Rozhovor Haló novin s Janem Mrázem, členem Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd

Po Listopadu byly zlikvidovány tisíce podniků a závodů

V dělné skupině badatelů Sekce regionálních dějin KSV, z. s., máte na starosti dokumenty o zaniklých podnicích a závodech. Můžete být konkrétnější?

V rámci naší sekce, která čítá asi 120 spolupracovníků, se věnuji podnikům zaniklým po listopadu 1989. Byly zlikvidovány většinou na základě požadavku Mezinárodního měnového fondu. K této problematice mám blízko, protože jsem dlouhá léta pracoval ve Výzkumném ústavu ČKD Praha od řadového výzkumníka po ředitele, a v letech 1985 až 1990 jako ředitel Národního technického muzea.

Týká se to podniků zaniklých v celém bývalém Československu? A také zemědělských podniků?

Bohužel, vzhledem k našim omezeným kapacitním možnostem jsme se zaměřili na podniky a závody na území České republiky, i když řadu podniků na území Slovenska sledujeme také. Jsou s tím neuvěřitelné problémy. Kamkoliv se obrátíme s prosbou o nahlédnutí do potřebných materiálů, setkáváme se s odpovědí, že to není možné, že všechno bylo skartováno. Navíc třeba územní struktura státu byla zásadně přeorganizována. To, co bylo v jednom kraji, tam už není a je to v jiném kraji, případně i ve více krajích.
Samozřejmě, zajímáme se i o zemědělské podniky družstevní i státní. Ty přece sehrály důležitou a významnou úlohu při ekonomickém rozvoji našeho státu.

To, co se odehrálo po listopadu 1989, založilo cestu naší země do podřízenosti, do koloniálního postavení, jak píše mj. ve své knize ekonomka Ilona Švihlíková. Tehdy se založil hospodářský úpadek České republiky, jehož následky jsou pro budoucnost této země katastrofální. Přitom žádná z vlád po roce 1989 se nesnažila tyto problémy řešit, ale podřizovala se jim. Vše probíhá pod pláštíkem, že jdeme po úspěšné cestě ke slibovanému blahobytu. Ovšem pravý opak je pravdou. Místo k blahobytu jdeme do koloniální podřízenosti.

Široké veřejnosti nejsou poskytovány potřebné hospodářské informace, které jsou nahrazovány lživou reklamou o tom, jak se mají občané České republiky dobře a budou se mít ještě lépe. Bohužel převážná část občanů tomu věří, o čemž svědčí výsledky voleb 2017. Svůj podíl na tom mají mnohé sdělovací prostředky, které občany klamou, a často i lžou. Nemluví pravdu o výkonnosti a kvalitě podniků, které tady fungovaly třeba i více než sto let, a mohly fungovat bez problémů dále, přesto zanikly.

Kde vidíte počátky takového klamání veřejnosti?

Počátky spadají prakticky do prvních dnů polistopadové změny. Připomínat mystifikační projevy Václava Havla je dnes asi zcela zbytečné. Důležité a málo známé bylo jednání vlády Československé federativní republiky s Mezinárodním měnovým fondem ve dnech 20. listopadu až 9. prosince 1990. Vláda ČSFR při tomto jednání podala žádost o poskytnutí finanční podpory od Mezinárodního měnového fondu. Šlo o úvěr v celkové výši 3,9 miliardy amerických dolarů.

Jak si vysvětlit, že v roce 1989 neměla ČSFR žádné dluhy a v roce 1990 žádala o půjčku téměř čtyři miliardy amerických dolarů?! Na co? Přičemž půjčka byla poskytnuta za podmínky, že budeme muset vrátit o 40 až 50 % více, než jsme si půjčili. Předtím jsme ovšem museli vstoupit do Mezinárodního měnového fondu, což nás stálo 0,85 miliardy amerických dolarů.

Otázkou je, co se stalo s tímto úvěrem. Určitě nebyl použit pro hospodářský růst naší země. Naopak museli jsme devalvovat obchodní kurz koruny vůči dolaru z původních 17 korun na 28 korun za 1 USD. Výsledkem bylo roztočení inflační spirály, především v důsledku zvýšení výdajů za dovoz surovin (např. ropy) a k vyvolanému přechodu na zúčtování ve volných měnách v obchodu se SSSR a dalšími státy RVHP.

