Ústava na referendum myslí, většina politiků nikoli

Zákon o obecném celostátním referendu předpokládá Ústava České republiky. I kvůli jediné větě v ní však bylo v roce 1992 hodně diskusí a také hádek mezi jejími tvůrci - odborníky i poslanci tehdejší České národní rady, kteří ji schvalovali. A tahanice vlastně pokračují dodnes.

Ústava už platí pětadvacet let, a přesto nebyla v tomto bodě naplněna, přestože pokusů o přijetí ústavního zákona, který to změní, byly už dvě desítky. Mnohé země Evropy i světa se hlasování o důležitých věcech nebály svěřit občanům. V ČR se dosud nikdy politici nedokázali shodnout na tom, zda ústavní zákon o všeobecném referendu potřebujeme, a když ano – už se různí v pohledu na to, jaké by měl mít parametry. »Problém« je i v tom, že ústavní zákon musí schválit obě komory Parlamentu ČR třípětinovou většinou.

V ČR rozhodovali sami občané jen o vstupu do EU

Referendum (z latinského referendus, znamená věc, o které má být podána zpráva), užívá se pro něj i slovo plebiscit, a také všelidové hlasování. Jde o rozhodnutí všech občanů o věcech výkonných či zákonodárných, o jednu z forem přímé demokracie. Od voleb se liší tím, že se v něm nehlasuje o lidech.

V mnoha zemích, kde referendum funguje, jsou v něm učiněná rozhodnutí pro volené reprezentanty a státní správu závazná a právo na referendum je zakotveno v Ústavě. Jako dlouhodobý příklad můžeme uvést Švýcarsko a Lichtenštejnsko.(od roku 1848). V různých podobách znají plebiscit i ve většině států USA, částečně ho zná Irsko, a rovněž všechny spolkové země Německa (v Bavorsku se konalo za prvních 10 let jeho platnosti v letech 1995-2005 835 referend), nebo Itálie. Třeba referenda o schválení tzv. Ústavy EU se v té či oné formě konaly v řadě členských zemí Unie – Francouzi a Nizozemci v létě 2005 její návrh odmítli, čímž také její ratifikace skončila.

V ČR rozhodovali sami občané v celostátním referendu pouze jednou, před vstupem země do Evropské unie v roce 2004. Hlasování se uskutečnilo ve dnech 13. a 14. června 2003. Přes 77 procent hlasujících (42,69 % ze všech oprávněných voličů) členství podpořilo, ČR tak do EU vstoupila 1. května 2004. Pro toto referendum byl vydán speciální ad hoc ústavní zákon č. 515/2002 Sb. Dodnes jde tedy o jediné celostátní referendum v historii ČR.

Referenda můžeme rozlišovat:

Celostátní referendum

Článek 21 Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, říká: »Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.« Česká Ústava referendum předpokládá v čl. 2 odst. 2, který zní: »Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.« Nechává tedy přímo na ústavním zákonu, zda zavede referendum obecně, nebo vždy jen pro daný konkrétní případ, pro který bude vydán. Do obsazení Senátu v roce 1996 nebyl žádný návrh zákona o obecném referendu v Poslanecké sněmovně schválen. Později, kdy už byly naplněny obě komory českého parlamentu, byl zákon schválen ve Sněmovně v roce 2001 a v roce 2005, následně ho pak zamítl Senát. Předloh však bylo mnohem víc. Jen KSČM jich v minulých volebních obdobích sama přinesla sedm a osmou už chystá.

[o]

Místní referendum

Zatímco ústavní zákon o celostátním obecném referendu České republice chybí, český právní řád umožňuje pořádání místního referenda. V ČR ho lze konat na úrovni obce, městské části nebo městského obvodu, v případě referenda o oddělení od obce též na úrovni části obce. Plebiscit se může konat o otázkách, které patří do samostatné působnosti obce, v případě samosprávně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy též o otázkách, které patří do samostatné působnosti městské části nebo samosprávného městského obvodu.

Místní referendum naopak nelze konat o místních poplatcích, o rozpočtu obce, o zřízení, zrušení nebo vnitřním uspořádání orgánů obce, o volbě nebo odvolání starosty, primátora, místostarosty, náměstka primátora, členů rady obce, městského obvodu nebo městské části, členů zastupitelstva a volených nebo jmenovaných členů dalších orgánů obce, ani v případě, kdy by otázka položená v referendu byla v rozporu s právními předpisy, nebo by rozhodnutí v referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy.

Pro jeho platnost je na rozdíl od voleb do zastupitelstev stanovena minimální procentuální hranice účasti. Původní zákon z roku 1992 ji stanovil na 25 procent oprávněných voličů. Zákon z roku 2004 tuto účast zvýšil na 50 procent oprávněných voličů. Novela z roku 2008 hranici platnosti snížila na 35 procent účasti všech oprávněných voličů. Rozhodnutí přijaté v referendu je závazné, pokud pro něj hlasovala většina hlasujících a nejméně 25 % všech oprávněných voličů, tedy i těch, kteří nevolili.

Krajské referendum

Od roku 2011 lze na základě speciálního zákona z roku 2010 o krajském referendu uspořádat referendum i na krajské úrovni, a to o všech věcech, které patří do samostatné působnosti kraje. Výjimkou je např. rozpočet kraje, obecně závazná vyhláška kraje, zřízení či zrušení krajských orgánů nebo volba či odvolání hejtmana kraje, jeho náměstků a dalších jmenovaných či volených členů krajských orgánů. Plebiscit nelze konat ani tehdy, pokud by položená otázka byla v rozporu s právními předpisy, nebo v případě, že by rozhodnutí v referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy. Už platně uskutečněné referendum nelze po dobu dvou let opakovat.

