Filmová plátna ožívají

Tradičním slavnostním ceremoniálem včera odstartoval týdenní průběh 52. ročníku karlovarského Mezinárodního filmového festivalu (MFF). Přilákal řadu oficiálních hostů z různých zemí světa, navštěvují jej filmoví distributoři, kritici a publicisté stejně jako tradiční »baťůžkáři«.

Přítomní hosté si uvědomují a oceňují výraznou snahu pořadatelů během leckdy nepochybně až nesnadných přípravných fází. Nicméně nezávislí specialisté se zatím shodují, že ani letošní ročník MFF zřejmě nevybočuje z dosavadního průměru. Není z hlediska mezinárodního evidentně špičkový, nepřináší zřejmě nic umělecky převratného. Dojde-li snad k nějakým příjemným překvapením, buďme potěšeni... Rádi o tom napíšeme také!

Hřebejk loni propadl

Ve světě jsou hlavní soutěžní kategorie obvykle středem zájmu nejen běžných milovníků kinematografie, nýbrž především filmových znalců a distributorů zvučných společností. Jsou tedy zpravidla událostmi prestižními, vlastně pověstnými »třešničkami na dortu«. Ovšem v případě karlovarské akce tomu tak vždy nebylo. Svědčí o tom občasné nepříliš slavné konce nejednoho z karlovarských oceněných titulů – některé totiž dokonce propadly!

Vzpomeňme, s jakým očekáváním, ba předchozím nadšením se předem hovořilo například o Hřebejkově favorizovaném filmu Učitelka – jenže hned po karlovarské festivalové projekci skončil málem na pomyslném diváckém smetišti. Nezdařil se a tedy se rychle vytratil. Bylo takových povyšovaných »nadějí« v rámci MFF mnohem víc - následné až příliš kritické reflexe však verdikty nepotvrzovaly. Ti údajní znalci kinematografie, kteří se i loni zaprodali, by měli zvážit, zda skutečně objektivně recenzují, anebo jen propagandisticky referují v duchu předem dohodnutých sepětí. A týká se to nejen médií veřejnoprávních, ale třeba i »hlavních českých deníků«.

Kdo favoritem?

Zda letošní výběr předkládá skutečně to nejlepší z nejlepšího, čili nejnovějších filmových nabídek, to mohou nyní nejlépe posoudit sami nezávislí diváci. Mnohdy až příliš lákavě znějící reference »vyhlášených« českých kritiků a recenzentů ovšem ještě v nezávislé – a jistě objektivnější - mezinárodní konkurenci vlastně nic moc neznamenají. Někdy až opak.

Právě loňský ­»úspěšně neúspěšný« film ze školského prostředí, navíc s notnou dávkou jednostranné ideologické příchuti, se toho stal jasným dokladem. Do kin zájemce následně vůbec nelákal, byť byl už předem tak oslavován, až adorován. Doporučován tedy marně. Mýlili se tedy i mnozí pisatelé »renomovaní«.

Zkušení a názorově nezávislí znalci filmové problematiky, s vedením MFF nikterak přátelsky nespojení, si však ani od nastávajícího průběhu festivalu zatím příliš neslibují.

Lákadlo chybí

Příkladem programové festivalové nestability může být také skutečnost, že letošní – zřejmě nejočekávanější – kinematografická novinka Po strništi bos, kterou talentovaný režisér Jan Svěrák natočil podle literární předlohy svého otce Zdeňka Svěráka, nebude mít na nynější karlovarské události svou premiéru. Proč?

Těžko se domnívat, zda se snad tvůrci snímku snad nechtějí porovnávat s »genialitou« některých premiérovaných až »propadáků« z uplynulých let, či zda je snad vedly důvody jiné, třeba distribuční nebo dokonce se snahou získat ocenění na přehlídkách prestižnějších. Zajímavá je však naopak skutečnost, že předpremiéra nadmíru očekávaného snímku Po strništi bos, tematicky založeného na reálných příbězích všestranně snaživého spolutvůrce pana Svěráka staršího, zazní až počátkem srpna jinde: na mnohem demokratičtěji koncipované uherskohradišťské Letní filmové škole. Možná z finančních či podobných jiných možností a limitů - ale třebas i kvůli očividně upadající úrovni karlovarského dění. Kdo ví?

Hlavní soutěžní kategorie

Pozornost filmových specialistů i běžných milovníků kinematografického umění je každoročně orientována na Hlavní soutěž. Ve světě bývá obvykle strategicky pojímaným pomyslným zlatým hřebem špičkových kvalit. V případě MFF je však nejednou spíše jen souhrou dramaturgických náhod ve smyslu »co dům dá«, případně tušených zákulisních jednání. A dost možná také finančních či jiných možností a limitů - kdo ví? Strategické záměry programové komise i vedení festivalu mohou totiž být vskutku různé...

Zatímco obdobné přehlídky zahraniční ve vrcholné kategorii obvykle obsahují nesporně špičkově perspektivní a reprezentativní tituly, podle nezávislých znalců zřejmě ani letos během karlovarské přehlídky velká a nečekaná pozitivní překvapení asi nenastanou. Zdá se, že stále platí předpoklad »není z čeho vybírat«. Stejně jako v letech minulých! Dobré snahy (a někdy také atraktivní náměty) totiž ještě nemusí být cestou k dlouhodobějšímu obecnému spontánnímu přijetí a následným úspěchům nejen u našeho publika, ale hlavně ve světě.

Kadrnkův film Křižáček

V hlavní soutěžní kategorii nadcházejícího 52. ročníku karlovarského MFF vzbuzuje nemalé očekávání nový český film Křižáček. Je jediným českým zástupcem v této vrcholné kategorii. Režisér Václav Kadrnka jej natočil v česko-slovensko-italské koprodukci na motivy působivého příběhu klasika české poezie Jaroslava Vrchlického.

Filmový scénář přichází s fabulativně zvolna se vyvíjející, stylizovaně koncentrovanou a vizuálně vyhraněnou koncepcí ve snaze diváka přimět ke komunikativnímu přístupu. Snaha o jistou dimenzi mlčenlivosti, snad až poněkud vláčilovského typu, svým vizuálním pojetím pobízí k divácké představivosti, k vykonání pomyslné poetické filmové pouti. Nesnaží se tedy jen o aktuální zdůraznění razantního popisu, jak je to v současné české i světové produkci běžné, nýbrž

spíše o odhalování niternějších nuancí.

Je sice otázkou, zda nynější běžné publikum bude ochotno takto pojatý osobitější přístup s poetizačními snahami akceptovat, leč určitá výlučnost je tu nejen nasnadě, dokonce má své logické poslání, nezadatelné právo na existenci. A ještě něco: připomenout odkaz Vrchlického, velikána české poezie, je opravdu cenný přínos nejen v oblasti filmařské, nýbrž obecné.

Téma příběhu vychází z děje, kdy malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka, utíká z domova a zoufalý otec se vydává po jeho stopách. Zoufalost jej však nejen posiluje, ale v koncích také až postupně přemáhá. Kadrnkova novinka bude na MFF poprvé uvedena ve středu (5. 7.) ve 20 hodin ve Velkém sále karlovarského Thermalu. Na programu bude i další den ve 13 hodin v Kinosále Pupp, konečně také v sobotu (8. 7.) od 11.30 hodin v karlovarském Kině Drahomíra.

Tomáš HEJZLAR

3. 7. 2017  Tomáš HEJZLAR