Korupce gentlemanů a brexit

Když se mluví o Velké Británii, mnoho lidí si představí Big Ben, Sherlocka Holmese, Jacka Rozparovače, Premier League, Hyde Park, čaj o páté, sušenky a podobné věci. Málokdo by však spojil tuto zemi s něčím vyloženě negativním, jako třeba s korupcí, organizovaným zločinem či praním špinavých peněz...

Podle zprávy Transparency International je však Velká Británie hlavní destinací osob spojených s korupcí či organizovaným zločinem pro investice nebo pro praní nezákonně nabytého bohatství. Slavný novinář a spisovatel Roberto Saviano dokonce označuje Británii za nejvíce zkorumpovanou zemi na světě.

Velká Británie dle jeho soudu není zkorumpovaná v tom slova smyslu, že byste mohli jít a podplatit policistu nebo politika. Zkorumpovaný však je finanční kapitál. Saviano k tomu říká: »Mám tím na mysli, že neexistuje žádná kontrola toku peněz - ne nutně do Londýna, ale do Gibraltaru, Malty a Jersey - to vše jsou brány, kterými skrz Spojené království prochází peníze bez jakékoliv kontroly.« Právě některá ze závislých území Velké Británie podle organizace Oxfam patří mezi světově nejhorší daňové ráje (Bermudy, Kajmanské ostrovy, Jersey a Britské Panenské ostrovy).

[o]

Zajímavé je přitom sledovat, jak s tou problematikou pracuje britská politická scéna. David Cameron na summitu G8 prohlásil, že ti, co se vyhýbají placení daní, se již nebudou mít kam schovat. Brzy se však ukázalo, že otec Davida Camerona je zapleten v kauze Panama Papers a sám premiér přiznává, že finančně těžil z otcových aktivit v daňovém ráji. Samozřejmě to nepovažoval za důvod k odstoupení, čemuž jistě Silvio Berlusconi a Andrej Babiš aplaudovali, ale vaz mu zlomilo až referendum o brexitu, čímž se dostáváme k současné britské premiérce Therese Mayové.

Ta v létě roku 2016 začíná mluvit o nutnosti »zreformovat kapitalismus«, kvůli čemuž založila i speciální politickou skupinu, která má jako první zatočit právě s daňovými ráji. Jak se však blížil začátek vyjednávání o brexitu, rétorika britské vlády se začala měnit. Vše vyvrcholilo jasnou výhrůžkou, že se Velká Británie může transformovat na daňový ráj, pokud se naplní scénář tzv. hard brexitu (vyloučení země z jednotného trhu EU).

Problém v rámci debat o brexitu v tomto směru představuje i otázka Gibraltaru, o který se vede mezi Británií a Španělskem spor. I Gibraltar má totiž pověst daňového ráje a na jeho území je registrováno na 60 000 firem, což v přepočtu znamená dvě firmy na jednoho obyvatele. Španělsko dlouhodobě žádá o větší možnost podílet se na chodu a správě tohoto území o rozloze 6,8 km2. Evropské instituce dávají do značné míry od otázky Gibraltaru ruce pryč s tím, že to si musí vyřídit mezi sebou Britové a Španělé. Problémem však je, že pokud nebude Španělsko s dohodou spokojeno, může potenciálně vetovat výsledky celého vyjednávání. Mezitím se z Británie začínají ozývat hlasy, které se domnívají, že pokud bude situace nadále eskalovat, může si Mayová vzít příklad z Thatcherové a Falkland.

Můžeme se samozřejmě dlouho bavit o tom, do jaké míry jsou tyto výhrůžky proneseny vážně či nikoliv. Faktem ovšem zůstává, že Velká Británie si musí být vědoma závazků v boji proti daňovým únikům a daňovým rájům. Je zcela očividné, že země před touto problematikou přinejmenším dlouhodobě zavírala oči a nic s nimi nedělala. Velká Británie tak má sice prostor k tomu, aby na EU z této pozice tlačila a ve svých výhružkách pokračovala a případně je i realizovala, ale obávám se, že to je již něco, co by EU Británii odpustit nemohla a ani nechtěla.

Kateřina KONEČNÁ

28. 4. 2017  Kateřina KONEČNÁ