Během roku 1991 byla postupně provedena úplná liberalizace v devizovém hospodářství a zahraničním obchodě. Toto omezení kontroly dovozu bylo prvním krokem, jímž zahraniční výrobci mohli vyřadit domácí konkurenci.

V tomtéž roce byla realizována úplná liberalizace cen. Došlo k drastickému zvýšení cen tepla, paliv, elektřiny a vody. Byly zrušeny všechny přímé rozpočtové dotace všem výrobním i zemědělským organizacím.

Závažným požadavkem bylo uzákonění likvidace všech insolvenčních podniků. Očekávalo se, že prudký pokles tržní hodnoty likvidací ohrožených podniků podpoří masivní příliv zahraničního kapitálu. Šlo rovněž o to, přeměnit velké monopolní podniky na menší jednotky, tzn. rozbít i dříve prosperující koncerny. To, myslím, byla největší a dá se říci smrtelná rána na rozbití našeho hospodářství.

Již v té době bylo jasné, že o naší hospodářské politice bude více rozhodovat Mezinárodní měnový fond než naše vláda, při malé informovanosti parlamentu i veřejnosti. Skutečná moc se soustředila do rukou bank. Důsledkem takovéto politiky byl růst inflace spojený se stagnací až poklesem výkonnosti čs. národního hospodářství, poklesem životní úrovně obyvatel, růstem sociálního i politického napětí. To se kompenzovalo naší zadlužeností. Tak to je ono slibované »nebe na zemi«.

Za touto politikou stojí tisíce zlikvidovaných podniků a závodů a ohromné množství podniků a závodů, jejichž činnost byla zredukována často až na 10 % původní produkce.

Nejtragičtější ovšem je, že generace, která nás zadlužila, tyto dluhy nezaplatí, ale budou je muset splácet naše děti a vnuci.

[o]

V archivu Sekce regionálních dějin jistě nemáte všechno…

To jistě ne, proto také stále pracujeme na tom, abychom získávali další a další podklady, které máme zájem postupně, jak to jen půjde, zpřístupnit těm, kdož se o tato témata třeba jako historici či badatelé zajímají.

Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd, jak již uvedeno, shromažďuje a uchovává informace o zlikvidovaných podnicích a závodech i o podnicích a závodech se zredukovanou činností. V dosavadní databázi máme podchyceno 2569 zlikvidovaných podniků a závodů. Tyto údaje jsme roztřídili po jednotlivých krajích a okresech, i když to bylo velmi obtížné s ohledem na jiné současné územní rozdělení státu, než bylo před rokem 1989.

Zlikvidováno bylo více než 65 % průmyslových podniků a závodů a produkce ve zbývající části byla značně zredukována, někdy až na deset procent. Přičemž zbytek podniků a závodů je ze 70 % v rukou zahraničních vlastníků. Stát, respektive čeští občané, přišli o značně veliký majetek, odhadovaný přibližně na dva biliony korun v měně roku 1989, což však nikoho zřejmě nezajímalo, ale bude nás asi zajímat, co se s těmito prostředky stalo.

Vedle ztráty majetku jsme přišli také o pracovní místa. Tato ztráta je odhadována na 1 100 000 pracovních míst, což celkem souhlasí s podklady, které má Sekce regionálních dějin k dispozici. Uvedený počet ztracených pracovních míst představoval přes polovinu všech pracovních míst v průmyslu.

V kterém kraji bylo nejvíce zlikvidovaných závodů? I když rozumíme, že každý kraj je jinak velký.

Pokud by vás tedy zajímal jejich přehled podle jednotlivých krajů, pak k tomu uvedu, že v Praze máme zdokumentováno zlikvidovaných 1193 podniků, tedy nejvíce. Dále ve Středočeském kraji 620, v Jihomoravském 152, Jihočeském 128, Plzeňském 34, Karlovarském šestnáct, Ústeckém 56, Libereckém 58, Pardubickém 33, Královéhradeckém 59, v Kraji Vysočina 41, ve Zlínském 25, Olomouckém 96, Moravskoslezském 58.

Přehled je zpracován pouze z údajů, které Sekce regionálních dějin získala. Oficiální a kompletní přehled není k dispozici.

Odhadujete, kolik ještě zlikvidovaných podniků nemáte podchyceno?

