Co si počít s invazními druhy rostlin

Od 3. 8. 2016 platí nařízení Komise EU, které stanoví seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii. Jde o preventivní opatření, které má regulovat zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Na tomto blacklistu se ocitlo 23 druhů živočichů a 14 druhů rostlin, které podle vyjádření EK »svým neřízeným šířením v přírodě ohrožují evropskou biodiverzitu, ekonomiku a dokonce i lidské zdraví«. Zjišťovali jsme, co to znamená pro naše zahrady.

Ministerstvo životního prostředí loni v návaznosti na tuto evropskou legislativu začalo připravovat vlastní národní novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. České zájmové svazy (myslivci, zahrádkáři, včelaři, rybáři…) vloni upozornily, že ministerstvo životního prostředí na tento pracovní seznam v tichosti zařadilo 200 druhů rostlin a živočichů, například akát, topinambur, borovici černou pravou, borovici vejmutovku, dub červený, topol kanadský, ořešák královský (vlašský ořech), jírovec maďal (koňský kaštan). Z živočišné říše pak muflona, siky, kamzíka atd.

Co na to zahrádkáři?

Český zahrádkářský svaz (ČZS) podle své tiskové mluvčí Zdeňky Jankovičové samozřejmě plně chápe snahu omezit nepůvodní invazní druhy, které ohrožují českou přírodu a krajinu. Sami řadu let i bez podpory a pomoci státu bojujeme se skutečnými invazními druhy, které způsobují lokální i plošné problémy, sdělila Haló novinám. Zmínila například plzáka španělského, křídlatku, bolševník velkolepý. Samotná příprava národního seznamu invazních druhů a novely zákona o ochraně přírody a krajiny však v řadě zahrádkářů a drobných pěstitelů vyvolala velké pochybnosti a polemiku. Připravovaná novela zákona totiž nařizuje řadu konkrétních kroků a opaření, které mohou zasáhnout do života zahrádkářů a mnoha zahrádkových osad. Řadu druhů na uvažovaném seznamu navíc svaz zahrádkářů nepovažuje za rizikové. Příprava tohoto národního seznamu invazních druhů probíhala za vyloučení zájmových spolků, kterých se přímo dotýká.

Boj s invazními druhy je dlouhodobou záležitostí. »Bylo by velkou chybou, kdyby se stát rezignoval na dialog se zájmovými svazy, které se chtějí na této činnosti podílet a jichž se tato záležitost bytostně dotýká. Pouze aktivní spoluprací se dá předejít mnoha nedorozuměním i chybám v legislativě,« uvedl předseda ČZS Stanislav Kozlík.

Stanovisko ČZS

Návrh novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který implementuje nařízení EU o invazních nepůvodních druzích, podle Českého zahrádkářského svazu neřeší skutečnou problematiku invazních druhů s ohledem na tuzemské reálie. Odborné komise ČZS v prosinci zveřejněný materiál důsledně prostudovaly a poukázaly na některá jeho úskalí. Zákon zatím leží ve sněmovně Parlamentu ČR.

Podle ČZS zákon stanoví nejen »invazní nepůvodní druhy«, ale i »nepůvodní druhy«, mezi které patří většina užitkových i okrasných rostlin. Velmi nejasný je termín cizí a místně se nevyskytující druh. Za ten se totiž mohou považovat téměř všechny kulturní rostliny. Český zahrádkářský svaz je přesvědčen, že nejdříve by se měla vést konkrétní diskuse o rostlinách a živočiších, kteří budou zařazeny do seznamu pro ČR.

Sporný je i § 13a(2), kde se stanoví: »povolení není třeba k pěstování nepůvodního druhu rostliny v zastavěném území obce«. Z této formulace není zřejmé, zda se za zastavěné území budou považovat i zahrádkové osady na okraji obce.

Český zahrádkářský svaz upozorňuje i nejasné členění a stanovení invazních druhů. Národní seznam invazních druhů se totiž má stanovovat vyhláškou. V odborném tisku zveřejněné seznamy však obsahují i pouhé nepůvodní druhy, z nichž více než polovina je užitečných. V tuto chvíli bohužel není zřejmé, kdo bude zdrojem a zárukou objektivity. ČZS má proto oprávněnou obavu, že Národní seznam, o němž budou vyhláškou rozhodovat ministerští úředníci, bude stejně chaotický a postrádající jakýkoliv logický systém, jako ten, který byl již předložen.

