Bourá-li se dobrá architektura, bourá se i demokracie

Další protestní shromáždění proti zbourání objektu Transgas na Vinohradské třídě v Praze, na základě odebrání památkové ochrany v důsledku zastavení přezkumného řízení, svolaly v pondělí večer přímo k budově v originálním brutalistním stylu aktivisté z iniciativ SOS Transgas, Prázdné domy, Architektura 489, Klubu Za starou Prahu, Spolku za estetiku veřejného prostoru ad.

Navzdory nevlídnému počasí přišlo více než 150 lidí, zejména mladých, kteří vycítili, že je třeba tento jedinečný komplex zachovat pro další generace. Sochař Pavel Karous je však spíše skeptický. Takovýchto kauz za posledních deset let bylo více a politické vedení rozhodlo ve prospěch developera, řekl Haló novinám. »Co se týče architektury pozdní moderny, tak se nezachránilo nic. I když byly petice, ministři kultury se postavili na stranu developerů.«

Kritika Hermana

Jeden z autorů budovy, kterou nyní vlastní developerská skupina HB Reavis (jež na místě chce vybudovat polyfunkční soubor), architekt Václav Aulický, se s despektem vyjádřil o ministru kultury v demisi Danielu Hermanovi (KDU-ČSL). »Jsem zklamán, co Herman způsobil.« Reagoval na vývoj situace kolem řízení o prohlášení budovy Transgasu za památku. Ministerstvo kultury odmítlo budovu za památku prohlásit, Herman začal rozhodnutí památkářů přezkoumávat, avšak přezkumné řízení v listopadu zastavil, a domy tak památkovou ochranu nemají.

[o]

Aulický označil snahy zlikvidovat stavby ze 60. a 70. let minulého století za úmysl. Zbourány totiž již byly hotel Praha v Dejvicích, obchodní dům Ještěd v Liberci, dejvická telefonní ústředna aj. Svou kritiku Aulický namířil proti Národnímu památkovému úřadu, v němž by měli podle něho působit odborníci, aby vysvětlili politikům význam té které stavby. Stát měl investora upozornit, o jakou architekturu se jedná. »Mě památkáři honí na kdejaké římse, oknu, a pak klidně nechají zbourat domy!«

Druhý z žijících autorů, akademický architekt Jan Fišer, jenž navrhl interiéry, odmítl stavbu jako údajně komunistickou a vysvětlil, co to značí brutalistní, tedy využívající syrového materiálu, drsného betonu. »Máme proti sobě silného protivníka s velkou peněženkou. Ministerstvo kultury dalo špatný vzkaz studentům, kteří se učí hodnotit architekturu v kontextu doby,« povzdychl si. Zastánci ochrany budov uvádějí, že dílo týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Aulický je jednou z nejvýraznějších realizací ve stylu brutalismu v ČR.

Zmizí kus historie

Bořením těchto budov vymazáváme historickou paměť, poznamenala před demonstranty profesorka dějin umění Milena Bartlová. »Klička, pirueta Daniela Hermana je naprosto nemorální!« Bartlová míní, že je třeba vytvořit lepší systém ochrany památek moderní architektury, podle kterého by developeři jasně zjistili, co se kterou budovou lze a nelze dělat. Docentka Marie Klimešová příčiny současného nezodpovědného nakládání s architekturou postavenou před rokem 1989 vidí v nedostatečné debatě nad uměním této doby. »Vedle propadů bylo i úsilí těch, kteří chtěli vzdorovat a vytvořili velké hodnoty.« Varovala, že pokud umění tohoto období, včetně Transgasu, zmizí, zmizí kus historie. Nebudeme mít jako Česká republika co ukázat cizincům a staneme se opět kolonií, podtrhla. Kurátorka Radomíra Sedláková již v roce 1979 označila budovu Transgasu za zjevení, Transgas má skutečnou hodnotu. Památkové orgány zapomněly, komu jsou zodpovědné, míní Kateřina Bečková z Klubu Za starou Prahu. Zkritizovala i odbor památkové péče pražského magistrátu, který se podle ní chová jako agentura pro snadný průchod developerských řízení.

»Odvaha a velkorysost Transgasu ostře kontrastuje s tupostí ministerstva kultury,« promluvil na závěr sochař Karous. Citát Heinricha Heineho, že »tam, kde se pálí knihy, se posléze upalují lidé«, doplnil slovy »tam, kde se bourá kvalitní architektura, bourá se demokracie«.

Účastníci pak přešli k místu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, kde stával dům architekta Kozáka, a také byl již zbourán. »To jsou Thermopyly české památkové péče,« řekl znalec umění profesor Jindřich Vybíral. Obává se, že nikoli poslední.

Pořádající spolky zvažují další možné kroky.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

6. 12. 2017  (mh)