Odhadujeme, že celkově bylo zlikvidováno u nás po listopadu 1989 na 3500 podniků. Samozřejmě, že se nám nepodařilo podchytit všechny zlikvidované podniky a závody a v některých případech jsme se mohli dopustit chyb tím, že jsme některé zlikvidované podniky a závody přiřadili do jiných okresů, než kam ve skutečnosti patřily. Proto probíhá kontrola všech těchto údajů za spolupráce s OV KSČM a doplňování těchto informací o podniky a závody, které jsme nepostihli. V tomto smyslu nám velmi ochotně a dobře vyšel vstříc OV KSČM Kroměříž, Prostějov, Teplice a některé další okresy, které jsme v rámci Výjezdů za regionální historií navštívili.

Pokud se nám podaří tuto část evidence zlikvidovaných podniků a závodů dokončit (i když to nebude stoprocentní), získáme důležitý materiál k prokazování skutečnosti, že naše země byla v minulosti průmyslově vyspělá a hrála významnou úlohu v mezinárodním obchodě. To bude cenné zejména při výchově mladé generace, které jsou zatím předkládány zkreslené a často i lživé informace o naší minulosti.

A co podniky naopak vzniklé po roce 1990?

Rádi bychom vypracovali i tento další materiál, který bude evidovat podniky a závody vzniklé po tomto roce, včetně podniků a závodů, které byly zredukovány, a takto vzniklý soubor pak konfrontovat s evidencí podniků a závodů před rokem 1989. Šlo by o podchycení informací typu název podniku/závodu; lokalita; datum založení; forma subjektu; výrobní obor; majitelé; počet zaměstnanců; hodnota produkce.

Současně bychom začali se zpracováním ucelených příspěvků o historii podniků a závodů (a to zejména zlikvidovaných), které bychom zveřejňovali v naší elektronické edici Příspěvky k regionálním dějinám České republiky ve 20. a 21. století – obor průmyslové podniky a závody.

K tomu bude Sekce regionálních dějin potřebovat značný počet spolupracovníků, nejlépe ze všech okresů našeho státu. Jinak se to zvládnout nedá.

Není to pro vás velké sousto?

Možná, ale někdo se do této práce pustit musí. Některé dokumenty zachycujeme již doslova na poslední chvíli. Kdybychom se opozdili, tak by už natrvalo zmizely. Děláme to pro naši mladou generaci, která je mystifikována například některými učebnicemi dějepisu, jak jsem mohl do nich nahlédnout. Teze, že v celém období od roku 1948 do roku 1989 byla naše historie jen zkáza a zmar, je prostě lživá. A my k tomu svou prací vytváříme důkazní materiály. V období let 1948 až 1989 se udělalo velmi mnoho pro občany i stát jako celek, pro jeho sílu a postavení v mezinárodní dělbě práce.

Mě i další naše spolupracovníky tato práce i těší, mnozí jsme se v ní našli, ačkoli máme nebo jsme měli jiné profese než historii, badatelství či archivnictví. Budeme rádi za každého dalšího poctivého člověka, který nám v tomto úsilí pomůže.

Kam vám případní zájemci mohou psát?

Naše adresa je: Klub společenských věd, z. s., Sekce regionálních dějin, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1. Mailové spojení: Gemeo.prag@volny.cz.

Případně nás mohou osobně navštívit každý čtvrtek od 8.00 do 12.00 hodin na uvedené adrese.

Kdo vám v této činnosti, týkající se konkrétně zaniklých podniků, pomáhá?

Hlavním pomocníkem jsou okresní a krajské výbory KSČM, Klub českého pohraničí, Levicové kluby žen.

V ČT opakují seriál Zašlapané projekty, který se soustředí na neuskutečněné (nebo neuznané) nápady v minulém režimu. Ovšem každá doba má své »zašlapané projekty«, ta současná také, protože se z mnoha důvodů ne všechno uskuteční, nejsou peníze, není politická vůle… Jaký na to máte názor?

Bohužel je to tak. Je to velmi nepříjemná daň, kterou platí ti, kteří přicházejí s těmito nápady, neboť ne každý se realizuje.

Ovšem naše práce se netýká projektů - zlikvidované podniky a závody tady byly a prosperovaly. A jejich likvidace je zločinem, nikoliv daní za vědeckotechnický pokrok.

Monika HOŘENÍ

16. 11. 2017  Monika HOŘENÍ