Za velmi diskutabilní považuje ČZS ustanovení, že vlastník pozemku nebo jiná osoba je povinen strpět provádění opatření k odstranění invazního nepůvodního druhu rostliny nebo živočicha nebo k jeho izolaci a umožnit osobám, které je provádějí, vstup na pozemky, což vede k prolomení vlastnického nebo uživatelského práva. ČZS se domnívá, že vhodnější by bylo, aby opatření k odstranění nepůvodních druhů prováděli přímo vlastníci nebo nájemci.

Výhrady má ČZS i k postupu celého procesu. V návrhu se počítá, že ministerstvo vypracuje Národní strategii regulace invazních nepůvodních druhů. Logičtějším postupem by však podle odborníků ČZS bylo zmapování výskytu invazních nepůvodních druhů na našem území, získání zkušeností s nejvhodnějšími způsoby likvidace i informacemi o opatření k jejich regulaci. A teprve na základě toho, co se osvědčilo v praxi, připravit legislativu – Národní strategii.

Nevhodné se ČZS jeví i návrh, aby povinnost odstranění nepůvodního druhu rostliny nebo živočicha anebo křížence ukládaly obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Na odborech životního prostředí těchto úřadů pracují úředníci a nikoliv odborníci v oboru botaniky a zoologie. Jejich hlavní pracovní náplní je většinou starost o likvidaci odpadu. Podle místopředsedy ČZS pro odbornou činnost ČZS MVDr. Stanislava Kubesy je zde proto velké nebezpečí nekvalifikovaných rozhodnutí a opatření.

Zabránit šíření invazních druhů

Z celkového počtu 1454 nepůvodních druhů rostlin a 595 druhů nepůvodních druhů živočichů vyskytujících se na území České republiky je za invazní považováno 61 druhů rostlin a 113 druhů živočichů, stojí na webu Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR), která je orgánem státní správy v resortu životního prostředí.

Agentura však uklidňuje, že žádná plošná likvidace a hubení se konat nebude. Zásadní je zejména prevence, aby se zamezilo zavlečení a dalšímu šíření invazních druhů v seznamu na území členských států EU.

Součástí prevence je samozřejmě zákaz uvolňovat tyto invazní nepůvodní druhy do přírody, ale stejně tak i omezení dovozu či přepravy v EU, obchodu a chovu. Právě pěstování, chov a obchod s rostlinami a živočichy totiž představují významný zdroj šíření invazních nepůvodních druhů. Pro určení invazních nepůvodních druhů z unijního seznamu budou na internetových stránkách AOPK ČR uveřejněny identifikační karty s popsanými rozpoznávacími znaky a informacemi o jejich dopadech na přírodní a krajinné prostředí, ekonomiku nebo lidské zdraví. Další informace o invazních druzích (nejen těch na unijním seznamu) jsou dostupné v publikacích a odkazech na stránkách AOPK ČR: http://invaznidruhy.nature.cz.

Z unijního seznamu se u nás pěstuje nejčastěji tokozelka sličná, známější jako vodní hyacint, případně zakucelky a pro akvarijní využití se prodávají i některé další druhy vodních rostlin uvedené na unijním seznamu. Tyto rostliny, které se u nás naštěstí samovolně příliš nešíří, je tak možné de facto také nechat dožít a následně již jejich výsadbu neobnovovat. V případě rostlin i živočichů adaptovaným na naše podmínky je nezbytné apelovat na odpovědnost chovatelů a pěstitelů, aby s jedinci nepůvodních druhů nakládali tak, aby nedošlo k jejich rozšíření do přírody, tedy nezbavovali se zbytků rostlin, nevyhazovali je »přes plot«, nechtěné živočichy by nevypouštěli do přírody, uvádí AOPK na svém webu.

Jmenovitě jde o tyto rostliny:

Ambrózie peřenolistá

Bolševník velkolepý

Borovice vejmutovka

Javor jasanolistý

Křídlatka česká

Křídlatka japonská

Křídlatka sachalinská

Kustovnice cizí

Laskavec ohnutý

Netýkavka malokvětá

Netýkavka žláznatá

Pajasan žláznatý

Pěťour maloúborný

Střemcha pozdní

Topinambur hlíznatý

Trnovník akát

Třapatka dřípatá

Vlčí bob mnoholistý

Zlatobýl kanadský

Zlatobýl obrovský

 

Seznam druhů na unijním seznamu

Rostliny suchozemské:

Bolševník perský

Bolševník Sosnovského

Pomíšenka nepitolistá

Puerarie laločnatá

Rdesno

Sambaba obecná

Rostliny vodní:

Chebule karolínská

Lysichiton americký

Pupečník pryskyřníkovitý

Spirálovka větší

Stolístek vodní

Tokozelka vodní hyacint

Zakucelka

Zakucelka velkokvětá

Jiří NUSSBERGER

25. 5. 2017  Jiří NUSSBERGER