Konečně jaro! Čas vyhnat zimu z domů…

I když mráz v dubnu ještě tu tam může přijít, jsme natěšeni sluncem, které se objevuje častěji než v předchozích týdnech. Jakmile se na jaře vzduch díky slunečním paprskům jen trochu ohřál, naše babičky a maminky otevřely okna a dveře domů, jejich sklepů, půd i pokojů a větraly a větraly. Snažily se a snaží se tak zabavit svoje obydlí vlhkosti, která se v průběhu zimních měsíců v domech nashromáždila.

I v panelácích a činžovních městských domech je dobré zbavit se zimy, která se držela zuby nehty, především nad ránem. Však na dětských hřištích, kam s vnučkami chodím, to je vidět. Odpoledne děti běhají jen na lehko, zatímco maminky a hlídající dědové a babičky jsou obloženi ranními, odpoledne odloženými svetry a bundami. Ale o tom nechci psát, neboť to s moudrostí babiček má spojitost jen okrajově…

Snad si i vzpomenete na to, že ve venkovských domech, ale v městských bytech našich babiček nikdy nestály a nestojí skříně a jiný nábytek těsně u stěny. Vždy nechávaly mezi ním a stěnou několikacentimetrovou mezeru, aby jí mohl proudit vzduch a nesrážela se za ním vlhkost. Navíc si tak usnadňovaly úklid. Prach a pavučiny v mezerách se relativně snadno uklízely i bez odstavení nábytku.

Pokud to bylo třeba, sklepy bílily vápnem, o chlévech, stájích a chlívcích ani nemluvě – ty na svých stěnách měly i několik vápenných vrstev. Ne snad jen proto, aby byly krásně bílé. Babičky (i jejich životní partneři) věděly, že bílá vápnem ošetřená stěna prakticky nikdy neplesniví. A také, že s vlhkostí nekamarádí. Poučeni zkušenostmi předků i chataři a chalupáři, pokud si svého majetku opravdu váží, na jaře větrají a větrají. Brání se tak nejen vlhkosti, ale současně vytvářejí špatné podmínky pro houby, plísně a dřevokazný hmyz.

[o]

S jarem však přicházejí i jiné nepříjemnosti. Tak třeba mouchy. Jsou otravné, na venkově i v městských bytech. Můžeme je »honit« po místnosti chemickými prostředky, obvykle v aerosolovém provedení. Ale co mají dělat alergici či astmatici, jimž mohou tyto prostředky notně zkomplikovat život? Ano, mohou jít na mouchy tradičně, například desítkami let ověřenými mucholapkami. Či mechanicky - obyčejnými plácačkami na mouchy. A přitom zvolat, jako pohádkový krejčík: Sedm jednou ranou! Což není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. I proto se třeba krejčík cítil hrdinou.

Možná si vzpomenete, že v mnoha venkovských domech byly kolem oken žluté závěsy, žlutě se malovaly i některé místnosti. Babičky totiž věděly, a ví to dosud, že mouchy nesnášejí žlutou barvu. Ba ani žlutou barvu květin v květináčích za okny. I u nás, v panelákovém bytu jako by mouchy přestaly existovat. To od doby, kdy po zateplení dostal dům částečně žlutý nátěr a při výměně zábradlí na lodžii byly použity jako výplň sytě žluté desky.

Když už jsme u much, vzpomeňme též mušinců, tedy stop výkalů, které po sobě zanechávají. Babičky je odstraňovaly hadříky namáčenými v pivu. Jedno zda otíráte sklo, rám obrazů, zrcadlo či nábytek. Na mušince je však dobrá i šťáva z cibule. Věřím tomu, protože to říkají naše babičky.

Šťáva z cibule je dobré řešení i pro čištění obrazů. Stačí je lehce přetřít vlhkým hadříkem namočeným do vlažné vody s přídavkem cibulové šťávy. I pozlacené rámy obrazů a zrcadel získají znovu svůj lesk, když je přetřete vlažným odvarem s cibule a pak vytřete do sucha. Babičky používaly k čištění rámů obrazů líh a také osvěžovaly jejich lesk bílkem ušlehaným se solí s následným otřením měkkým hadrem.

Zima je už snad definitivně pryč, kocháme se jarem a můžeme se těšit na léto. Snad ještě zbavit se koleček na dřevěných plochách stolů, komod, skříněk a vnitřních okenních parapetů, na něž jsme v zimě neopatrně postavili hrnky s horkým čajem. Aniž bych snad chtěl podporovat kouření cigaret, k odstranění skvrn používaly babičky popel s cigaret. Vlhký popel nanesly na skvrnu, třely ho zahřátou korkovou zátkou. Potom popel setřely a měkkým hadříkem namočeným v petroleji skvrnu dočistily. Těžko říci zda to opravdu funguje, ale když to říkají babičky…

(jan)

13. 4. 2018  (jan)