Rozhněvaná planeta aneb Umění řešící konflikty světa

V prostorách Galerie Národní technické knihovny v Praze probíhá (ještě do 17. června 2017) výstava nazvaná Rozhněvaná planeta. Výtvarná přehlídka vznikla ve vzájemné spolupráci Národní technické knihovny (NTK) a Výzkumného programu »Globální konflikty a lokální souvislosti« Strategie AV21.

Pro současnou uměleckou tvorbu je charakteristický vzrůstající zájem o aktuální společenské problémy. V rámci dějin umění se jistě nejedná o něco nového, vždyť se setkáváme s řešením společenských otázek v různých historických epochách již od nejstarších dob. Umění někdy více, někdy méně chtělo svými jedinečnými prostředky odkrývat, ale i řešit problémy své doby. Samozřejmě někdy více, někdy s menší intenzitou. Řešení tohoto problému má mnoho různých podob.

Výstava Rozhněvaná planeta odpovídá svým způsobem na řadu žhavých otázek dnešního světa. To, že tím základním, obecným problémem naší současnosti je mnohostranný konflikt, ať již geopolitický, sociální či interkulturní, si stále více uvědomuje ta část lidstva, která se neřídí heslem »carpe diem«. Naše planeta je rozhněvaná, situace se stále více vyostřuje. Globalizující svět prožívá tyto konflikty velmi citlivě, vždyť nejen virtuální, ale i konkrétní hranice přestávají hrát svou úlohu. V podstatě se není kam schovat. Relativně klidná Evropa, alespoň v posledním půlstoletí, je stále více vtahována do konfliktů, které vznikají daleko za jejími hranicemi. Umění tuto situaci odráží. Dokonce, v mnoha případech, reaguje jakoby s předstihem se schopností odkrýt, vystihnout, pojmenovat právě ten podstatný problém.

Bavit až do roztrhání těla?

Byli bychom však nedůslední, kdybychom viděli současnou uměleckou produkci jen jako řešení dnešního stavu naší rozhněvané planety. Nesmíme zapomínat, že vzniká i taková tvorba, která záměrně chce dát lidem zapomenout na tento stav, na tuto společenskou situaci. Takové umění má za cíl bavit, můžeme je dokonce charakterizovat takto: »bavit až do roztrhání těla«. Stačí se jen podívat například na televizní dramaturgii bez rozdílu kanálů.

Vystaveným dílům v pražské Galerii NTK jde o něco jiného. Téma je tedy jasné, uměleckými prostředky dokumentovat tristnost našeho současného světa. Jaký je však k němu umělecký přístup? Můžeme jej obecně charakterizovat v jisté polární podobě. Na jedné straně jde o přístup tzv. plakátový, kde je umělecká složka podceňována či vlastně naprosto opomíjena, což hlavně v nedávné době bylo módním řešením. Nejde vlastně o žádný umělecký projev, ale často o nějakou deklaraci společenskou či politickou ve veřejném prostoru. Praha zažila těchto deklarací celou řadu. Jedna z prvních byl například růžový tank. Samozřejmě se zde nezamýšlíme nad jeho ideologicko-politickým poselstvím.

[o]

Druhé řešení pak povyšuje formální uměleckou složku nad vlastní společenské sdělení, apel, jako například řada abstraktních děl, která nás často jen svými názvy uvádí do vlastní ožehavé problematiky.

Jistým východiskem je bezesporu střední cesta, tehdy totiž závažné společenské sdělení, v našem případě hovořící o tristnosti našeho světa, o naší rozhněvané planetě, je demonstrováno opravdovými uměleckými prostředky, ne lacinými gesty.

Troufám si tvrdit, že právě výstava v NTK ve většině vystavených děl volila a představovala tuto střední cestu. Cestu, která vidí současnou společenskou krizi, již můžeme charakterizovat jako řadu globálních i lokálních konfliktů.

