Solární baroni – solární burani

Směju se, abych nemusel plakat, říká jedno údajně arabské přísloví, a kdysi jsem ho zaznamenal z úst vynikajícího amerického černého jazzového kontrabasisty Charlese Minguse. Zřejmě i tohle přísloví měla na mysli Alena Vitásková, bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu, při psaní svého – podle ní veselého - románu Solární baroni (první části chystané trilogie) s podtitulem Organizovaný zločin.

Vitásková v předmluvě ke své knize, která na fiktivních postavách předvádí »historii a základ problému, kterému se říká fotovoltaický tunel do veřejných financí, a bude nás stát až bilion korun«, píše: »Lidstvo po celou dobu své existence mělo ve svých řadách ty, kteří zlo vytvářeli, ale také ty, kteří se zlu postavili.«

Východiskem pro toto konkrétní zlo se stal návrh zákona Špidlovy vlády o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který byl Poslaneckou sněmovnou schválen 23. února 2005. »Dokud neproběhne řádné šetření a odkrytí politiků, kteří mají jakékoliv vlastnické či finanční vztahy k FVE (fotovoltaické elektrárny), je tento problém neřešitelný. Jedná se rovněž o již prodané FVE, např. Energetickému kolosu ČEZ, a s tím související finanční transakce,« píše dále Vitásková v předmluvě ke svému »veselému románu«, protože »zcela zhnusena bahnem, ve kterém se potácíme, jsem pojala knihu poněkud s nadhledem, tak aby se čtenář mohl zasmát. Aby každodenní zklamání z politiků mu přineslo trochu pobavení«.

Nu, mně ten román o 170 stranách – až na výjimky, kdy v kritických situacích jsou přízemním milionářům jejich lehce získané miliony houby platné - zas až tolik pobavení nepřinesl.

Podpora bona fide

Vitásková jaksi podprahově ohodila všechny strany – s výjimkou ODS – podezřením na potenciální získání finančních výhod v souvislosti s fotovoltaikou.

Jak to tedy bylo ve sněmovně s podporou tohoto tunelářského zákona, proti jehož přijetí se postavili pouze poslanci za ODS?

O vyjádření jsme požádali tehdejšího místopředsedu sněmovního hospodářského výboru Pavla Hojdu (KSČM). Ten hned v úvodu upozornil, že komunisté návrh zákona podpořili jaksi bona fide, tedy v dobrém úmyslu.

»Koaliční vládou ČSSD a KDU-ČSL byl za podpory KSČM přijat zákon 180/2005 Sb., který stanovoval i případný pokles výkupní ceny solární energie meziročně a nesměl klesnout pod 98 % výkupní ceny předchozího roku,« říká Hojda, podle něhož to bylo v období, kdy se nepředpokládal rychlý vývoj a razantní zlevnění komponentů, zejména solárních panelů pro výrobu elektrické energie. »Bohužel v období let 2008 a 2009 došlo při angažovanosti Číny k výraznému zlevnění solárních panelů a hospodářský výbor sněmovny požádal i na základě upozornění ERÚ o urychlené vypracování změny zákona 180/2005 Sb., v té části, která neumožňovala ERÚ snížit výkupní cenu pod 98 % ceny předchozího roku. Bohužel v uvedeném období od roku 2009 ke konci koalice ODS, TOP 09 a strany Věci veřejné byla koalice nefunkční z důvodu rozpadu VV, a nebyly tedy přijímány žádné důležité zákony nebo změny zákonů. Tehdy existovalo moratorium (ODS, TOP 09, za pomoci ČSSD) na předkládání nových zákonů a novel, a zejména jejich projednávání ve sněmovně. K potřebné změně tak došlo až po ustavení nové vlády po roce 2010, kdy sněmovna přijala novelu, která vysoké zisky solárních baronů snížila. To už bylo ale pozdě, protože velké solární elektrárny postavené a kolaudované (některé podvodně) do 31. 12. 2010 získávaly dle původního zákona obrovské výkupní ceny, které samozřejmě měly zákonem garantovány, ač náklady pořízení byly daleko nižší, než předpokládal původní zákon,« říká Hojda a pokračuje: »ODS, která tento zákon nepodpořila (byla v opozici v roce 2005 a negovala v období koalice ČSSD - KDU-ČSL prakticky všechny zákony), spolu s paní Vitáskovou nyní prohlašuje, že koalice včetně KSČM zákon podpořila. To je sice pravda, ale podmínky byly pro danou dobu velmi přijatelné a k zablokování došlo právě při koalici ODS, TOP 09 a VV od roku 2009, kdy ostatní včetně KSČM usilovali o rychlou novelizaci, kterou ovšem ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením ODS nepředložilo a blokovalo.« Pavel Hojda zdůrazňuje, že »pokud tedy někdo hovoří o vině, musí si prostudovat právě období rozpadu koalice ODS, TOP 09 a VV v roce 2009, kdy bylo zablokováno možné a potřebné přijetí novely zákona 180/2005 Sb.«.