O konání krajského referenda rozhoduje zastupitelstvo kraje, návrh může kromě zastupitelů podat každý, koho podpoří alespoň šest procent obyvatel regionu, kteří mohou hlasovat. Aby bylo platné, zúčastnit se ho musí alespoň 35  procent obyvatel a rozhodnutí je pak pro zastupitelstvo kraje a orgány kraje závazné, pokud se pro něj vysloví nadpoloviční většina hlasujících a alespoň 25  procent obyvatel.

Co říkal poslední návrh KSČM

Komunisté v minulosti opakovaně předložili návrhy ústavního zákona o celostátním obecném referendu, a také o jednorázovém referendu např. k umístění amerického vojenského radaru v ČR, o našem vystoupení z NATO nebo o majetkovém vyrovnání s církvemi. »Podporovali jsme možnost pořádání obecních a samozřejmě i krajských referend. Referendum do našeho ústavního systému určitě patří,« řekl už před časem Haló novinám místopředseda sněmovního ústavně právního výboru Stanislav Grospič (KSČM).

Poslední návrh komunistických poslanců o zavedení obecného referenda – v historii Sněmovny předložený už jako 19. v pořadí – Sněmovna v minulém volebním období odmítla hned v 1. čtení. Podporu kromě komunistů měl pouze od hnutí Úsvit a dvou sociálních demokratů. Za předkladatele vystoupil místopředseda sněmovny, předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip, který vysvětlil důvody, proč komunisté opakovaně návrh na plebiscit předkládají. »Nedostatky ústavního systému, který předpokládá Ústava ČR, už jsou jenom dva, a to je zákon o styku obou komor, a všeobecné referendum. To jsou dva kroky, které nám chybí k tomu, abychom naplnili to, co ústavodárce v roce 1992 zamýšlel a předpokládal, přestože se tomu kladly kdykoli po roce 1993 určité překážky, dokonce se snižovala úroveň některých právních norem,« zdůraznil. Podle Filipa by měl obecný zákon existovat. Přispěl by k dobudování českého ústavního systému.

Odmítnutý návrh předpokládal, že předmětem referenda by mohly být zásadní věci vnitřní nebo zahraniční politiky státu i další otázky veřejného zájmu. Nemohly by jím být otázky ústavně zaručených práv a svobod, daně, odvody a jiné platební povinnosti vůči státu, výkon moci soudní a z toho plynoucí ustanovování a odvolávání osob. Referendum by však mohlo navrhovat odvolání hlavy státu volené přímou volbou. Předloha navíc stanovila oblasti, o nichž by se hlasování konat muselo. Mělo k nim patřit přijetí Ústavy a její změny, ústavní zákony, vstup do eurozóny, vystoupení z EU a smlouvy, které by přenášely české pravomoci na mezinárodní organizace. Obvyklé všelidové hlasování by prezident podle normy vyhlašoval na žádost skupiny 101 poslanců, 41 senátorů nebo petice s podpisy nejméně 100 tisíc obyvatel. Mohl by se obrátit na Ústavní soud, aby posoudil přípustnost otázky. Platil by výsledek referenda, pro který se vyjádřila nadpoloviční většina hlasujících. Verdikt hlasování by bylo možné po určité době změnit nebo zrušit novým referendem či ústavním zákonem, který by ovšem mohl parlament přijmout nejdříve v následujícím volebním období.

Ve Sněmovně leží dvě iniciativy

Ve Sněmovně jsou nyní dva návrhy zákona na zavedení obecného celostátního referenda. První, jehož projednávání bylo přerušeno, předložili poslanci SPD, druhý připravili zástupci ČSSD.

Sociální demokracie na rozdíl od předlohy SPD počítá s tím, že by lidé nemohli hlasovat např. o vystoupení ČR z EU nebo z NATO. K vyvolání referenda by byl podle návrhu ČSSD nutný mnohem vyšší počet podpisů obyvatel pod peticí a přísnější by byly podmínky pro závaznost hlasování. Občané by podle návrhu ústavního zákona ČSSD nemohli referendem schvalovat ani právní předpisy a rozhodovat o základních právech a svobodách, o státním rozpočtu a daních nebo o ustanovování a odvolávání lidí z funkcí. Aby se všelidové hlasování mohlo uskutečnit, petici by muselo podepsat nejméně 850 000 lidí! Jde zhruba o osmkrát vyšší počet, než který předpokládá předloha SPD. Iniciátor referenda by navíc podle ČSSD musel získat dostatek podpisů pod petici nejvýše za půl roku. Žádná z předloh neuvádí nutnou účast hlasujících pro platnost a závaznost referenda. Sociální demokraté však chtějí, aby byl výsledek všelidového hlasování závazný jen tehdy, pokud v něm odpoví na položenou otázku kladně, nebo záporně nadpoloviční většina ze všech oprávněných voličů! Tedy i z těch, kteří hlasovat nepřijdou.

Návrh SPD potřebuje velké úpravy, o kterých ještě bude velká diskuse. Poslanci ČSSD zase připravili návrh tak maximalistický, jakoby ani nechtěli, aby byl přijat…

Marie KUDRNOVSKÁ

FOTO - Haló noviny/Helena KOČOVÁ a archiv

9. 3. 2018  Marie KUDRNOVSKÁ