V Í T E J T E ! Přes spáleniště, přes krvavé řeky…

V českých a moravských městech se zanedlouho představí slavní Alexandrovci – tedy Alexandrovův soubor písní a tanců. Jeho přesný současný oficiální název však zní Akademický soubor písní a tanců Ruské armády Alexandra Vasiljeviče Alexandrova. Vzhledem k nedávné tragické události však tentokrát přijede v obměněném personálním složení.

Těleso k nám historicky poprvé zavítalo před osmdesáti roky, hned po jeho prvním zahraničním vystoupení, jež se uskutečnilo ve Francii. Už tehdy vzbudilo mimořádný zájem českého publika a získalo příznivé ohlasy. Není divu: česko-ruské vztahy mají totiž dlouholeté tradice a také meziválečná doba někdejší ruskou, resp. sovětskou kulturu sledovala s mimořádným zájmem. Do SSSR pravidelně zajížděli nejen naši umělci s levicovou orientací, ale i jedinci názorově neutrální, či dokonce orientovaní spíše tradicionalisticky.

Alexandrovci byli následně vítáni i v mnoha dalších zemích, samozřejmě rovněž v zámoří. K soukromé audienci a mimořádnému vystoupení ve vatikánském prostředí je pozval dokonce bývalý papež Jan Pavel II. Vývoj tělesa probíhal hned od jeho vzniku (1928) v umělecké kontinuitě. Dosvědčují to - nyní již nemnozí - pamětníci prvního poválečného hostování Alexandrovců u nás (1946). Jedním z důvodů dlouhodobé obecné obliby sovětského souboru u nás možná byla také skutečnost, že zakladatel ansámblu Alexandr Vasiljevič Alexandrov (1883-1946) se vzdělával u hudebního pedagoga českého původu Oldřicha Havránka (1853-1937).

[o]

Jsou nám blízcí

Proč se stali Alexandrovci u nás trvale tak populární a jejich koncerty jsou vždy vyprodané? Nešlo jen o obecnou přízeň, založenou na vzájemné blízkosti obou slovanských národů. Kromě ojedinělých interpretačních kvalit sehrává zřejmě jistou roli také jejich repertoárové a výrazové zaměření, tedy posluchačská spřízněnost. Moskevské těleso je totiž instrumentačně založeno především na zdůraznění dechové sekce, čímž se výsledný posluchačský vjem od pojetí tradičních symfonických těles poněkud liší. A dechovka měla u nás odedávna množství příznivců!

Zakladatel souboru Alexandrov měl ke zvuku dechové hudby blízko – možná právě vlivem jeho hudebního pedagoga Havránka, jenž si do ruského hudebního prostředí nepochybně přinesl vlivy a zkušenosti z rodné země. Ostatně vojenské kapely měly také na našem území velkou přízeň širokých vrstev ještě z dob mnohem dávnějších, tedy c. k. rakousko-uherského mocnářství. V lidovém prostředí našeho venkova tomu nepochybně bylo ještě mnohem dřív. Českému publiku je tento žánr podvědomě blízký a zcela přirozený, jak jsme na tyto skutečnosti poukázali již před týdnem v souhrnnějším textu pod titulkem »Jak (ne)vnímáme národní identitu?«.

Lví silou…

Zvuková specifičnost orchestrálního doprovodu při vystoupeních Alexandrovců může evokovat jisté paralely s naší minulostí. Příkladem jsou také známé, optimisticky rázné, někdy až přirozeně zvučně úderné sokolské pochody. V rámci celoevropského kontextu se vyznačovaly zcela specifickou podobou. Z hlediska tvůrčího mají dokonce s repertoárem Alexandrovců leccos společného. Kromě obecně známého Františka Kmocha skladby se sokolskou tematikou, především pochody, komponovali také Antonín Brotan, Julius Fučík, Rudolf Obruča, František Josef Pelz, Jan Pešta, Emil Štolc, Václav Vačkář, Josef (Jan?) Veselý a další, z novodobějších především Karel Bělohoubek či o generaci dřívější Mojmír Balling. Některé skladby zlidověly.

Obliba

Tyto a další skutečnosti mohou svou sociologicky-psychologickou substancí předjímat, že koncerty ruských (sovětských) interpretů jsou – a to navzdory momentální dlouhodobé nepřízni většiny našich sdělovacích prostředků (včetně veřejnoprávních!) - bezprostředním lákadlem nejširších vrstev publika. Dokonce napříč generacemi. Masivní pravicová antipropaganda tedy neuspěla! Obvykle jsou tato vystoupení i u nás zcela vyprodána.

Také průběžný pozitivní přístup ruských interpretů k folkloru a k repertoáru hodnotné dechové hudby není jev náhodný. Trvalá obliba Alexandrovců u našeho publika je tedy i z tohoto hlediska vysvětlitelná. Kéž jsou nám také tím ruští interpreti příkladem. Ovšem pominout rovněž nelze jejich bezprostředně samozřejmou disciplinovanost, pokoru, též zanícení a zejména špičkový profesionalismus.

Tomáš HEJZLAR

FOTO - archiv

6. 5. 2017  Tomáš HEJZLAR