Potud tedy Pavel Hojda. Ten ostatně nedávno v Haló novinách upozornil, že by se fotovoltaika nejlépe uplatnila jako zdroj energie na menších objektech, jako jsou bytové či rodinné domy apod.

Jak praví klasik...

Při čtení »veselého povídání« o solárních baronech mě napadla scéna ze staršího českého filmu Rakev ve snu viděti, kde hlavní postava říká policejním vyšetřovatelům: »Pánové, co praví klasik? Všechny nadměrné majetky byly nashromážděny nepoctivým způsobem.«

Toto další hromadění majetků antihrdinů románu Aleny Vitáskové, tedy vzájemným přihráváním dotací z veřejných rozpočtů, je umožněno nejen »díky« plánu neomezených/omezených byrokratů v Evropské unii, ale i prodejným domácím politikům, a pochopitelně také některým – stejně tak prodejným - členům vyšetřovacích orgánů a justice. Pochopitelně, že se Vitáskové solární baroni museli nějakým způsobem vyrovnat-porovnat i s vlezlými investigativními novináři, jejichž představitel je v knize nazván Redaktorem...

Takže se zde dozvíte mj. o schůzkách mafiánů s premiérem, jemuž kvůli jeho úspornému a nic neříkajícímu způsobu vyjadřování přezdívají Autista, či o »tvarování« nových, tzv. poddajných poslanců, jimž zase přezdívají Žížaly, a o dalších, všeobecně známých praktikách mafiánského podsvětí, i když, jak říká jedna z postav, doba tzv. betonových botiček už skončila. Naši antihrdinové se pochopitelně také oslovují přezdívkami, např. Velká kapsa, Hlavoun, Fík, Modrooký apod.

Vše pro blaho lidu

Právě pan Modrooký v jedné scéně vysvětluje zrození »solárního barona«.

»Mám důvěryhodné informace, že v Bruselu bude postupně schvalována další legislativa týkající se energetiky. A velká změna může znamenat nedozírné finanční zisky... Připravované emisní povolenky, podpora obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů energie. (…) Modrooký popisoval na tabuli všechny běžící a připravované změny v energetice, u nichž nebylo nikterak jasné, jaký mají vlastně cíl. Vše se odehrávalo s heslem pro blaho lidu, pro levnější ceny energií, pro lepší zítřky. No a když se to nepovede, tak se to bude muset vrátit zpět, a to bude stát zase několik bilionů. Prostě taková hra, kterou zaplatí spotřebitel.«

Alena Vitásková zjevně poukazuje na závažný společenský problém. Avšak jako její text má stejně zjevně slabiny literární. Na některých místech knihy jako čtenář pociťuji absenci korektora či editora. Rovněž mi vadí místy přemíra těch nejdrsnějších chlapských vulgarismů, které z pera této dámy zní jaksi… ehm…

Šlechta chtěla zničit režim

Každopádně »poeticky« děsivě působí úvaha jedné z postav. »V padesátých letech měli komouši černé barony. »No a my teď budeme ‚solární baroni‘. Černí baroni byla šlechta zničená režimem, a my budeme nejbohatší novodobá šlechta ničící režim, my tu jejich demokracii dostaneme na kolena,« uzavírá schůzku, na níž se zrodili solární baroni.

To vše by nemohlo nastat, kdyby ovšem tato všehoschopná partička neměla podporu v rozhodujícím úřadu (v knížce označeném jako MÚ-Můj úřad) na čele s téměř dementním tzv. Mílou, který přihrával příslušné dotace svým solárním kamarádíčkům...

Solárním baronům tedy nastaly zlaté časy prošpikované divokými mejdany, výlety soukromými tryskáči do teplých krajin a dalšími, pochopitelně též erotickými radovánkami.

Jenže žádný strom neroste do nebe, a tak musí i ve »veselém románu« Aleny Vitáskové konečně padnout kosa na kámen, a to v podobě vládního rozhodnutí. Což zděšení solární baroni, z nichž se najednou měli stát »solární žebráci«, ohodnotili svou specifickou mluvou: »Slyšel jsi to, co to je za zradu? Oni tam dali tu p..u Kamilu.« (vytečkováno M. K.)

Někdejší šéfka Energetického regulačního úřadu, která, jak lze nalézt na internetu, v souvislosti s FVE čelí dvěma trestním řízením soudním, z nichž v jednom byla nepravomocně odsouzena a stojí před odvolacím řízením a má mnoho nepřátel, v předmluvě ke své knize mj. připomíná vskutku děsivá čísla:

*Podpora zelené energie z veřejných financí cca 26 Kč/MWh v roce 2006. O deset let později činí cca 850 Kč/MWh. Cca 50 % hradí spotřebitel, 50 % státní rozpočet. Nárůst ceny je více než 3000 %.

*Podpora FVE (boom r. 2010) cca 15 Kč/kWh, přičemž silová elektřina stojí 1 Kč/kWh.

*Ročně nás podpora stojí cca 45 mld. Kč, z toho FVE cca 27 mld. Kč, podpora je stanovena na dvacet až čtyřicet let.

Tak a dost, děkuji pěkně...

Miroslav KANTEK

11. 9. 2017  Miroslav KANTEK