Rozhovor Haló novin s Martinem Pečem, delegátem Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS) na Mezinárodní konferenci solidarity se syrským lidem

Sýrie zase stojí na nohou

Před nedávnem jste se vrátil ze Sýrie. Co jste tam dělal?

Ano, vrátil jsem se z Damašku, kde se konala Mezinárodní konference solidarity se syrským lidem a pracujícími proti terorismu, blokádě a politice imperiální intervence. Byl jsem zde delegátem českých třídních odborů OS ČMS, členské organizace Světové odborové federace.

Jak jste se v Sýrii cítil?

Byl jsem jen v Damašku. Tedy když nepočítám cestu autem z Bejrútu do Damašku. Cítil jsem se bezpečně a cítil jsem přátelství syrských lidí k Čechům, pohostinnost, vzájemnou úctu. Cítil jsem se skvěle a vzhledem k válce a intervenci chápu určité komplikace, jako je přejíždění přes check pointy cestou do města a podobně.

[o]

Jak na vás působili Syřané?

Kromě konference, kde jsme my z Evropy, arabských zemí, Afriky nebo severní a jižní Ameriky byli shodných názorů, stejné krevní skupiny, jsem se mohl setkat s místními občany při putování centrem města. Musím uznat vzájemnou úctu lidí, opravdu slušné chování, nesmírnou vstřícnost prodávajících v obchodech nebo obsluhy v restauracích. Můj pocit je, že tamní lidé rozlišují podstatné od nepodstatného. Poznali válku a chtějí mír. Chtějí porazit terorismus a jsou proti přítomnosti proamerické koalice. Každý samozřejmě chce žít důstojně. Tomu ve značné míře brání sankce, které syrský lid zbídačují.

Jaký je vztah Syřanů k prezidentovi?

Nemluvil jsem samozřejmě s každým. Ale to, že má většinovou podporu ve společnosti, je zřejmé. Nejde jen o to, že jeho fotografie jsou skoro všude, že samolepky s jeho portrétem mají lidé na autech. Ani jeden plakát nebyl poničen. Hlavním dojmem je jeho autorita a obdiv k němu. Je to důstojná hlava státu, bojovník i diplomat. Bývá mezi lidmi, vědí, že je s nimi v jedné řadě.

Slova obdivu v Sýrii platí i pro první dámu, velmi otevřenou a moderní ženu s velkým sociálním cítěním. Prezidentský pár se nijak neizoluje. Prezidenta najdete na frontě i mezi obyčejnými lidmi, první dámu mezi dětmi, raněnými, matkami invalidních veteránů nebo vdovami po padlých.

Vzpomínají místní lidé na vztahy s Československem?

Samozřejmě. Řada Syřanů u nás vystudovala, řada zde žila nebo žije. Mladý Syřan mi ukazoval na mobilu fotografii prezidenta Husáka se syrským prezidentem Hafízem Asadem nebo fotografii, na níž Asad v Československu fouká sklo nebo jde s manželkou po pražských ulicích. Zájem vyvolala i fotografie Miloše Jakeše na návštěvě v Damašku. K fotografii na ruzyňském letišti při vítání Hafíze Asada mi náš přítel připomněl, jak tam místní Syřané skandovali »Husák – Asad!«. Byli jsme vyspělá a přátelská země. Syřané si toho dodnes váží. A dodnes jsou otevření pro spolupráci. Ze syrské strany nikdo na nic nezapomněl.

Je pravda, že jste se s prezidentem Asadem setkal?

Ano. Byl jsem jedním z členů mezinárodní odborářské delegace z protiválečné konference, které pan prezident pozval. Působil dojmem silné a skromné osobnosti, je to člověk velmi sympatický, kultivovaný, inteligentní, schopný naslouchat. Chvilku jsme spolu mluvili o jeho vztahu k Československu. Prý právě u nás byla jeho první dovolená. Řekl jsem mu, že čas sankcí přejde a že budoucnost je ve spolupráci mezi námi. Souhlasil. Má naši zemi v srdci.

Měl jste nějaké bezpečnostní komplikace?

Ne. Během cesty do Damašku jsme samozřejmě projížděli řadou check pointů, to je v době války pochopitelné. Ale musím říct, že se jak libanonští tak syrští vojáci chovali velmi přátelsky a mile. Syrská armáda má velkou úctu ve společnosti. Nikdy jsem se nesetkal se snahou dělat zbytečné průtahy nebo problémy. Nikdy jsem neviděl žádnou aroganci. Naopak jsem se vždy setkal s přátelským a vstřícným přístupem. Přitom řada z vojáků na check pointech se vrátila z fronty nebo ze svých měst, kde jim teroristé zabili rodiče, ženy nebo děti.

Jak na vás působil islám, zahalené ženy?

Sýrie je dost odlišná od toho, co vidíme na záběrech ze Saúdské Arábie nebo Kataru. Islám je jedno z více náboženství, řada žen chodí i bez šátku, řada z nich vnímá šátek jako kulturní prvek, část tradice, nikoli jako projev fundamentalismu. Společnost je zde moderní a stabilní. Sýrie je silně sekulární. Islámští duchovní jsou umírnění. Někteří za tu umírněnost platí životem při střetu s importovanými fundamentalisty. Křesťané se těší úctě. Žije zde dvoutisícová židovská menšina. Ale hlavní pro Sýrii je jednota. Státní ideologií není náboženství, které vede k fundamentalismu. Je to nacionalismus, arabská jednota. Nacionalismus zde není brán jako šovinismus, ale jako pokrokové vlastenectví spojené se socialismem. Byly to protisocialistické síly, konkrétně Spojené státy, které začaly podporovat fundamentalisty. Terorismus je jejich dílem.

Jaký máte pocit ze Sýrie po stránce její budoucnosti?

Pozitivní. Sýrie zase stojí na nohou. Rozestavěné bytové domy budou postaveny, armáda se přibližuje vítězství a země přistupuje k obnově. Chápu komplikace. Válka přinesla otřesné ztráty. Ale při všech těžkostech jsem optimista.

(za)

6. 10. 2017  (za)