Eva Toulová miluje nové začátky

Eva Toulová je česká režisérka, spisovatelka a výtvarnice. Narodila se 3. února 1990 ve Znojmě. Zajímá se především o film, literaturu a výtvarné umění, účastnila se několika výtvarných výstav, vytvořila největší obraz kreslený pastelkami v ČR (zapsán v knize českých rekordů), ilustrovala knihu Století neklidu, napsala knihu Vanitas, Sedmero vran, Šťastná a Alenka v údivu, publikovala v almanachu Stoupající hvězdy a Smyslná česká poezie. Dnes se věnuje převáženě režii. Největším dosavadním úspěchem Evy Toulové, která se jinak zabývá i reklamními a televizními projekty, je celovečerní film Šťastná uvedený v kinodistribuci i televizní produkci v roce 2014. A protože připravuje nový snímek Jak se moří revizoři, trochu jsme si ji v souvislosti s ním vyzpovídali…

Jak byste nám představila svůj nový film? Nač se mohou diváci těšit především?

Snažili jsme se udělat komedii ze života, ve které by se každý tak trochu našel. Vycházeli jsme z reálných situací a částečně i postav. Jde o zábavnou komedii o obyčejné maloměstské rodině, jako je každá druhá. Syn Marko spěje k tomu, být úspěšným zločincem. Naneštěstí je jeho první obětí přepadení vlastní matka, což mu značně přitíží ve vysněné kariéře kriminálníka. Dcera Karin je sebevědomá a své půvaby využívá jen, co to jde. Veškerý čas věnuje »chození« s více chlapci naráz a posouváním hranic, co všechno muži vydrží. Matka Anna zase ujíždí na slevových portálech, výhodných nákupních akcích a soutěžích. A otec? Ten je tím nejobyčejnějším z obyčejných - dopravním revizorem, a i přesto mu život shodou náhod umožní zažít pár minut slávy.

[o]

Osobně považuji váš debutový kino-film Šťastná za velmi zdařilý. Proč však podle vás české komedie mají vesměs tak nízké hodnocení na csfd.cz?

Děkuji… Český divák je tak trochu specifický v tom, že spíše než čistě žánrový film, má rád žánrový mix typu hořkosladká komedie apod. S komediemi máme jako diváci pořád problém – neumíme humor (pokud se nejedná o velmi oblíbený satirický) ocenit.

Vaše snímky nahlížejí na svět ženskýma očima. Kdybyste to měla vzít z reálného života – čím je ženský pohled především odlišný od toho mužského?

Zásadní rozdíl spařuji v tom, že ženy mají emocionální myšlení, kdežto muži logické – řídí se rozumovou stránkou, a tak často dochází k tomu, že si obě pohlaví »nerozumí«.

Kdybyste mohla být na jeden den chlap, co byste si přála zkusit v prvé řadě? Na co byste byla nejvíce zvědavá?

Velmi by mě zajímalo, jak by se změnil můj pohled na práci. Jestli bych k natáčení přistupovala jinak? Jak by se změnil můj pohled na filmové vnímání?

Kterého z vašich předchozích bakalářských, resp. studentských filmů si vážíte nejvíce? Který považujete za nejzdařilejší a proč?

Nejvíce si vážím svých filmů Náplast a Dvojhra. V rámci toho, že jsou studentské, si na nich cením především toho, co jsem se na nich naučila. Za nejzdařilejší považuji Dvojhru, kterou jsem absolvovala FAMU. Je pro mě nejosobnější i v tom, že jsem si na ní poprvé vyzkoušela scénář z vlastního života a práci s úplnou neherečkou.

Jak nejčastěji vznikají nápady na reklamní spoty?

Ve většině případů přijde klient už s vlastním scénářem, takže prostoru k vymýšlení moc není. Pokud si ale nechá poradit a svěří se tzv. do mých rukou, snažím se co nejvíce propagovanou firmu poznat tak, aby reklama, kterou jí navrhnu, byla co nejefektivnější a ideálně i o firmě vypovídala co nejpravdivěji. Nápady ještě většinou před prezentací konzultuji s kameramanem, abychom došli i na zajímavé vizuální zpracování. Klientovi pak většinou nabídnu dvě až tři varianty, z nichž si vybere.

Na jaký typ filmů nejraději nahlížíte coby konzument? Co je váš šálek čaje? Vyberete i jeden jediný oblíbený film?

Jako konzument ráda sleduji co nejnovější filmy, ideálně rovnou v kině – tak si zážitek užiji nejvíce. Tam je nejpůsobivější logicky sci-fi, fantasy a akční žánr. Z nejoblíbenějších filmů bych naopak volila starší klasiku – třeba Bonnie a Clyde!

Nejste jen režisérka, ale i výtvarnice. Jak byste představila našim čtenářům svoji tvorbu?

Malbou se snažím naopak relaxovat, takže můj malířský styl je spíše expresivní. Ráda vycházím ze svých pocitů, myšlenek, podobně jako u scénářů, ale ve výtvarném zpracování můžu daleko víc popustit uzdu fantazii. Je to pro mě takový emocionální odpočinek.

Je nějaká umělecká sféra, ve které byste se uživit rozhodně nedokázala? Já třeba neumím zpívat…

...já bych se zpěvem určitě také neuživila. Dokonce ani neumím hrát na žádný hudební nástroj, což mě mrzí a do budoucna bych to chtěla napravit. Také s tancem na tom nejsem nijak slavně, ale to úzce souvisí s mým antitalentem na jakýkoli sport.

Máte nějaký – zdánlivě nesplnitelný – profesní cíl?

Ráda bych si někdy natočila historický velkofilm, což rozpočtově spadá do zdánlivě nesplnitelného profesního cíle perfektně. Ale říká se, že člověk by neměl mít nízké cíle, protože by se mohly splnit (úsměv).

Čím jste vlastně chtěla být jako úplně malá holka?

Výtvarnicí. To mě drželo až do konce střední, na které jsem vystudovala malbu. Až přijetím na FAMU jsem se přeorientovala na filmovou režii.

Při jaké činnosti si nejvíce odpočinete?

Ráda se procházím přírodou. Když jsem natáčela svůj druhý celovečerní film Camino na kolečkách, ve kterém jsme šli 640 kilometrů Španělskem pešky, uvědomila jsem si, jak ráda chodím a jak moc mě to nabíjí.

Jaro pomalu klepe na dveře. Těšíte se na toto roční období stejně dychtivě jako většina populace? Jste také teplomil?

Já miluju nové začátky a mezi ně řadím právě jarní období, kdy všechno květe a začíná růst. Určitě preferuji teplo, protože s ním se začíná nejvíce natáčet. Jsou delší světelné dny a při natáčení venku nemrznete.

Tato otázka, kterou vám položím na závěr, je pro rozhovory v naší příloze Bonus Pro Vás typická a docela i oblíbená. Takže jí neušetřím ani vás… Povězte, kdybyste chytila zlatou rybku a mohla mít tři přání, co by to bylo?

Určitě především zdraví pro moji rodinu. Osobně bych pak chtěla natočit film, který by se vepsal do kinematografie a mít svobodu volně tvořit film tak, aniž bychom museli dělat jakékoli marketingové a finanční  ústupky.

(pk)

FOTO – evatoulova.cz a archiv

17. 3. 2018  (pk)