochodů pořádají aktivní lidé kolem Mileny Městecké besedy, přednášky na toto téma, hledají svědky, vzpomínky, navštěvují hřbitovy, instalují pamětní desky nebo iniciují či pomáhají při jejich instalaci, bádají v historických dokumentech. »Podporují nás v tom velmi často místní aktivisté, zástupci obcí, včetně přátel z Německa v oblastech, kde pochody smrti prošly. Velké zásluhy mají především Antonín Nešpor a OS Lidice a Josef Doškář z Nového Boru – oba jsou přímými iniciátory pochodu lidických žen. Bez nich by se tento nápad nezrodil.«

A na závěr Milena Městecká vybízí všechny, především mladé a mladší, kteří se mohou zvednout od počítačů a jiné elektroniky: »Všechny vás na pochod zveme a těšíme se na vás! Je to zkušenost, na kterou se nezapomíná.« Přivítá také jakékoliv informace ke zmíněným či jiným pochodům smrti, které pomohou označit trasy, najít hrobová místa. Jejím cílem totiž také je, aby byly všechny pochody smrti v terénu označeny a s nimi související hromadné hroby na našem území.

S využitím podkladů a textů Mileny Městecké (mh)

FOTO – archiv M. MĚSTECKÉ

20. 4. 2017  (mh)