I před staletími byla planeta rozhněvaná

Vystavené objekty byly velmi různorodé. Pozorného diváka jistě zaujme například výběr vystavených ilustrací v historických knihách z fondu NTK, který na první pohled jako by nesouvisel se zadáním výstavy. Avšak i historické ilustrace, které znázorňují války, historické zbraně apod., jsou obrazem doby, ve které i tehdy, v té dávné minulosti, musela být naše planeta rozhněvaná. Tento soubor vystavených historických publikací funguje jako upomínka toho, že nic nového pod sluncem.

Podstatou výstavy je však současná tvorba, která svým způsobem řeší naše dnešní konflikty, nemusí to být jen konflikty válečné. Za nejpozoruhodnější považuji video německého filmaře Bjørne Melhuse Svoboda a Nezávislost, a to právě proto, že zde není problém konfliktů našeho světa podáván prvoplánově. Vlastní výtvarná stránka je v tomto videu podpořena jistým až tragikomickým přístupem. Celkové provedení je na vysoké úrovni spolu s hudební složkou, střihem, rytmem. Tedy závažnost filozofického sdělení je v rovnováze s uměleckými prostředky. Divák je přímo vtažen do zvláštní obrazové i hudební poetiky, která je často v rozporu s faktickými sděleními. Je také neustále překvapován novými uměleckými postupy, které jej doslova šokují. Jako například vystoupení autora v několika rolích.

Protiválečné sousoší

U vstupu do výstavních prostor jistě zaujme práce nizozemského architekta a sochaře Joepa van Lieshouta. Plastika na první pohled připomíná tradičně chápanou protiválečnou kompozici s ústřední postavou koně, která však při bližším pohledu nabírá až morbidní podobu. Kompozice představuje mrtvého koně, matku a dítě živící se koňskými vnitřnostmi. I zde, jako ve videu Bjørna Melhuse, je myšlenka protiválečného apelu vyjádřena adekvátními výtvarnými prostředky. Tedy dochází k vzájemnému propojení, které můžeme velmi lapidárně vyjádřit slovy: silná myšlenka je vyjádřena současnými uměleckými prostředky.

Své místo na výstavě mají i fotografie. Filmový architekt Jan Kadlec se prezentuje inscenovanými fotografiemi, které vznikly již v roce 2001 a ve kterých dokumentuje uprchlickou tematiku s názvem Albánský únik. Tím vlastně poukázal, v jistém předstihu, na dnešní tak žhavý problém migrace a uprchlictví.

Ukázku z rozsáhlé série fotomontáží Válka až do domu se představuje americká výtvarnice Martha Roslerová, jedna ze zakladatelek feministického umění. Stěžejní ideou kombinovaných výjevů je konfrontace bezstarostného konzumního světa, představovaného například fotomodelkami, s hrůznými válečnými výjevy, konkrétně na Blízkém východě.

Z dalších vystavených děl můžeme jmenovat například autory Vasila Artamonova a Alexeje Kljujkova, laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2010, kteří se pro svou tvorbu inspirovali známou sovětskou propagandistickou tvorbou.

Dále vystavují Milan Kohout, Juraj Dudáš, Radovan Čerevka, Martin Zet, Karíma Al-Mukhtarová, Jan Kadlec, Ivan Vosecký, Vladimír Turner.

Výstava byla připravena při příležitosti 25. ročníku pražské mezinárodní konference »Philosophy and Social Science« na Centru globálních studií Filosofického ústavu. Je realizována v rámci Výzkumného programu »Globální konflikty a lokální souvislosti« Strategie AV21.

Autoři koncepce, kurátoři Milan Mikuláštík a Milan Kreuzzieger, chtěli současnou výstavou v Galerii NTK dokumentovat možnosti, ale i meze umělecké výpovědi ve vztahu k současnému světu. Výstava měla vernisáž 20. dubna 2017 a trvá do 17. června.

Koordinátorem projektu Globální konflikty a lokální souvislosti je docent Marek Hrubec z Filosofického ústavu akademie věd ČR.

Věra BERANOVÁ

FOTO – archiv autorky

12. 6. 2017  Věra BERANOVÁ